Podle názoru Dr. Hanse-Wernera Sinna ano, a mělo by požadovat podstatně lepší podmínky, než jaké má nyní. Kdo to vlastně je Hans-Werner Sinn?

Profesor H.-W. Sinn (zajímavá slovní hříčka: Sinn znamená německy rozum nebo smysl) je německý ekonom. V letech 1999-2016 předsedal Ifo Institutu, což je největší ekonomický institut v Německu. Ifo Institut byl založen v roce 1949 coby ústav, který má pomáhat německé spolkové vládě s řešením těžkých národohospodářských otázek a starat se o informování veřejnosti o aktuálním stavu německé ekonomiky.

Hans-Werner Sinn

Hans-Werner Sinn

Profesor Sinn je známý tím, že se nevyhýbá bolestivým a kontroverzním tématům. Mnohokrát se stalo, že nějakou citlivou věc otevřel jako první. Nebo aspoň jako první z těch, kdo se nedají tak snadno odbýt slovy jako fašista, blázen, cizí agent. Jeho intelektuální kapacitu a věcný přístup k problémům nemohou popřít ani jeho protivníci.

Poslední takovou „bombu“ odpálil profesor Sinn loni v létě, když vrcholila vítací euforie v Německu. To bylo ono období, kdy se německé deníky překonávaly se svým „Willkommen!“ a kdy se sousloví „inženýři a doktoři“ (Ärzte und Ingenieure) vyskytovalo v médiích zcela vážně a ne jako ironie. Na nádražích se shromažďovaly davy, které zasypávaly přijíždějící migranty plyšovými zvířátky. Zelená politička Katrin Göring-Eckardt shrnula duch oné doby slovy „Wir kriegen jetzt plötzlich Menschen geschenkt!“, čili „Najednou dostáváme darem lidi!“

(Věřím, že řada novinářů by byla dnes velmi ráda, kdyby jejich tehdejší ódy na uprchlíky a otevřenou náruč Angely Merkel zmizely někde v černé díře. Internet ale nezapomíná, aspoň zatím ne. Jednou z toho bude zajímavé svědectví o kolektivním šílenství velkého národa.)

V této poněkud hysterické atmosféře se Hans-Werner Sinn a jeho lidé postarali o zchlazení nadšení tím, že uveřejnili rozsáhlou studii o postavení migrantů na pracovním trhu. Vyplývalo z ní, že situace není růžová, ba naopak, že je tristní. Studie dokazovala, že mezi migranty je značný podíl analfabetů, kteří neumějí psát ani vlastním jazykem, natož latinkou; u Afghánců dokonce nadpoloviční většina, cca 58 %. Procento vysokoškoláků se naopak ukázalo být minimální, dokonce i mezi údajně vzdělanými Syřany (6 procent), přičemž kvalita jejich vzdělání často nesnesla srovnání s evropskými vysokými školami. Studie končila depresivním konstatováním, že většina příchozích není zaměstnatelná ani za minimální mzdu ve výši 8,50 €/hod., protože jejich kvalifikace je nedostačující a mohou tak zastávat jen ty nejprimitivnější fyzické práce.


Nuže, ten samý profesor Sinn doporučil nyní Rakousku, aby vypovědělo svůj podpis pod smlouvami zakládajícími členství v Evropské unii. Důvod? Brexit. Přesněji řečeno, ekonomické a politické následky Brexitu pro zbytek EU.

Velká Británie představuje význačného přispěvatele do rozpočtu EU. Po započtení „rebate“, kterou kdysi vyjednala Margaret Thatcher, činí čistý příspěvek UK do společného rozpočtu EU pěkných 12,9 miliardy liber ročně, tj. něco přes 10 procent. To je 385 miliard českých korun, solidní suma. Británie nyní odchází a svůj příspěvek si vezme s sebou. Zadlužené země Středomoří však zůstávají. Navíc se můžeme těšit na příchod dalších chudých zemí, s nimiž vede EU přístupová jednání a které se jen těší na přísun dotací: Kosovo, Gruzie, Bosna, Moldávie.

Situace by se nezlepšila ani tehdy, kdyby Skotsko skutečně vyhlásilo nezávislost a připojilo se zpátky k EU. Skotsko je totiž podstatně chudší než Velká Británie jako celek. Skotské regiony jsou tedy daleko větším příjemcem evropských dotací než regiony anglické. To je také základ skotské lásky k Bruselu, nikoliv snad šarm a charisma předsedy Junckera. Např. skotští farmáři se svých 630 milionů liber dotací budou vzdávat jen velmi neradi.

Jinými slovy: v EU ubývá čistých plátců, zato přibývá natažených rukou, které chtějí být naplněny cizími penězi. (O tomto problému, který postihuje nejen EU, jsem už psal.) A to je právě problém, na který Sinn upozorňuje. Bez Británie se silové poměry ve zbytku EU změní natolik, že chudší země si na těch několika málo zbylých bohatších zemích (Německo, Rakousko, Nizozemí) budou schopny vymoci lecjaké ústupky. Nebo je prostě přehlasují.

Sinn doporučuje Rakušanům, aby vypověděli stávající smlouvy, které tvoří základ fungování EU, a trvali na jejich novém sjednání tak, aby silnější státy EU nebyly rukojmím států slabých. Jedině tak se podle něj dá zachránit celý projekt eurozóny, který je ohrožen vysokým zadlužením jižních států a jejich nátlakem na to, aby jim bohatší země pomáhaly finančními injekcemi.

Sinnův návrh dává podle mne smysl (es macht Sinn). Právě proto se bohužel domnívám, že na něj dojde řada až ve chvíli, kdy bude příliš pozdě. Lidé obecně dělají rozumné věci až tehdy, vyčerpali-li všechny ostatní možnosti. O politické vrstvě to platí dvojnásob.


Hudební epilog

Také máte rádi hluboký a uklidňující hlas violoncella? Já ano.

A pokud byste měli chuť na modernější pojetí, zde jsou Piano Guys:


P.S.: Čtete-li rádi tento blog, zvažte (aspoň symbolickou) finanční podporu. Psaní je zadarmo, ale např. propagace příspěvků už nikoliv.