Sociální sítě přinesly v politice úspěch především novým stranám a hnutím. Zavedeným politickým strukturám naopak „ujel vlak“, který teď jen těžko budou dohánět.

„Arabské jaro“, které začalo koncem roku 2010 nepokoji v Tunisku, bylo od samotného počátku koordinováno na sociálních sítích. V zemích, kde tradiční média byla pod pevnou kontrolou vládnoucí vrstvy, představoval Internet jedinou platformu, skrze kterou se dal monopol státní moci nějak obejít.

Ten samý vývoj, i když v méně dramatické podobě, vidíme nyní v Evropě. Nové strany, které chtějí oslovit voliče, se čím dál méně spoléhají na běžná média či na billboardy u silnic. Jejich královstvím jsou sociální sítě, na nichž už političtí nováčci dosáhli takové dominance, že zanechali svoje tradiční soupeře daleko za sebou. A na výsledcích voleb se to začíná projevovat.

Pojďme se podívat na poměry v některých zemích EU.


Německo

Náš největší soused je dobrým příkladem toho, jak lze zavedené strany „obchvátit ze směru, který si nehlídaly“. Protiimigrační a euroskeptická strana Alternative für Deutschland dosáhla na Facebooku větší popularity, než obě strany velké koalice dohromady.

Německo

Německo – jednotlivé strany a jejich popularita na Facebooku

Alternative für Deutschland vznikla začátkem roku 2013 a od počátku se potýkala s dosti podstatnou překážkou – nedostatkem peněz. Zavedené strany mají obvykle své penězovody, jak z veřejných rozpočtů, tak od velkých soukromých dárců. Alternativa tedy hledala nějakou alternativu a našla ji právě v sociálních sítích. Ze všech německých stran si „alternativci“ jako první uvědomili tři důležité principy:

a. Na Internetu dnes sedí kdekdo, a to několik hodin denně. Být vidět na Internetu je lepší, než být vidět v televizi, protože pod příspěvky se dají přidávat komentáře a vzniká tak pocit jakési komunity.

b. Jelikož zprávy z Facebooku a Twitteru dnes „lezou“ uživatelům přímo do jejich smartphonů, je to ideální způsob, jak přímo v den voleb pošťouchnout svoje příznivce: „zvedněte zadky a běžte to tam hodit  – TEĎ!“ Žádný billboard ani leták k vám takhle nepromluví. Televize by sice mohla, ale zákonem jsou takové zprávy silně omezeny a na rozdíl od smartphonu si člověk televizi obvykle nenosí v kapse.

c. Mladí voliči jsou na Facebooku přítomni daleko více než starší a sociální sítě představují způsob, jak si je „zaháčkovat“.

Výsledky jsou znát. Zatímco stránky velkých stran (CDU a SPD) jsou nudným čtením, na Facebookových stránkách AfD panuje živá debata, občas přecházející v davový řev. V zemských volbách 13. března 2016 dokázala AfD mobilizovat statisíce chronických nevoličů, daleko více, než kolik dokázala odlákat každé jednotlivé straně. A mezi mladšími voliči získala většinu svých hlasů – viz například tato analýza pro Sasko-Anhaltsko. Což příliš neodpovídá stereotypu v médiích, podle nějž AfD volí hlavně starci trpící nostalgií za dobami, kdy „Německo bylo ještě bílé“. Popravdě je to spíše naopak: voliči nad 60 jsou starým zavedeným stranám zdaleka nejvěrnější.

Účinnost mobilizace nevoličů („Nichtwähler“) je dobře vidět zde:

Odkud získala své voliče AfD v Ba-Wü. "Nichtwähler" = lidé, kteří nechodili volit.

Odkud získala své voliče AfD v Ba-Wü (13.3.2016). „Nichtwähler“ = lidé, kteří nechodili volit.

Odkud získala své voliče AfD v Meklenbursku-Předním Pomořansku (4.9.2016).

Odkud získala své voliče AfD v Meklenbursku-Předním Pomořansku (4.9.2016).


Tabulka pro Francii hovoří za všechno. I zde má FN více facebookových přívrženců než obě zavedené velkostrany dohromady. FN se dlouho potýkala s nepřátelstvím velkých médií, takže jí nic jiného, než budovat si Internetové království, ani nezbylo. Rozsáhlá kampaň na sociálních sítích byla součástí strategie Marine Le Pen zvané „dédiabolisation“ čili „odčertování“ (ach, ta čeština), při které se FN snažila potenciálním voličům představit přímo, bez „přefiltrování“ skrze vrstvu znepřátelených komentátorů.

Francie - jednotlivé strany a jejich popularita na Facebooku

Francie – jednotlivé strany a jejich popularita na Facebooku

Ve většinovém dvoukolovém systému, který se ve Francii uplatňuje při volbách do celostátního a regionálních parlamentů, zatím FN nedokázala překonat princip „všichni proti jednomu“. Počet hlasů, který získává, však roste rok od roku, a zaznamenala již určité úspěchy na městské úrovni. Známý je zejména nový starosta města Béziers, Robert Menard, který ve městě sužovaném drobnou kriminalitou zavedl téměř singapurské pořádky.

Menard, kterému je 63 let, umí s Internetem pracovat velmi zručně a nebojí se kontroverze. Virální video s názvem „Nejste tu vítáni“ vidělo již přes půl milionu lidí. Ideové odpůrce dráždí, fanoušci si je přeposílají. Nedávno si dokonce vysloužil trestní oznámení kvůli „šíření nenávisti“ za to, že veřejně citoval výroky generála Charlese de Gaulla z roku 1959. Inu, Béziers má v kacířství dlouhou, i když poněkud tragickou tradici.


Slovensko

Politická scéna u našich milých bratov je příkladem toho, že dobře organizovaná facebooková kampaň může zásadně ovlivnit výsledky voleb. Obzvlášť patrné je to u dvou „protivládních“ subjektů, které spolu jinak nemají moc společného.

Slovensko

Slovensko – jednotlivé strany a jejich popularita na Facebooku

Králem slovenského politického Facebooku je Richard Sulík, jehož strana Sloboda a Solidarita nasbírala online přes 100 000 příznivců. Dokonce více, než německá CDU, která přitom funguje v osmdesátimilionovém národě. Ve volbách na jaře 2016 získala SaS cca 315 000 hlasů, z nichž pravděpodobně značnou část tvořili fanoušci facebookové stránky.

Na druhé místo se vyšvihl Marián Kotleba a jeho nacionalistická strana ĽSNS, která musí rovněž překonávat mediální blackout. Kotlebovci nasbírali podstatně více internetových přívrženců než vládnoucí Ficův Smer, a tomu odpovídá jejich úspěch mezi mladými voliči. Podle exit pollu TV Markíza získal Kotleba na svoji stranu 23 % prvovoličů ve věku 18-21 let.

Je signifikantní, že komentátor odkazovaného článku zvolil do nadpisu slova „chyba môže byť v školstve“. Ne, chyba je, mimo jiné, v naprostém nezvládnutí sociálních sítí ze strany tradičních stran. Podívejte se např. na zanedbatelný sloupeček, patřící dříve významné a velké straně KDH. Kdysi vítězila ve volbách a sestavovala vlády. Letos se ani nedostala do slovenského parlamentu. Kdo se nepřizpůsobí, vyhyne.


Chaotická politická scéna v Itálii novým stranám přeje, protože staré struktury trpí extrémní zkorumpovaností a zároveň nedostatkem politických osobností. Co je Silvio Berlusconi ze scény pryč, stala se mainstreamová politika v Itálii přehlídkou „šedých myší v oblecích“.

Králem všech internetových politických iniciativ je právě italské Hnutí pěti hvězd, které vzniklo pozvolným rozvojem kritického blogu komika Beppe Grilla. Poněkud chaotické hnutí si získalo obrovskou popularitu online, nesrovnatelnou s jakoukoliv jinou politickou stranou v Evropě. V červnu 2016 nasadilo kandidáty do městských voleb ve dvaceti italských městech a zvítězilo ve všech kromě jednoho (Milán), takže jeho primátoři nyní vládnou v Římě i v Turínu, dřívějších baštách vládních stran.

A takhle to vypadá s podporou na Facebooku:

Itálie

Itálie – jednotlivé strany a jejich popularita na Facebooku

Skromný, ale viditelný sloupeček „Partito Democratico“ patří aktuální vládní straně premiéra Mattea Renziho. Lega Nord je silně patriotická strana ze severu Itálie, která ze všech italských stran nejlépe zapadá do volného uskupení euroskeptických hnutí (PVV, AfD, FPÖ a tak dále). No, a ty dvě nepatrné čárky napravo, to je největší levicová koalice a největší křesťanskodemokratická koalice. Vypadá to, že oba subjekty boj o Internet úplně vzdaly.

Na podzim se v Itálii koná poměrně důležité referendum, s jehož výsledkem spojil premiér Matteo Renzi svoji politickou kariéru. Obě hlavní internetové strany – Hnutí pěti hvězd a Lega Nord– budou mobilizovat své příznivce, aby k referendu šli a navrhované změny odmítli. Bude zajímavé sledovat, jak to dopadne. Italové mají po 16 letech hospodářské stagnace tzv. „všeho právě tak dost“ a mobilizovat se rádi dají. Renziho dny v úřadě jsou tak nejspíš sečteny.

Ostatně jako mnoha jiných evropských politiků.


Hudební epilog

Když už jsme skončili na italskou notu…


P.S.: Čtete-li rádi tento blog, zvažte (aspoň symbolickou) finanční podporu. Psaní je zadarmo, ale např. propagace příspěvků už nikoliv.