V pondělí 12. září 2016 předstoupil před rakouské novináře tamní spolkový ministr vnitra Wolfgang Sobotka a oznámil, že druhé kolo prezidentských voleb, už předtím jednou soudem zneplatněné, se odkládá.

Rakouský Sobotka je – na rozdíl od některých svých jmenovců – tvrdý chlapík, ale dobře mu v tu chvíli jistě nebylo. Tamní veřejná správa si uřízla ostudu světových rozměrů.


Kořen problému spočívá v korespondenční volbě. Rakousko poprvé zavedlo možnost korespondenční volby v roce 1990, tehdy ovšem pouze pro rakouské občany zdržující se v zahraničí, kterých nebylo příliš mnoho. V roce 2007 byla přijata velká (ústavní) reforma volebního práva, která mimo jiné umožnila hlasovat poštou všem Rakušanům. Od té doby počet zájemců o hlasování poštou vzrostl do statisícových čísel.

Princip korespondenční volby je poměrně jednoduchý. Požádáte příslušný úřad o svoji volební kartu (má podobu speciální neprůhledné obálky) a zaškrtávací hlasovací lístek s menší obálkou. V klidu si doma zaškrtnete svého kandidáta, vložíte vyplněný hlasovací lístek do menší obálky, tu vložíte do speciální obálky (=volební karty) a odešlete poštou. Poštovné hradí rakouský stát, a to i z ciziny. Doručené volební karty se hromadí u volební komise, která je smí otevřít až po skončení voleb. Členové komise vždy ověří platnost volební karty, otevřou ji, vyjmou hlasovací lístek a přihodí jej na společnou hromádku, aby nevěděli, jak kdo hlasoval. Následně se lístky zaslané poštou sečtou. (Koho zajímají detaily celého procesu, zde je má popsány nezáživnou úřední němčinou.)

Volební karta a obálka pro korespondenční volbu

Volební karta a obálka pro korespondenční volbu

Systém má určité principiální problémy. Nejvážnější z nich, kvůli kterému jsem silným odpůrcem jeho zavádění u nás, je otázka, kdo skutečně hlasuje za lidi z různých LDN a jiných ústavů, kteří často nejsou ve stavu, aby mohli svoje volební právo vykonávat. Už v roce 2010 si stěžovali (a to neuhodnete kdo!) rakouští Zelení, že vídeňská radnice, ovládaná sociální demokracií, nechala hromadně vystavit volební karty pro demencí trpící pacienty z léčeben. Tito lidé přitom mnohdy ani nevědí, jak se jmenují, natož, že pro někoho hlasovali. A ve stárnoucím Rakousku je jich dost – rozhodně dost na to, aby jejich hlasy mohly ovlivnit výsledek voleb.

Jelikož v poslední prezidentské volbě, jejíž výsledky zrušil rakouský Ústavní soud, prospělo korespondenční hlasování právě zelenému kandidátovi, strana Zelených dnes k tomuto tématu pochopitelně mlčí. Také na vídeňskou radnici se Zelení mezitím dostali. Křičet ovšem začala FPÖ, jejíž kandidát byl znevýhodněn. Zdokumentovala řadu excesů, z nichž vyplývá, že systém korespondenční volby je prolezlý chybami a nepořádkem ze všech stran. V nejlepším případě. Nedá se totiž vyloučit ani občasná úmyslná sabotáž.

Korunu všemu nyní nasadila tzv. lepidlová aféra. Obálky, za drahé peníze nakoupené rakouským erárem v milionovém objemu, mají podřadné lepidlo a v důsledku toho se otevírají samy od sebe, nebo jen při lehké manipulaci. Rakouské úřady se chabě vymlouvají na to, že problémové lepidlo bylo vyrobeno v Německu. Jaroslav Hašek by o tom jistě napsal nějakou pěknou povídku. Ale tím věc ještě nekončí.

Jistá mladá Vídeňačka se před pár dny obrátila se stížností na hotline ministerstva vnitra a tam jí poradili, že má vadnou obálku, která se po zalepení zase otevřela, slepit normálním lepidlem na papír. Na její námitku, že takový úkon zneplatňuje hlas (podle zákona se jednou zalepená obálka nesmí znovu rozlepovat až do sčítání hlasů), jí úředník sdělil, že to má udělat tak, „aby se to nepoznalo“. A že si tuto radu má nechat pro sebe.

Mladá paní si pozoruhodnou radu nenechala pro sebe a obrátila se s ní na novináře z rakouské televizní stanice Ö1, kteří zkusili zavolat na tu samou hotline a obdrželi tu samou nezákonnou odpověď. Načež odvysílali inkriminovaný telefonát v rámci pátečního (9. září 2016) pořadu Ö1-Mittagsjournal, celému národu pro potěšení.

Volební lístek pro (právě zrušené) opakované druhé kolo voleb rakouského prezidenta.

Volební lístek pro (právě zrušené) opakované druhé kolo voleb rakouského prezidenta.

Rakouská státní správa má teď tzv. z ostudy kabát. Po skandálním vysílání nezbylo ministrovi vnitra, než celé volby odsunout na prosinec 2016. Noviny a Internet jsou plné sarkastických komentářů, které správu země srovnávají s Albánií, Keňou či Mauritánií. Konspirační teorie kvetou – posun hlasování má prý uškodit Hoferovi, který v preferencích vede. Ve skutečnosti mu spíš pomůže, protože aféra ukázala stávající rakouský establishment v extrémně nepříznivém světle, což je zrovna něco, co Hoferovi a FPÖ nahrává na smeč.

Bude zajímavé sledovat, jak se celá záležitost ještě vyvine. Kdybych měl poskytnout našim jižním sousedům jednu nevyžádanou radu zdarma – zrušte ten systém, proboha. Po těchto událostech už mu řadový volič nebude nikdy věřit.


Hudební epilog

Největší z Rakušanů a jeho Ukolébavka. Věnuji rakouskému ministru vnitra, kterému se nejspíš v těchto dnech moc dobře nespí.


P.S.: Čtete-li rádi tento blog, zvažte (aspoň symbolickou) finanční podporu. Psaní je zadarmo, ale např. propagace příspěvků už nikoliv.