Před pár dny nám iDnes uveřejnilo průzkum, ze kterého plyne, že Češi by do své země nejradši přijímali migranty z Ukrajiny a že na opačném pólu „chtěnosti“ stojí muslimové a Afričané. Pro člověka, který vnímá svět očima a ušima, to není zase takové překvapení. Členové Strany zelených to však vidí jinak a v Ostravě uspořádali demonstraci, při níž nesli transparent s heslem „Třiďme odpad, ne lidi“.

Toto heslo mi připomíná 30. léta 20. století, kdy intelektuální zastánci utopického komunismu – v podstatě předchůdci dnešních zelených, ale rudí – věřili v to, že vychovají nový typ člověka, Homo sovieticus. Nesobeckého, netoužícího po soukromém majetku, který bude samozřejmě sdílet všechno se všemi a tvrdě pracovat ve prospěch celého kolektivu. S takovým novým člověkem by se komunismus budoval jedna radost…!

Jak to dopadlo v praxi, víme. Člověk není ani v okamžiku zrození nepopsaná tabule. Nese si s sebou geneticky daný duševní program, který se nedá vykořenit. A tento vrozený program je s ideou komunismu nekompatibilní. Jakož i se spoustou dalších intelektuálních idejí.

Continue reading

V hodinách dějepisu nás učili, že nejprve byla doba kamenná. Pak doba bronzová, železná a tak dále. Přišlo století páry, potom století atomu.

Kdybych měl pojmenovat dnešní dobu, nazval bych ji „éra natažené ruky“. Máloco totiž charakterizuje rok 2015 tak dobře, jako les natažených rukou. Chci, potřebuji, mám nárok, hledám lepší život. A ty, kdo něco máš: dej, poskytni, zajisti, plň a rozdávej. Požaduji peníze, jídlo, oblečení, bydlení, zdravotní péči, signál wi-fi zdarma, dvě teplá jídla denně, nejlépe hned dnes. Je to moje právo.

Jsou to různé ruce: ruce z košického sídliště Luník IX a z ostravského Přednádraží, ruce z neziskových organizací visících na státním rozpočtu, ruce z člunů, které ještě ani nestihly přistát na Lampeduse. Ruce z Atén a Soluně, ruce z Madridu a z davů francouzských stávkujících, ruce, ruce, ruce. Moře rukou, které jsou prázdné a chtějí být naplněny.

Continue reading