
Man op dak consulaat geklommen. Hij staat er triomfantelijk naast. Je hoort leus: 'Allahu Akbar!' (God is groot) pic.twitter.com/0h3DWKPe40
— Olaf Koens (@obk) March 12, 2017
Pár poznámek na závěr.
- Jedná se o typický dovezený konflikt. Proč Rotterdam, ale ne Varšava nebo Vilnius? Protože v těch později zmíněných městech nežije významné množství Erdoğanových příznivců. Rovněž Holanďané si tento problém mohli ušetřit, nebýt toho, že jejich průmysl před nějakými 40-50 lety potřeboval levnou pracovní sílu. A hledal tak dlouho, až zálibným okem spočinul na Turecku.
- Turecká státnost má výrazně imperiální charakter už od doby, co vznikla, tj. nějakých 900 let. Žádný jiný národ v okolí Evropy nemá tak dlouhou a nepřerušovanou tradici budování svojí říše na cizím území. Vnucovat jiným národům svoji vůli silou je v turecké politice naprostá přirozenost, asi jako když slunce svítí a ptáčci zpívají; divné by bylo to nedělat. Erdoğan je jen dalším pokračovatelem této imperiální tradice, která dočasně ochabla pod vlivem porážek na Balkáně koncem 19.století (ale např. z hlediska takových Kurdů neochabla nikdy). Dělat předvolební kampaň v jiných státech je sice drzost vysokého stupně, ale jeho příznivcům to přijde přirozené. Jsou páni, velcí, silní, mají na to nárok.
- Celá věc rozhodně ještě není u konce. Ztráta tváře je pro orientální kultury horší než smrt. Však už také turecký premiér Yıldırım ohlásil “nejtvrdší protiopatření“. Být držitelem nizozemského pasu a nacházet se na tureckém území bude teď asi notně prekérní. Čekat můžeme leccos: zatýkání dalších lidí včetně cizinců, obsazení ambasády, možná i vypuštění další vlny migrantů na Balkán; v tureckých táborech jich žijí 3 miliony a i kdyby se jim do Evropy nechtělo, turecká policie je “přesvědčí” a oni půjdou.
- Nizozemské volby jsou za tři dny, ve středu 15. března. Kdo ví, co se do té doby ještě stane na ulicích Haagu, Amsterdamu a Rotterdamu. Těžit z toho můžou Wilders i Rutte, který v kritické situaci ukázal, že má nějakou páteř. Zato multikulturní strany přijdou o dalších pár procent hlasů, patrně natrvalo. Zejména nizozemská sociální demokracie míří k porážce, jakou ještě ve svých dějinách nezažila. Průzkumy jí slibují 9-10 křesel ve 150-členné Tweede Kameer. Ještě před pěti lety jich získali 38. Sledujete to, páni z Lidového domu?
Hudební epilog Klasická skladba Koyunbaba, kterou složil Carlo Domeniconi, byla inspirována jižním Tureckem. Kdo ví, jak by zněla, kdyby ji autor skládal letos. Patrně o něco temněji a podstatně méně pohádkově.
P.S.: Čtete-li rádi tento blog, zvažte (aspoň symbolickou) finanční podporu. Psaní je zadarmo, ale např. propagace příspěvků už nikoliv.