Předseda sociální demokracie a premiér Bohuslav Sobotka se rozhodl pozvat do Čech německou kancléřku Angelu Merkel. Prý o její návštěvu usiluje již delší dobu. Německá diplomacie konečně milostivě přikývla a paní kancléřka nás přijede navštívit, na méně než jeden den. Údajně si od toho špičky ČSSD slibují posílení strany před volbami.

To je zásadní chyba, která může stát Sobotku celou kariéru. Skoro si říkám, že mu to museli poradit nějací skrytí nepřátelé, kteří doufají, že po něm v ČSSD převezmou moc.

Kdyby měla Angela Merkel ve zvyku promlouvat z tribuny k davům, byla by její nadcházející návštěva naprostou katastrofou. „Wir schaffen das“ a výzva k rozmisťování migrantů po České republice je totiž to poslední, co by průměrný volič ČSSD chtěl slyšet. Angela Merkel to ovšem ve zvyku nemá. Nemá ani příliš ve zvyku odpovídat na neplánované otázky novinářů na tiskových konferencích. Hlavní způsob, kterým lidu sděluje svoje rozhodnutí, je pravidelné posezení (talkshow) u Anne Will, kde jsou otázky a odpovědi dohodnuty předem.

Z tohoto důvodu může premiér Sobotka ještě z její návštěvy vyváznout se zdravou kůží. Ale stejně by se měl důkladně podívat na to, jak dopadly sociální demokracie v sousedních státech, když přistoupily na spolupráci s Angelou Merkel.

Německá SPD se během několika let koaliční spolupráce s Angelou Merkel propadla v předvolebních průzkumech na úroveň kolem 20 % hlasů. Intelektuálové přeběhli k opozičním Zeleným, tvrdí levičáci mají nyní v oblibě komunisty pod jménem Die Linke a dělnická třída, které vadí muslimská imigrace, v čím dál větších počtech volí národoveckou AfD. Obzvlášť drastický je tento proces v zemích bývalé NDR, kde přitom panují podobné společenské podmínky jako u nás v České republice. Tam už se ani nedá hovořit o SPD jako o „velké“ straně. V zemských volbách v Sasku-Anhaltsku (13.3.2016) ztratila SPD polovinu voličů a propadla se k 10 % (dříve měla 21 %).

Zisky a ztráty stran ve volbách 13.3.2016 v Sasku-Anhaltsku

Zisky a ztráty stran ve volbách 13.3.2016 v Sasku-Anhaltsku

Začátkem září se konají zemské volby v Meklenbursku-Předním Pomořansku, další to východoněmecké spolkové zemi, kde má dokonce Angela Merkel trvalý pobyt. I tam vypadají předvolební průzkumy pro sociální demokraty dost bídně. Jejich šéf Erwin Sellering otevřeně přiznal, že počítá se ztrátou minimálně třetiny voličů a rovněž se ztrátou premiérského křesla, které až dosud drží. Pokud AfD 4.září zaboduje podobně jako v Sasku-Anhaltsku, může být sestavování povolební koalice velice složité.

Polská sociální demokracie („Aliance demokratické levice“) se v loňských volbách ani nedostala do Sejmu. Má totiž formu koalice, a koalice potřebují na vstup do polského parlamentu 8 % hlasů. Polská sociální demokracie získala v roce 2015 jen 7,6 % hlasů a zůstala venku – strana, která ještě v roce 2001 vyhrála volby se ziskem 42 % hlasů. Její úpadek má více důvodů, ale poslední hřebíček do rakve měl podobu migrační krize. Levicově orientované, ale muslimské migraci nepřátelské voliče jí dokázala hromadně odlákat národovecká PiS, která v loňských volbách drtivě zvítězila a utvořila jednobarevnou vládu.  V současných průzkumech veřejného mínění se sociální demokracie v Polsku plácá mezi 4 – 6 %, hluboko pod osmiprocentním prahem pro vstup do parlamentu.

U našich jižních sousedů vedl kancléř Werner Faymann, sociální demokrat, loni několik měsíců politiku přesně podle vzoru z Berlína. Přijímáme, přijímáme. Ve jménu migrační vstřícnosti se dokonce tvrdě pohádal se svým sousedem Maďarskem, když označil Orbánův plot za „reminiscence na nejhorší období historie“ (vcelku průhledná narážka na nacismus). Uplynul rok a Orbán stále sedí v sedle, kdežto Faymanna za jeho katastrofální vedení politiky vyštvali vlastní lidé a nahradili jej v květnu 2016 podstatně tvrdším mužem – Christianem Kernem – který se od Angely Merkel rozhodně „inspirovat“ nenechává. Politické scéně v Rakousku dnes dominují Svobodní, kteří mají 2.října 2016 reálnou šanci prosadit svého člověka do prezidentského úřadu. To by ještě před pěti lety bylo nemyslitelné. A to je přitom také jen výsledek praktické činnosti Angely Merkel.

Vlastně si nevybavuji ani jediného politika v celé EU, který by na lísání se k Angele Merkel „vydělal“. Naopak, ta osoba je svým spojencům vysloveně nebezpečná. Proč si Bohuslav Sobotka myslí, že bude první výjimkou? Trpí snad nějakou jinou krátkozrakostí, na kterou brýle nestačí? Nevidí, co se děje kolem něj?

Bývalý britský premiér David Cameron. Taky jeden, který si myslel, že v kritické věci (Brexit) mu Angela Merkel nějak vyjde vstříc.

Bývalý britský premiér David Cameron. Taky jeden, který si myslel, že v kritické věci (Brexit) mu Angela Merkel aspoň trochu vyjde vstříc. A podle toho dopadl.

Mně celá ta návštěva přijde spíš jako polibek smrti. Bude to mít i svoje zábavné momenty. Například u setkání Miloše Zemana a Angely Merkel bych si přál být „malou muškou na stěně“ a poslouchat, co tam zazní. Škoda, že se to nejspíš nedozvíme.


Hudební epilog

Confutatis maledictis, flammis acribus addictis – Umlčen, odsouzen k zániku, odsouzen k štiplavým plamenům.

Malé requiem za všechny evropské veřejné činitele, které Angela Merkel svojí činností poslala do politického záhrobí.