Tak pravil turecký ministr zahraničí Mevlüt Cavusoğlu v dnešním rozhovoru pro Neue Zürcher Zeitung. A co tím míní?
Inu skutečnost, že Turecko stále ještě nedostalo bezvízový styk pro svoje občany. Překlad kritického místa zní takto:
NZZ: Válka proti IS způsobí novou vlnu uprchlíků. Zároveň je dohoda o vracení migrantů z EU ohrožena kvůli neshodě na uvolnění vízového režimu pro Turky. Několik termínů stanovených Ankarou už uplynulo. Jak dlouho budete ještě čekat?
Cavusoğlu: Naše trpělivost se blíží ke konci. Odpověď čekáme během dní. Pokud nepřijde, vypovíme smlouvu. Brusel by nás neměl nechat čekat.
Připomeňme, že už v únoru 2016, při vyjednávání smlouvy, pronesl prezident Erdoğan na adresu EU toto:
Nemáme na čele napsáno „idioti“. Můžeme kdykoliv otevřít dveře do Řecka a do Bulharska a naložit uprchlíky do autobusů. Prostě jim řekneme „sbohem“!
a z kopie interního memoranda, které „uteklo“ na veřejnost skrze řecký tisk, se dozvídáme, že pokračoval takto:
„Zažijete ještě horší věci, než jedno utopené dítě na pláži. Bude jich deset nebo patnáct tisíc. Jak si s tím poradíte? … Ti lidé jsou nevzdělaní a v Evropě se budou dopouštět terorismu.“
Dohoda o vracení neúspěšných žadatelů o azyl není zatím příliš úspěšná (podle The Telegraph připlouvá do Řecka stále kolem 3000 osob měsíčně a jen 110 měsíčně se jich daří vracet), ale proti chaotickým poměrům loňského podzimu je letos na balkánské cestě relativní klid. Pokud by došlo k jejímu vypovězení, může se stát cokoliv, včetně opakování loňské vlny.
Za Tureckem směrem na východ se nacházejí chudé země, Afghánistánem počínaje a Bangladéšem konče (dejme tomu, že vynecháme Írán, který je trochu bohatší). V nich žijí dohromady téměř 2 miliardy lidí. Kdyby si byť jen 0,1 % jejich obyvatelstva usmyslela, že bude hledat štěstí v Evropě, následkem by byla další vlna dvakrát větší, než ta loňská. A Turci je ani nemusejí vozit autobusy směrem na hraniční přechody, stačilo by jim nedělat nic. Pašerácká mafie už by se postarala sama.
Mevlüt Cavusoğlu, turecký ministr zahraničí
Pakt mezi Tureckem a EU patří k jedněm z mála bodů, o které se ve věci migrace ještě může opírat německá kancléřka Angela Merkel. Jeho neslavný konec by ji politicky oslabil. (Už teď jsou rozpory uvnitř starodávné koalice CDU/CSU docela velké.) Lze tedy očekávat její tlak na ústupky Turkům. Na druhou stranu, čím dál více Evropanů, včetně vládních kruhů, má už celého erdoğanovského Turecka právě tak akorát. V řadě zemí EU je před volbami (Rakousko, Francie, Nizozemí, Německo) a na bezvízovém styku s tureckou autokracií by euroskeptické strany zase posílily.
Splní-li ovšem Turci svoji hrozbu a otevřou stavidla pro migrační proud z jihovýchodu, budou to škaredé Vánoce pro všechny zúčastněné.
Hudební epilog
Trochu hardrocku do toho… Málokdy jsem narazil na tak dokonalou symboliku k textu článku, jako dnes. Jedná se o německou skupinu Blackmail („Vydírání“). Jejím frontmanem byl Turek jménem Aydo Abay a album, z něhož skladba pochází, se jmenuje Friend or Foe.
OK, uznávám, není to světová kvalita. Vybráno opravdu hlavně kvůli té symbolice.
