Na náměstích a v televizi se řeší, jestli Losna nebo Mažňák. Vzal jsem před tímto tématem nohy na ramena. Množství politiky, které jsem schopen průběžně vstřebat, má svoji horní mez, a ta byla na pár dní překročena.
Cílem cestování byly Západní Tatry. Bratia Slováci neberou dnešní výročí ČSR zas tak vážně, je to u nich normální pracovní den, jen s drobnou poznámkou v kalendáři. A tak zněla na tatranských stezkách dneska hlavně čeština.
Byl nádherný modrý podzimní den, takový ten druh podzimu, který je na toulání venku lepší než léto. Proto také nebude dnešní příspěvek obsahovat mnoho textu. Podělit bych se chtěl spíše s tím, co jsem viděl.
Jsou to fotky z mobilu, kvalita tomu odpovídá.
Přišlo ráno, mlha se zvedla a před námi leží Žiarská dolina, zatím ještě ve stínu.
Podzimní les a jeho barvy.
Nahoře už září na slunci poprašek sněhu.
Kamenitá stezka do Žiarského sedla. Zatím je cíl ještě daleko.
Na nižších svazích vládne zelená kosodřevina.
Je potřeba si zlepšovat náladu tím, co už člověk má za sebou (a pod sebou).
Nevím, asi kamzík.
Zóna zubatých vrcholů.
Těsně pod vrcholem Plačlivé. Každý si po cestě trochu zaplakal.
Výhled z vrcholu (2125 m. n. m).
Bez jezer (plies) by to nebyly Tatry.
Místy je pojem „chodník“ nutno chápat velmi volně.
A už je potřeba jít zase dolů, než se setmí.
Svět krkavců a kamení, nikoliv lidí.
Hudební epilog
Nikdy si úplně nezvyknu na to, že Slovensko už je zahraničí.
