Země | Oprávnění voliči | Účast | % pro AKP | Hlasů pro AKP |
---|---|---|---|---|
Německo | 1.411.198 | 40,79% | 59,70% | 340.249 |
Francie | 317.997 | 44,95% | 58,36% | 82.442 |
Nizozemsko | 245.523 | 46,66% | 69,66% | 78.793 |
Rakousko | 107.880 | 40,62% | 68,96% | 29.972 |
Švýcarsko | 93.259 | 44,75% | 29,11% | 12.030 |
ČR | 838 | 47,97% | 17,96% | 177 |
Volební účast zahraničních Turků byla ve všech třech případech poměrně nízká, nejnižší v roce 2014, necelých 10 %, v roce 2015 pak cca 32,5 % respektive něco přes 40 %. Svědčí to o malém zájmu turecké diaspory o turecké volby. Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/komentar-turecke-utoky-na-evropy-tomas-lane-fz9-/zahranicni.aspx?c=A170321_153915_zahranicni_nehS tím takzvaným malým zájmem bych si dovolil nesouhlasit. Turečtí občané v cizině mohou odevzdat svůj hlas pouze fyzicky na tureckých konzulátech a velvyslanectvích. Hlasování poštou je zakázáno (viz tento článek). To je samozřejmě docela zásadní logistická obtíž. Doma v Turecku má naprostá většina voličů svoji volební místnost někde “za rohem”. Turek v cizině musí dojet na nejbližší konzulát, což může být také v jiném městě, a ještě se trefit do nějakých úředních hodin. (Je ovšem také pravda, že zahraniční volební místnosti na konzulátech se otevírají už pár dnů před volbami, takže má na to více času.) Jestliže tedy i přes tyto nesnáze osobně odvolí 40-45 % Turků, je to naopak znak velkého zájmu o volby. Také nárůst z 10 % v roce 2014 na 40 % koncem roku 2015 svědčí o velmi účinné mobilizaci z Ankary. Pro srovnání: u nás v ČR se volební účast při volbách do PSP ČR pohybuje kolem 60 % a počet hlasů odevzdaných na konzulátech v cizině je mizivý (tisíce). Dále k výsledkům. AKP je mezi tureckými občany v cizině evidentně dosti populární. O hodnotách jako v Nizozemsku (69,66%) si Erdoğan doma může nechat jen zdát, resp. blíží se jim jen ve svých největších baštách (Sivas, Trabzon). Ve velkých městech jako Istanbul a Ankara se AKP pohybuje pod 50 %. Není tedy divu, že se Erdoğan a jeho spolustraníci tak snažili proniknout do německých a nizozemských sálů. Jejich voličská komunita v západní Evropě je docela silná a v případě těsného výsledku referenda v Turecku samotném by mu mohla dodat právě ty rozhodující hlasy. Dívám-li se na tato čísla, vychází mi z toho následující:
- Postavení AKP v tureckých komunitách na Západě je větší, než by člověk po desítkách let koexistence s evropskou kulturou čekal.
- Ankara prokázala významnou schopnost mobilizace svých příznivců.
- Potenciál pro vznik “států ve státě” je v Nizozemsku, Německu i Rakousku nutno brát vážně. Otázka je, do jaké míry se tak už stalo.
- V Německu nadprůměrně (16 %) zabodovala i kurdská strana HDP, takže riziko vzplanutí dovezených konfliktů je tam rovněž nutno brát vážně.
Hudební epilog V Praze prší už od rána a nějakou chvíli ještě asi pršet bude.
P.S.: Čtete-li rádi tento blog, zvažte (aspoň symbolickou) finanční podporu. Psaní je zadarmo, ale např. propagace příspěvků už nikoliv.