Před 100 lety unikl na veřejnost tzv. Zimmermannův telegram. Sehrál důležitou roli ve vstupu USA do války.


Krátké slovo ke čtenářům, než se pustíme do samotného tématu.

Kromě svého blogu publikuji občas články i v internetovém časopise 067.cz. Zabývají se vesměs světovou historií.

067 je zajímavý projekt Petra Koubského, kterého tímto zdravím a děkuji mu za jeho nápad. Přispívám tam rád, rovněž proto, že složení autorů neodráží žádnou „intelektuální bublinu“ a je dost pestré. Nějakou dobu jsem teď ale vnitřně řešil otázku, jak skloubit 067 a tento soukromý blog. Valná většina mých článků na 067 je totiž dostupná jen pro platící čtenáře časopisu a nemohu je zde jen tak přetisknout.

(Tento problém nenastal u vánočního speciálu, který byl otevřený všem. Proto jsem sem mohl nalinkovat svůj článek o příměří na západní frontě.)

Jenže tvářit se, že příslušné články neexistují, to se mi také moc nechce. To je tak trochu, jako by rodič zapíral své dítě. Nad každým článkem pro 067 jsem strávil dost času, studium souvislostí mě bavilo a chtěl bych se o toto všechno aspoň částečně podělit se širší veřejností.

Výsledkem je tedy kompromis. Pokaždé, když mi na 067 něco vyjde, napíšu sem „článek o článku“. Co mě vedlo k výběru tématu, v jakém kontextu se věc odehrála atd. A na závěr umístím odkaz na stránky 067 pro ty čtenáře, které téma natolik zaujalo, že za něj chtějí obětovat nějaký ten obnos.

Pokud by někoho zajímalo, zda na vašem případném kliknutí něco vydělám: ne, na mé autorské odměně se vaše návštěva neprojeví. Za články na 067.cz jsem adekvátně placen, ale dopředu. Přispějete ovšem k prosperitě celého projektu 067. Což mě osobně jedině potěší.

Tak tedy: vzhůru do minulosti.


 

Na západní frontě.

První světová válka je téma, které mě zajímá už dlouho. Považuji ji za zlomový bod západní civilizace: místo, kde se trajektorie našeho vývoje vydala „někam jinam“. Druhá světová válka už pak byla jen jejím pokračováním.

Co se logiky týče, první světová válka ji nemá. Na rozdíl od spousty jiných konfliktů, jež byly nevyhnutelné, jde o válku, která vlastně ani neměla být. Velká Británie a Německo nebývali před rokem 1914 tradiční nepřátelé, spíše naopak. Britský královský rod pochází po meči z Německa, pod jejich vládu dlouho spadaly i državy v Hannoversku.  Tradičním nepřítelem Britů byla vždycky Francie. Rivalita mezi Paříží a Londýnem sahá do hlubokého středověku a vedla k řadě válek, jak na kontinentě, tak později v zámořských koloniích. Až do první světové války se však nestalo, že by se britské zbraně pozvedly proti Němcům.

Anglický král Eduard VII. a jeho synovec, německý císař Vilém II.

Jedna z ošemetných vlastností historie je ta, že zkoumáme-li dávné události, vidíme je včetně toho, jak nakonec skončily. Současníci, kteří se nacházeli „uprostřed nich“, samozřejmě tento luxus neměli. Dnes považujeme za jaksi samozřejmé, že první světovou válku Německo prohrálo. Učili jsme se to v dějepise od základní školy, takže se nám to zafixovalo do podvědomí podobně, jako skutečnost, že ocel je těžší než voda.

Ono to ale nijak samozřejmé není a nebylo. Právě před 100 lety se první světová válka nacházela na mrtvém bodě, ve stavu naprostého patu. A vůbec nebylo jisté, kdo nakonec vyhraje.

Britské impérium bylo největší říší své doby, ale jeho moc spočívala v silném námořnictvu, které ovládalo oceány (a kdo ovládá oceány, jež tvoří 70 % povrchu zeměkoule, ten je hlavní velmocí světa). Bez problémů tedy podvázalo německý zahraniční obchod a „zašpuntovalo“ většinu německých plavidel v jejich přístavech – jedinou výjimku vlastně tvořily ponorky, které britským námořníkům naháněly notný strach. Jenže k vítězství na souši tato blokáda nestačila. Německo bylo tehdy mladý národ a ze svých mladých mužů postavilo obrovskou armádu, která byla schopna bojovat na dvou frontách. Nedostatek surovin z ciziny se samozřejmě projevoval, ale ne tak silně, aby Němce zlomil.

Z pohledu Londýna byla situace v zimě 1916/1917 dosti špatná. Největší problém přitom představoval východní spojenec, carské Rusko. Dva roky boje tuto zemi těžce vyčerpaly. Ztráty na životech byly veliké, zvláště po pyrrhovské Brusilovově ofenzívě. Morálka vojáků na frontě tomu odpovídala, morálka jejich žen v zázemí také. Nezaujatému pozorovateli bylo jasné, že carský režim kolísá a že se může brzy zcela zhroutit. Kdyby ale nová vláda uzavřela s Němci a Rakušany mír, pro Brity a Francouze by to byl velký problém. Německo by mohlo stáhnout z ruského bojiště miliony vojáků a vrhnout je na západní frontu. Takovému náporu by možná nešlo odolat. Navíc si Německo mohlo s poraženými Rusy vyjednat dodávky potravin a surovin (ropa, železná ruda). Tím by britská námořní blokáda pozbyla účinnosti.

Ústřední nadějí západních spojenců byly Spojené státy americké. Ty ale neměly zájem na tom, zapojovat se do evropského „mlýnku na lidské maso“. Prezident Woodrow Wilson byl právě podruhé zvolen do úřadu se slibem, že zemi nezavede do války. Na území USA také žilo mnoho německých a irských imigrantů, kteří nechtěli bojovat na straně Londýna.

Do toho přišel Zimmermannův telegram.

Příběh Zimmermannova telegramu je velmi moderní. Leak důvěrných dokumentů? Jistě. Hacking cizí komunikace? Ano. Fake news? Těch byly plné noviny. Vměšování cizích mocností do vnitroamerické politiky? V míře větší nežli malé. Jako by to ani nebylo před sto lety, ale dnes.

Šifrovaný originál Zimmermannova telegramu.

Rozhořčení Ameriky bylo veliké. Ačkoliv USA té doby nedisponovaly velkou pravidelnou armádou (ještě ve 30.letech byla např. československá armáda početnější než americká!), měly ohromnou schopnost mobilizovat jak muže, tak průmysl. Když se tato schopnost obrátila proti Německu, nic mu nepomohlo, že se tou samou dobou ruská vůle k odporu skutečně zhroutila. Trvalo to ještě rok a půl, ale na konci války přestalo Německé císařství existovat.

Nu, a jak to vlastně přesně bylo, to se můžete dočíst v časopise 067.

067.cz: Marian Kechlibar – Gentlemani cizí dopisy nečtou.


Hudební epilog

J.R.R.Tolkien vzpomínal, že první řádky Silmarillionu napsal roku 1917 v kasárnách, zaplněných hlukem gramofonů. Toto je jedna z písní, které tehdy mohl slyšet. Před sto lety byla velmi populární.


P.S.: Čtete-li rádi tento blog, zvažte (aspoň symbolickou) finanční podporu. Psaní je zadarmo, ale např. propagace příspěvků už nikoliv.