Německá spolková vláda vyzvala své občany, aby se připravili na tzv. civilní obranu. Co tím myslí?

Zásoby vody na 5-10 dní (doporučované množství je dva litry na osobu a den), totéž s potravinami, léky, rezervní hotovost, deky, svíčky. Ve zprávě, kterou jako první uveřejnil  Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung, se výslovně hovoří o tom, že obyvatelé se mají zajistit pro případy situací, kdy je nebude moci chránit státní moc.

Samozřejmě je možné, že nic nesouvisí s ničím, nebo že se zprávě dostalo mimořádné mediální pozornosti kvůli tomu, že panuje okurková sezóna. Ostatně jsem narazil na tvrzení, že na této strategii se pracovalo již od roku 2012, a že pomalá byrokracie jednoduše vydala své plody až po čtyřech letech práce. Což je vzhledem k délce celého veledíla (69 stran) sice poněkud pochybné, ale možné.

Nicméně: jde o první doporučení takového rázu od dob studené války, kdy se počítalo s jadernou výměnou mezi supervelmocemi. Už dříve existovaly podobné seznamy, ale neměly povahu doporučení, pouze „rady“. V německé praxi prý jde o docela podstatný rozdíl.

Starší a střední generace si na tento slušivý obleček ještě pamatuje ze školy.

Starší a střední generace si na tento slušivý obleček ještě pamatuje ze školy.

Je mi 38 let, takže si ještě pamatuji atmosféru 80. let 20. století. V rádiu od rána do večera zprávy o rozmístění strategických raket Pershing a o tzv. hvězdných válkách. Na prvním stupni ZŠ jsme mívali cvičení s plynovými maskami pro případ jaderného útoku. V páté třídě jsme se učili o jednotlivých otravných plynech a jejich účincích na lidský organismus – šlo vesměs o smrt předcházenou různými zajímavými příznaky, jako např. slezení kůže s většiny povrchu těla. O bombardování Hirošimy jsem se poprvé dozvěděl, když mi bylo pět a půl, a to včetně makabrózních detailů, které si „souška vychovatelka“ z mateřské školky opravdu mohla nechat pro sebe. Noční můry jsem z toho měl asi týden. Ze zpětného pohledu: nebylo to sice zbytečné, ale žádná velká radost to taky nebyla.

Němci mého věku si to samozřejmě pamatují taky, zvláště pokud vyrostli v bývalé NDR. Není tedy divu, že když vyšla tato zpráva, vykvetly diskuse pod články do veliké nervozity. Na všech hlavních internetových zpravodajstvích německojazyčného prostoru (Die Welt, Die Zeit, FAZ, Focus, ale i rakouské Kronen Zeitung) obsadily články o „novém doporučení“ první příčku v čtenosti. A také v diskutovanosti. Nejčastěji přetřásané argumenty jsou tyto:

  • Německo není momentálně, ba ani v nějaké střední perspektivě, ohroženo ze strany žádného svého souseda. Pravděpodobnost, že by Poláci nebo Francouzi vojensky přepadli Bundesrepubliku, je 0,00 procent. Ostatní sousedi na to silově ani nemají.
  • Přírodní katastrofa teoreticky připadá v úvahu, ale prakticky si s nimi Německo zatím vždy poradilo i bez výchovy obyvatelstva k civilní obraně. SRN neleží v zóně velkých zemětřesení, sopečná aktivita je zanedbatelná, poslední cunami v Severním moři bylo vědecky prokázáno zhruba před 8000 roky. Jedinou výraznou přírodní kalamitou v moderních časech byly povodně, kterých Německo zažilo dost (Odra 1997Labe a okolí 2002, Odra 2010, Labe a Dunaj 2013, Bavorsko 2016). Na ty by samozřejmě mělo smysl se připravovat, jenže: Německo je velký stát a dosud nikdy se nestalo, že by velká voda zasáhla naráz více než cca 5-7 % německého obyvatelstva. Což znamená, že úřady byly vždy schopny zmobilizovat záchranné složky z jiných částí spolkové republiky a postarat se o obyvatelstvo dříve, než došlo ke skutečně vážnému ohrožení. Navíc se plošné povodně dají v určitém časovém rozsahu (dva-tři dny) předvídat a nachystat se na ně. Deset dní bez vody a jídla, to je pro přípravu na povodně velmi vysoko nasazená laťka.

Spekulace kvetou, zejména proto, že vláda nesdělila žádnou konkrétní motivaci. Také proto, že v současné době nepožívá německá vláda ve veřejnosti zrovna velké důvěry. Strany současné velké koalice (CDU a SPD) utrpěly v posledních zemských volbách (13.3.2016) citelné ztráty a v nejbližších zemských volbách v Meklenbursku (4.9.) se to bude nejspíš opakovat. Lidé si tedy lámou hlavy a přicházejí s různými vysvětleními sami.

Největší pesimisté tvrdí, že to znamená přípravu na možnou válku s Ruskem. Tomu se zdráhám uvěřit, asi proto, že si to nechci představovat. To by nebylo dobré. Snad není nikdo tak šílený, aby toto realizoval. Stejně by v takovém případě nebyla zásoba chleba ve spižírně k ničemu. Válka mezi NATO a Ruskem by byla jednou z těch katastrof, při kterých umírající závidějí mrtvým.

O něco menší pesimisté tvrdí, že jde o přípravu na situaci, kdy se nově příchozí arabsko-africké obyvatelstvo vzbouří proti autoritám a začne rabovat podle vzoru svých bratranců z Francie (2005) nebo ze Švédska (2013, 2016 poprvé a 2016 podruhé). Na tom něco je. Ono se stačí podívat na dálnice kolem přístavu v Calais a sledovat, co dokáže tlupa pár stovek primitivů udělat s provozem kamionů, tedy se zásobováním. O něčem podobném jsem psal dávno, předávno (=loni touhle dobou) ve svém vlastním článku „Meditace nad černým scénářem.

Prostřední pesimisté jsou toho názoru, že hlavním nebezpečím, na které je cíleno, je energetický blackout. Není žádným velkým tajemstvím, že německá energetická přenosová soustava je na hraně své kapacity. Hromadné zavádění „obnovitelných zdrojů“ v podobě větrníků vedlo k situaci, kdy na severu Německa, kde vane silný mořský vítr, je přebytek vyrobené elektřiny, zato nedostatek odběratelů. A hustě osídlené průmyslové Porýní nebo Bavorsko, které tento proud potřebuje, si jej musí „dovážet“ stovky kilometrů ze severu skrz nedostačující soustavu dálkových vedení. Ti samí ekologičtí aktivisté, kteří prosadili přechod na obnovitelné zdroje, samozřejmě hrdinně brání modernizaci přenosové soustavy, seč to jde. Je tedy možné, že jednoho dne celý systém nevydrží a zkolabuje.

Toto je možný a docela realistický scénář, při kterém by deset dní potravinových zásob přišlo velmi vhod. Blackout má totiž kaskádový charakter, roznáší se napříč sítí a poničená vysokonapěťová zařízení nelze ihned nahradit novými. Velký zimní blackout v severní Americe roku 2005 trval týden. Jenže v materiálu spolkové vlády se vyskytují i větičky jako Die zivile Unterstützung der Streitkräfte soll wieder zu einer Priorität werden, čili Civilní podpora ozbrojených sil by se měla znovu stát prioritou, které naznačují, že elektrický blackout není ta nejhorší možnost, se kterou se počítá.

No a na optimisty, na ty v německých diskusích zatím moc nenarážím. Viz například diskusní vlákno na Die Welt, konzervativně laděném deníku. Nejlépe hodnocený příspěvek v debatě? Jediná věta: „Největší nebezpečí pro náš národ vychází ze spolkové vlády!“ Nasbíral od ostatních čtenářů přes 400 kladných bodů a spoustu souhlasných reakcí. Ještě loni touto dobou by jej promptně smazali moderátoři, dnes sklízí ovace ostatních diskutérů.

Inu, v Německu zavládla blbá nálada a zdá se, že jen tak neskončí. S takovými zprávami rozhodně ne.


Hudební epilog

Při psaní jsem poslouchal tuto méně známou skladbu od skupiny Queen, která se ovšem svým textem k danému tématu pěkně hodí. Schválně, znáte ji?