Po dlouhém článku by měl následovat krátký. Tady jej máte, drobné doplnění k tomu, co jsem v pondělí psal o Velké Británii.

V minulém traktátu o nedobré situaci v Labour Party jsem se zmiňoval o tom, že Jeremy Corbyn, staronový předseda labouristů, zaplnil svůj stínový kabinet zvláštními osobami, jejichž hlavní předností je ideologická blízkost a věrnost předsedovi. Odbornost je až na druhé koleji, pokud vůbec.

Bez komentáře.

Čekání na vítězství ve volbách

Před pár týdny se jedna z těchto osobností dopustila v televizi (Sky News) takového faux pas, že nad ním kroutí hlavou celá Británie. Bylo by škoda, kdyby o tuto událost čeští čtenáři přišli.


Hlavní hrdinkou našeho minipříběhu je Emily Thornberry, poslankyně za jižní Islington. S Corbynem jsou tedy sousedé, protože ten zastává poslanecké místo za obvod Islington North.

Má za sebou třicetiletou kariéru aktivistky v různých progresivních kauzách – byla například několik let místopředsedkyní Mezistranické parlamentní skupiny pro cyklistiku (něco takového skutečně existuje). Do své poslanecké funkce byla zvolena za pomoci tzv. all-women shortlistu, opatření, které si na sebe Labour Party ušila s cílem zvýšit podíl žen v Dolní sněmovně. (Je to přesně to, co si myslíte – v určitých okrscích prostě smějí nastoupit za labouristy pouze ženy.)

Nu, a Jeremy Corbyn, kterého je věrnou stoupenkyní, z ní udělal stínovou ministryni zahraničí. Aniž by měla jakékoliv předešlé zkušenosti se zahraniční politikou, nebo kvalifikaci v tomto oboru. Až do letoška se věnovala převážně ekologickým a feministickým záležitostem.

Paní stínová ministryně přijala pozvání do živého vysílání Sky News, kde ji začal zpovídat moderátor Dermot Murnaghan. A jak se tak před diváky rozhovořila o svých velkých plánech, které zahrnovaly brzkou návštěvu Německa a Francie a setkání s tamními ministry zahraničí – tak se jí zeptal na to, jak se ten její francouzský protějšek, se kterým se má brzy setkat, vlastně jmenuje.

Nevěděla. A rozčílila se. Hodně, na klidné anglické poměry. První minuta následujícího videa je nejzajímavější. Ani nemusíte umět anglicky, ona ta řeč těla (a tón hlasu) prozradí vše podstatné.

Na závěr pořadu ještě označila přístup moderátora za sexistický, prý se do ní strefuje jen kvůli tomu, že je žena. (Není to pravda, Murnaghan griluje lidi bez ohledu na pohlaví, jak jeho početné oběti mohou dosvědčit.)

Zábavu stranou. Přemýšlivější volič si po takovém vystoupení musí klást různé nepříjemné otázky.

Jak by Emily Thornberry fungovala, kdyby Jeremy Corbyn vyhrál volby a ona se stala skutečnou, nikoliv jen stínovou, ministryní zahraničí? Když dokáže ztratit nervy jen kvůli banálním rýpancům od moderátora, jak by dokázala řídit diplomacii stále ještě významné mocnosti? Jak by hájila zájmy Spojeného království při opravdu těžkých vyjednáváních, kde ji její protivníci nebudou ani trochu šetřit? Třeba v Berlíně, Moskvě, Pekingu, Teheránu?

A spousta lidí si na to řekne: ne, toto se prostě nesmí stát.

Důsledky pro volitelnost současného vedení labouristů jsou vcelku jasné.


Hudební epilog

„Pekelná pomsta se vaří v mém srdci “ – sem se to zrovna hodí, ne?


P.S.: Čtete-li rádi tento blog, zvažte (aspoň symbolickou) finanční podporu. Psaní je zadarmo, ale např. propagace příspěvků už nikoliv.