Když jsem před dvěma týdny zveřejnil první článek o situaci v Turecku, ozývaly se mi do pošty hlasy, že to přeci jen nebude tak zlé. No, už jsme o něco moudřejší. Během posledních dní nám Recep Tayyip Erdoğan opakovaně předvedl, jak to s dalším vývojem myslí. Budování impéria na pobořených základech dříve jakž-takž demokratické země pokračuje. A bohužel se souhlasem podstatné části obyvatelstva.
Sérii velkých demonstrací na podporu režimu završila megalomanská akce v Istanbulu. Počet účastníků se odhaduje na více než milion. Bylo to opravdové moře červených vlajek. Demonstrace dostala jméno “Setkání na podporu demokracie a mučedníků” a byla zahájena, kromě národní hymny, rovněž předčítáním veršů z koránu. Bohužel se mi nepodařilo dopátrat, o které konkrétní verše šlo. Ale nové směřování Turecka je tím dost jasně naznačeno.
Demonstrace v Istanbulu, 7.8.2016

Demonstrace v Istanbulu, 7.8.2016

Velkoakce se kromě Erdoğana zúčastnili i zástupci dvou opozičních stran – nacionalistické MHP a sekulárně-republikánské CHP. Třetí opoziční strana – kurdská HDP – nebyla pozvána, její zatlačování do ilegality totiž průběžně pokračuje. Před několika dny bylo ústředí strany v Istanbulu terčem policejní razie, při níž bylo zatčeno 17 lidí. Istanbulská demonstrace může být pro nás zajímavá i tím, že se na ní turecký prezident vyjádřil na téma trestu smrti. A to slovy: “Jestliže jej přijme parlament, já ten zákon podepíšu.” V tu chvíli stál na tribuně vedle předsedů dvou dalších parlamentních stran, které mají dohromady s AKP více než tříčtvrtinovou většinu křesel. Z toho, aspoň pro mne, plyne, že trest smrti v Turecku můžeme považovat za hotovou věc, a že zatčení pučisté se mají na co těšit. Jediná otázka je, jak hluboko tento proces půjde – zda se omezí na symbolickou likvidaci několika hlavních postav celé akce, nebo zda bude Erdoğan ve své mstivosti natolik důsledný, že pošle na šibenici i řadové vojáky. Velké zatýkání ještě pokračuje. Některá vězení jsou již natolik přeplněná, že vězni musejí spát na směny. Po školství a justici se čistky rozšířily i na samotnou vládní stranu AKP, s cílem eliminovat jakékoliv potenciální disidenty. Mezi postiženými se ocitl také bývalý špičkový fotbalista Hakan Sükür, donedávna miláček tureckého publika, a pro jistotu i jeho trenér. Aby toho nebylo málo, potlačování Kurdů a Gülenovců může mít za následek novou migrační vlnu do Evropy. Přesněji do Německa. “Kdo se nechce přizpůsobit, ten už sedí na sbalených kufrech,” prohlásil v rozhovoru pro Die Welt jeden z Gülenových příznivců. V článku padají čísla jako “půl milionu nových žadatelů o azyl”. Ono by to klidně mohlo být i více, loni Němci ve svých výpočtech silně podcenili realitu.   Celý Západ, ba možná i Východ, byl jistě potěšen úvodním projevem prezidenta Erdoğana při mimořádném zasedání Úřadu pro náboženské záležitosti, zejména pak jednou podařenou větou: “My máme na své straně Alláha, kanóny a tanky.” (odkaz, poslední odstavec). Zároveň pokračuje odpoutávání Turecka od dřívějších spojenců a struktur. Vztahy se zeměmi EU jsou na bodu mrazu. Angela Merkel sice mlčí (ona obecně v kritických situacích obvykle mlčí a čeká, jak se věc vyvrbí), ale zajímavý konflikt se rozhořel s Rakouskem, které si s Erdoğanem a jeho lidmi vyměňuje diplomatické ťafky. Jsem zvědav, zda bude tato aféra mít vliv na opakované prezidentské volby v Rakousku, které se mají konat 2.října. Stojí v nich proti sobě národovec Hofer a zelený profesor van der Bellen. Pokud by se diplomatický konflikt stupňoval, mohlo by to pomoci Hoferovi, který podle současných průzkumů o pár procent vede. Zelení jsou totiž vnímáni jako strana, která se o vznik a růst turecké komunity v Rakousku dosti zasloužila. Turecký soud nedávno povolil sex s dětmi mladšími 15 let. Několik západních politiků se k tomuto tématu vyjádřilo kriticky, načež vláda v Ankaře povolala jejich diplomaty na kobereček. Nepřekvapí, že mezi předvolanými byl i rakouský velvyslanec. Tyhle dvě země se asi v nejbližších letech budou mít “velmi rády”. Turecký prezident také nadále tlačí na USA, aby vydaly klerika Fethullaha Gülena a jeho ministr zahraničí zpochybnil členství Turecka v NATO. Obklíčení základny NATO v Incirliku trvá. A jako korunu tomuto vývoji uspořádalo Turecko summit na nejvyšší úrovni s Ruskem a náramně si přitom rozuměli.
Jak dlouho jim to vydrží?

Jak dlouho jim to vydrží?

Mnoho komentátorů už hovoří o “nečekaném novém přátelství”. To je, podle mého názoru, spíš nesmysl. Ruské a turecké zahraniční zájmy se rozcházejí v řadě zásadních bodů. Například v tom, kdo bude vládnout v Sýrii, nebo ve vztahu ke křesťanským národům kolem Turecka (za všechny stačí jmenovat Arménii). Ruské černomořské loďstvo je “zašpuntováno” úžinami pod tureckou kontrolou. Obě země spolu v novověku vedly celkem 12 válek. Krátkodobě se Putin a Erdoğan na pár věcech jistě shodnou. Pro začátek na tom, že spolu nechtějí vést válku, k čemuž už – v souvislosti s ruským vojenským angažmá v Sýrii – bylo párkrát nebezpečně blízko. Ale na dlouhodobou bezkonfliktní spolupráci těchto dvou států nevěřím. Při pohledu na fotku umístěnou výše mám zvláštní pocit, že každý z těch dvou pánů si v duchu říká “tak, a teď si ho pěkně osedlám.” Good luck with that, jak se říká v Anglii.
Hudební epilog Tak sem se ten Turecký pochod hodí. Protože Turecko dnes opravdu mašíruje. Energicky a nadšeně. Někam. Ale aby to nebyla taková předvídatelná nuda, toto je podání pro metalovou kytaru.
 

P.S. Tento web funguje bez všelijakých vyskakovacích reklam, placené propagace apod. Důvody jsou mnohé, ale snaha o nezávislost na velkých hráčích je jedním z těch nejpodstatnějších. Až příliš mnoho lidí spoléhá na Facebook a pak se diví.

Zdejším základním principem je dobrovolná podpora od čtenářů. Nejjednodušším způsobem, jak tento blog můžete, milí čtenáři, podpořit, je přispět na Knihovní fond nebo koupit si knihy od jeho autora. Z tiskárny právě dorazily Zapomenuté příběhy 5 a sbírka textů “To nejlepší z blogu 2015-2020“.

Můžete si pořídit také Zapomenuté příběhy, Zapomenuté příběhy 2 či Zapomenuté příběhy 3 a Zapomenuté příběhy 4 pro sebe, pro někoho jiného. Nebo USB disky s nahranými audioknihami či sbírku dystopických povídek Krvavé levandule

Pro lidi v karanténě nyní platí slevový kód darekdokaranteny, můžete jej využít i jako dárek pro někoho jiného, kdo dostal karanténu nařízenou. Je to sleva 30 % na všechno, včetně sad knih.

A pokud jsi sem, milý čtenáři, dorazil z Facebooku nebo Twitteru, zvaž registraci k odběru novinek e-mailem. Opravdu a vážně, však vidíš ten vývoj.