Některé dny se v médiích sejde více zajímavých zpráv naráz. Dnes byly hned tři. Stručný výtah následuje.

Die Welt přinesl rozhovor s Florianem Endresem, který se v rámci migračního a azylového úřadu BAMF stará o prevenci radikalizace mladých. Čímž se samozřejmě nemyslí mladí ateisté. Dva nejzajímavější odstavce znějí v překladu takto:

Florian Endres

Florian Endres, poradce pro prevenci radikalizace u německého imigračního úřadu, Norimberk.

Die Welt: Jaké jsou příznaky radikalizace?

Endres: Jak kdy. Pokud se nějaká osoba nápadně stáhne ze společnosti, pokud se začne vyjadřovat pohrdavě o jinověrcích, pokud náhle začne mluvit o nebi, pekle a ráji, jsou to jasné známky problému, o kterých se dozvídáme často. Nebo pokud mladý člověk, který už má kontakty se (salafistickou) scénou, náhle změní svůj způsob vyjadřování na sociálních sítích, nebo začne užívat programy pro šifrovanou komunikaci. Na základě takových indicií nás pak kontaktují příbuzní. (zvýrazněno MK).

Die Welt: Vaše poradna existuje od roku 2012 a od roku 2013 zaznamenáváte zvýšenou poptávku.  Jaká je aktuální situace?

Endres: V posledních měsících jsme zaznamenali drastické zvýšení počtu dotazů a telefonátů. Příčinou byly útoky  ve Würzburgu a Ansbachu. To lidi přimělo, aby se začali ozývat. Od té doby máme 120 až 150 telefonátů měsíčně. Až do června jich bylo kolem šedesáti.

Změnilo se také složení volajících. Od července nám často volají opatrovníci nezletilých uprchlíků, nebo dokonce dobrovolníci, kteří se o uprchlíky starají zdarma. Až do června se zhruba 18 % hovorů týkalo uprchlíků, nyní už je to kolem 30 %.

Na dalším místě rozhovoru zmiňuje Endres, že někteří rodiče reagují na situaci tím, že se snaží mladým zabavit korán nebo násilně ostříhat vousy, a že to moc nepomáhá, že je to spíš kontraproduktivní.

Na první pohled mě zaujalo politicky korektní slovo „jinověrci“ (Andersgläubige), které by žádný islámský radikál nepoužil. Ten má k dispozici úplně jiné slovo, „nevěřící“ (Ungläubige), které je ale zjevně příliš kontroverzní, než aby se dalo otisknout na stránkách novin Die Welt. Svým způsobem je ten náš moderní strach z ošklivých, zlých slovíček k smíchu, i když notně trpkému.

Ale aspoň se o tom problému začalo mluvit, i když stále ještě opatrně a v rukavičkách. V srpnu vydala německá tajná služba (Verfassungschutz) zprávu, podle níž němečtí salafisté vzali migrační vlnu jako příležitost k rekrutaci a k posilování svého vlivu. Pozdě, ale přece; některé zdroje na to upozorňovaly už před rokem a dříve.

Dále mě zaujala vytučněná věta v závěru první odpovědi. Muslimští rodiče, kteří v islámském kulturním prostředí sami vyrostli, považují zvýšení náboženského zápalu svých potomků za natolik závažný signál, že jsou ochotni je udávat úřadům cizího státu. (Zkuste si představit, jaký druh nebezpečí by vás vedl k tomu, abyste udali vlastní dítě. Jedině něco naprosto mimořádného; člověk se snaží nezatahovat státní orgány do rodinných problémů, dokud je to aspoň trochu možné.)

Tím ovšem jen potvrzují to, co různí tzv. (xeno-, islamo-)fobové říkali dávno: že víra může být dobrý sluha, ale velmi zlý pán. Možná je čas ty nálepky definitivně odhodit na smetiště dějin a naslouchat, když někdo přichází s vážně míněným varováním.


„Byl jsem ve čtrnácti válkách. Nenávidím válku! Vlastně nechápu, jak to, že ještě žiju.“

Friedrich Orter

Tak začíná kniha rakouského rozhlasového veterána Friedricha Ortera, která vyšla včera. 67-letý nestor všech korespondentů v ní popisuje své zážitky z Blízkého východu a varuje: toto čeká i nás v Evropě. Takto vypadá doprovodný text na německém Amazonu:

Evropa je v hledáčku teroristů. Se stěhováním národů hrozí náboženské války mezi muslimy a nemuslimy. Většinová společnost je v ohrožení. Vznikají paralelní společnosti. Solidarita a tolerance mizí. Sílí politická radikalizace, společenský konsensus se drolí. Projekt multikulturalismu a široké vstřícnosti (Gutmenschentum) je odsouzen ke ztroskotání. Pouze permanentní osvícenství (Aufklärung) může tomuto vývoji zabránit.

(Mimochodem, to slovo Gutmenschentum se dost těžce překládá. Nejbližší český ekvivalent by asi bylo „sluníčkaření“. Je v tom obsaženo, že dotyčný chce „páchat dobro“ za jakoukoliv cenu. Široká vstřícnost je nejneutrálnější výraz, na který jsem přišel.)

Když se v médiích vedou diskuse o multikultuře, islámu a integraci, typický argument jedné strany je, že proti těmto fenoménům se staví buď hlupáci, nebo lidé, kteří žijí izolovaným životem a uprchlíka v životě nepotkali. Prostě omezenci, kteří nevědí, o čem mluví, a mají iracionální strach z cizích lidí a kultur.

Friedricha Ortera je těžké takto onálepkovat a odsoudit. Sám je studovaný historik, ve službách rakouského veřejnoprávního rozhlasu ÖRF projezdil Balkán v době jugoslávských válek a arabský svět v době válek v Iráku a Sýrii, vrátil se živý. Svoji práci zastával od roku 1975 až donedávna, tedy čtyřicet let.

Varování z pera takového člověka by se mělo brát velice vážně. Doufám, že jeho knihu někdo brzy přeloží do češtiny.


Původně jsem chtěl napsat jen o dvou novinkách, ale zatímco jsem pracoval na tomto článku, vyskočila třetí zpráva: policejní jednotky v několika spolkových zemích zahájily rozsáhlou razii zaměřenou proti teroristům čečenského původu. Zatím není moc dalších informací.

Výše zmíněný Friedrich Orter v článku pro rakouský Kronen Zeitung napsal: „Ať to zní jakkoliv pesimisticky, naše společnost si bude muset zvyknout, že nebezpečí se stalo novou normou.“

Nu, nikdo nemůže říci, že mluvil do větru.


Hudební epilog

Mám pocit, že k tomuto článku snad ani vážná hudba nesedí. Spíše nějaký ten metal.

Tato skladba o životě-neživotě zmrzačeného vojáka, který je uvězněn ve vlastním těle bez končetin, jako by byla za tímto účelem přímo napsána.


P.S.: Čtete-li rádi tento blog, zvažte (aspoň symbolickou) finanční podporu. Psaní je zadarmo, ale např. propagace příspěvků už nikoliv.