Redakce našeho největšího tištěného deníku už zná pachatele berlínského útoku: vraždil kamion.

Bez komentáře.

Fajn. Zavřeme kamion na doživotí na střežené parkoviště. Musíme ještě zjistit, s jakými podezřelými kamiony a dodávkami se předtím stýkal. A to může být rád, že jej neodsoudí k rozmontování, jako ten náklaďák, který vraždil v Praze roku 1973. Neživé předměty prostě vraždí. Asi jako krvežíznivé auto ze sci-fi filmu Upír z Feratu. Nebo HAL 9000. Nebo ta pistole, která zastřelila ruského velvyslance. Ta je na obrázku hned vedle, vidíte ji, potvoru? Vždycky, když si říkám, že už ta naše média vezdejší nemohou poklesnout hlouběji, přesvědčí mě jejich pracovníci o opaku. Vždycky. Every. Single. Time. Tisk se během posledních deseti let dostal do smrtelné spirály. Menší prodejnost znamená menší tržby, tudíž méně peněz na výplaty. Kvalitní lidé odcházejí. Tím se zhoršuje kvalita obsahu. To vede k dalšímu zmenšení prodejů a tržeb. Pak už i průměrní lidé odcházejí. Kvalita obsahu míří kamsi pod hladinu. Prodeje se zmenšují. Podprůměrní lidé začínají odcházet. V prázdné redakci zbývají pavouci v rozích, Oldřich Mánert a Luboš Palata. Z titulní stránky se na nás “směje” vraždící kamion svojí cynickou, rozbitou čelní mřížkou. Nikdo nemůže říci, že jde o nový a nečekaný problém. Tento obrázek jsem si vypůjčil z pět let starého blogu Ondřeje Höppnera. Pěkný sešup.

Vývoj nákladu MF Dnes 2007 – 2011.

Už aby to byla nula. Je mi stydno a trapně, když vidím, co se stalo z dříve solidních novin. Toto je jen protahovaná agónie bez vyhlídky na zlepšení. Theodore Dalrymple ve svých článcích o životě britské spodiny píše, že se často setkal s tím, že vrahové hovořili o svém činu stejným způsobem. Např. “Ten nůž se do něj zabodl!” Jako by ten nůž nedržela lidská ruka, konkrétně jejich ruka. Pane Palato, ten náklaďák vedla také lidská ruka. Chcete před tím strkat hlavu do písku? Pak se přejmenujte na MF Pštros, aspoň to bude upřímné.
Hudební epilog Yann Tiersen – Les Jours Tristes (Smutné dny).

P.S.: Čtete-li rádi tento blog, zvažte (aspoň symbolickou) finanční podporu. Psaní je zadarmo, ale např. propagace příspěvků už nikoliv.

P.S. Tento web funguje bez všelijakých vyskakovacích reklam, placené propagace apod. Důvody jsou mnohé, ale snaha o nezávislost na velkých hráčích je jedním z těch nejpodstatnějších. Až příliš mnoho lidí spoléhá na Facebook a pak se diví.

Zdejším základním principem je dobrovolná podpora od čtenářů. Nejjednodušším způsobem, jak tento blog můžete, milí čtenáři, podpořit, je přispět na Knihovní fond nebo koupit si knihy od jeho autora. Aktuálně jsou v předprodeji Zapomenuté příběhy 5.

Můžete si pořídit také Zapomenuté příběhy, Zapomenuté příběhy 2 či Zapomenuté příběhy 3 a Zapomenuté příběhy 4 pro sebe, pro někoho jiného. Nebo USB disky s nahranými audioknihami či sbírku dystopických povídek Krvavé levandule

Pro lidi v karanténě nyní platí slevový kód darekdokaranteny, můžete jej využít i jako dárek pro někoho jiného, kdo dostal karanténu nařízenou. Je to sleva 30 % na všechno, včetně sad knih.

A pokud jsi sem, milý čtenáři, dorazil z Facebooku nebo Twitteru, zvaž registraci k odběru novinek e-mailem. Opravdu a vážně, však vidíš ten vývoj.