Nejmenovaný řetězec, nejmenovaná pobočka. Dnes ráno.
Milí čtenáři, už jsem zpátky z dovolené v horách a připravuji pro vás vážnější článek na téma událostí v Hamburku, ale o dnešní úlovek bych se rád podělil – ihned a začerstva.
Vidíte tu cenovku? Fotka je malinko rozmazaná a osvětlení v krámě nebylo nejlepší. 1 kus broskve Paraguayo za stovku. V jediné krabici jich bylo narovnáno skoro za pět tisíc.
První, co člověka napadne, je, že toto musí být chyba. Že byl míněn jeden kilogram. To mě napadlo taky a začal jsem hledat pracovníka z oddělení ovoce a zeleniny. Za chvíli jsem jej našel. Milý chlapík kolem pětadvaceti.
Já: „Není s touhle cenovkou něco špatně? Neměla to být stovka za kilo?“
On: „Ne, pane, opravdu je to stovka za kus, už to platí čtrnáct dní.“
Já: „Kolik váží jedna ta broskev? Aní ne deset deka. To snad není možné?“
On (krčí rameny).
Já (vytahuji mobil): „Víte, to si zaslouží zvěčnění někde na sociálních sítích…“
On (úsměv, mrknutí): „To určitě můžete. Nic jsem neviděl.“
A tak vám, dámy a pánové, mohu představit zázrak moderní cenotvorby: Broskve Dražší Než Argentinský Steak. Pro zajímavost jsem si jeden kus zvážil, měl přesně 94 gramů. Máme to tedy něco přes tisícovku za kilo.
Abychom si něco rovnou ujasnili: nezpochybňuji tímto právo dotyčného obchodu určovat si ceny podle svého a rozhodně nejsem pro to, aby podobné absurdity někdo „řešil“ regulací shůry.
Ale duševní pochod, který vedl k této cenovce, by mne stejně zajímal…
