Přeskočme teď 250 let zajímavé historie. Novodobý skotský nacionalismus je výrazně spojen se dvěma událostmi moderních dějin. Za prvé, úpadek skotského průmyslu, zejména stavby lodí. Skotský těžký průmysl prožil v 70.letech vážnou krizi. Můžeme si to představit jako ekvivalent procesu, který proběhl na našem Ostravsku či Kladensku, jen o pár let dřív. Skotští loďaři nebyli schopni konkurovat lacinějším loděnicím v jižní a východní Asii, které operovaly ve zcela jiných sociálních a ekonomických podmínkách. Skomírání skotské průmyslové základny ještě urychlila Margaret Thatcher se svým deregulačním programem. Důsledkem toho bylo, že jako viník skotských problémů začal být vnímán Londýn. Druhým pilířem skotského nacionalismu, který u nás žádný ekvivalent nemá, byl objev ropných ložisek v Severním moři roku 1970. Výnosy z tržeb proudily do státního rozpočtu Velké Británie, ačkoliv většina ložisek ležela na skotském šelfu. To mnoho Skotů dráždilo. V 70.letech se zdvihla první vážná vlna aktivismu, jejímž cílem mělo být ustavení skotského parlamentu a převod určité části pravomocí z Londýna do Edinburghu. V březnu 1979 se konalo první referendum o devoluci. Ačkoliv těsná většina hlasujících se vyjádřila pro, nebyly splněny další podmínky a z parlamentu nic nebylo. V roce 1997 se v Británii dostala k moci labouristická vláda. Tou dobou bylo Skotsko důležitou volební základnou labouristů (dnes už to neplatí, dnes ve Skotsku dominuje Skotská národní strana). Tony Blair slíbil, že v případě svého vítězství uspořádá další referendum o devoluci. Ve volbách zvítězil a svůj slib splnil. Tentokrát byla již většina výrazná a tím bylo určeno, že po téměř 300 letech bude obnoven skotský parlament. Samozřejmě, takový parlament potřebuje budovu. A vzhledem k tomu, že 300 let je dlouhá doba, rozhodli se Skotové, že se nespokojí „jen“ s rekonstrukcí nějaké starší existující budovy ke svým potřebám. Kdepak, nový parlament potřebuje novou budovu, nebo spíše komplex budov. Ať mají turisté co obdivovat a Angličané co závidět. (To poslední se tak hlasitě neříkalo, ale bylo to tam.) Umístění bylo vybráno docela dobře. Holyrood leží jen 1 km od centra Edinburghu a nedaleko od něj se zvedá Artušovo sedlo, 250 m vysoký pahorek, z nějž lze přehlédnout celé hlavní město Skotska. Architektonickou soutěž vyhrál Katalánec Enric Miralles, který vynaložil velké úsilí, aby nový parlamentní komplex vyjadřoval národní identitu Skotska. Snad byl motivován i tím, že jeho vlastní národ touží po nezávislosti podobným způsobem. Dokončení vlastního díla se ovšem Miralles nedožil. Co ale nebylo dlouho jasné, byla celková cena projektu. První oficiální zveřejněný odhad ceny, vydaný dva měsíce před samotným referendem roku 1997, stanovil rozmezí mezi 10 a 40 miliony liber. Tou dobou nebylo ještě známo nic: ani to, zda parlament vůbec bude, ani kde bude, ani jak bude vypadat. Nicméně s touto částkou, kterou vyprodukovalo ministerstvo pro skotské záležitosti pod vedením Donalda Dewara, šli voliči k referendu. Dopadlo by referendum jinak, kdyby už tehdy bylo známo, kolik bude parlament skutečně stát? Poté, co byl vybrán Mirallesův projekt a rozběhla se stavba (červen 1999), se začalo počítat trochu realističtěji. Do odhadované ceny se zahrnuly pozemky, demolice a archeologický průzkum. Ukázalo se, že původně odhadovaná plocha 16 000 metrů čtverečních nestačí k pokrytí všech potřeb parlamentu a že bude potřeba projekt „trochu“ rozšířit, konkrétně téměř dvojnásob, na 31 000 metrů čtverečních užitné plochy. Výsledná nová cena: 109 milionů liber. Zajímavé je, že pod ní byl podepsán skotský premiér Donald Dewar, ten samý člověk, pod jehož vedením vznikl o dva roky dříve onen odhad 10-40 milionů. Jen o půl roku později, začátkem roku 2000, se bývalý manažer stavby Bill Anderson vyjádřil do novin, že projekt je značně zpožděn a bude ještě dražší, než se myslelo. V dubnu 2000 zkoumají skotští poslanci ve svém provizorním sídle, jak se věci mají. Nyní se už celková suma odhaduje na 195 milionů liber, a to se ještě nezačala stavět hlavní budova zamýšleného komplexu. Hlasuje se o tom, zda projekt raději nezrušit. Projde o pouhých 9 hlasů. O rok později, v červnu 2001, přichází management stavby za poslanci s prosíkem. Odhadovaných 195 milionů liber nestačí, nový odhad je 230 milionů. Jak architekt Miralles, tak iniciátor projektu Donald Dewar jsou tou dobou už po smrti. Navýšení je schváleno. Před Vánocemi roku 2001 je zveřejněn další odhad ceny a zpoždění. Původně měl být nový parlament již otevřen. Nový termín zní „květen 2003“ a nová cena 274 milionů liber. Veřejnost je pobouřena, zejména když vyjde najevo, že pouhé poplatky za konzultace dosáhly již 40 milionů liber, tj. původního odhadu ceny celé stavby. O rok později, v prosinci 2002, se celková cena stavby odhaduje na 325 milionů liber. Šťouralové odhalují zajímavé detaily, například superdrahý stůl v recepci za 80 000 liber. Konzultanti už si za své služby celkem naúčtovali 56 milionů liber. V roce 2004 se poslanci skotského parlamentu konečně stěhují do nového komplexu. Cena výrazně překročila 400 milionů liber. Vrchní auditor Skotska Robert Black udává ve své zprávě, že minimálně 160 milionů liber šlo ušetřit pečlivějším a realističtějším plánováním, jakož i přísnějším postihem korupce. První roky provozu Holyroodu jsou poznamenány tím, že do budov zatéká seshora (skotské deště bývají nemilosrdné) i zezdola (podzemní prameny, o kterých se vědělo, a které jsou nyní zabetonovány v základech nového parlamentu). Neustále se objevují nové problémy, které je potřeba opravovat. Nejvážnějším je náhlé uvolnění čtyřmetrového stropního trámu přímo při zasedání sněmovny. O několik let později se nad poslaneckou restaurací uvolní žulový blok a zůstane viset nad její skleněnou střechou. Další rok se zřítí okno ze čtvrtého patra jedné z věží. Naštěstí ani jedna z těchto událostí neskončila zraněním nebo smrtí lidí. Veřejnosti je kromě finální částky (414 milionů liber) předložena ke strávení i skutečnost, že údržba a provoz komplexu je daleko dražší, než se čekalo. Roční náklady už dávno překročily milion liber a blíží se ke dvěma milionům. Původní představa, že půjde o energeticky úsporné, ekologicky šetrné konstrukce, je mařena mizerným řemeslným provedením staveb. Ačkoliv komplex získal vysoké environmentální hodnocení, stěžují si poslanci, že v zimě do budov táhne, v létě je v nich vedro. Mezitím se rozplynuly skotské sny o tom, že na tržbách za ropu ze Severního moře se dá vybudovat nové blahobytné Norsko. Těžba ropy v Severním moři je drahá a v současné době se sotva vyplácí – cena za barel na světovém trhu stěží převyšuje náklady.

Hudební epilog Jedna z nejslavnějších skotských skladeb, původně pro housle, zde v podání pro kytaru.
P.S.: Čtete-li rádi tento blog, zvažte (aspoň symbolickou) finanční podporu. Psaní je zadarmo, ale např. propagace příspěvků už nikoliv.