Jen krátká glosa ke zprávě dne. Odvolací soud se – třikrát hurá! – ve svém výroku nevyhýbá klíčové otázce, kterou první instance nerozhodla: totiž, zda škola smí zakázat žákyním nošení šátku. Podle rozsudku soudce Jana Klášterky:
  • Tolerance náboženských symbolů nemá zatím právní podklad.
  • Podle LZPS je chráněno i právo být bez náboženského vyznání.
  • Neexistuje právo projevovat svoje náboženství kdykoliv a kdekoliv.
  • Žaloba se fakticky domáhala diskriminace ve prospěch žalující žákyně.
  • … a tudíž škola toto právo ve svém školním řádu má.
Jsem rád, že se soudce Klášterka rozhodl téma jasně adresovat. Protože ať už rozsudek dopadne podle vašich představ či ne, srozumitelné a vyčerpávající zdůvodnění je daleko lepší, než nějaká chytristika, která se vyhýbá “jádru pudla” a zadělává na další právní konflikty do budoucna. Čímž nechci říci, že mám dojem, že kauza je u konce. Ačkoliv rozsudek je pravomocný, žalující strana se může dovolat k Nejvyššímu soudu a pak možná i k Evropskému soudu pro lidská práva. (Ten nemusí být nutně na jejich straně. Právě nedávno, 14. března 2017, rozhodl v podobném případě, že soukromý zaměstnavatel smí zakázat nošení zjevných náboženských symbolů v práci.) Kdybych měl uzavírat sázky: spíš si myslím, že žalující strana to nevzdá a pokusí se to táhnout co nejdále. Nejde jen o peníze a o omluvu. Jde o Alláha, a to je bůh, který vyžaduje od svých věrných naprosté maximum. Mimochodem, tou samou dobou bojují některé ženy v Íránu za právo šátek nenosit. Zahalení hlavy je jim uloženo zákonem, ale rebelky hledají příležitosti, jak se tomu vyhnout. Například se fotí v pustině, kde nejsou žádní muži, a kde je tedy íránský režim nemůže obvinit z “necudnosti”. Asi takto. Mé sympatie jsou na straně těch Íránek, ale to asi pro žádného z pravidelných čtenářů nebude překvapením.
Hudební epilog Tady máte další nezahalenou Íránku. Samozřejmě musí žít jinde, konkrétně ve Francii. Íránský náboženský režim v mnohém připomíná naši pozdní normalizaci za Jakeše. Nejostřejší revoluční sentimenty už se otupily, systém se soustředí jen na vlastní přežití, krade se všude, ale hlavně nahoře. A umělci jsou pronásledováni téměř z principu, protože u talentovaných lidí úřad nikdy neví, co jsou schopní veřejně říci.

P.S.: Čtete-li rádi tento blog, zvažte (aspoň symbolickou) finanční podporu. Psaní je zadarmo, ale např. propagace příspěvků už nikoliv.

P.S. Tento web funguje bez všelijakých vyskakovacích reklam, placené propagace apod. Důvody jsou mnohé, ale snaha o nezávislost na velkých hráčích je jedním z těch nejpodstatnějších. Až příliš mnoho lidí spoléhá na Facebook a pak se diví.

Zdejším základním principem je dobrovolná podpora od čtenářů. Nejjednodušším způsobem, jak tento blog můžete, milí čtenáři, podpořit, je přispět na Knihovní fond nebo koupit si knihy od jeho autora. Z tiskárny právě dorazily Zapomenuté příběhy 5 a sbírka textů “To nejlepší z blogu 2015-2020“.

Můžete si pořídit také Zapomenuté příběhy, Zapomenuté příběhy 2 či Zapomenuté příběhy 3 a Zapomenuté příběhy 4 pro sebe, pro někoho jiného. Nebo USB disky s nahranými audioknihami či sbírku dystopických povídek Krvavé levandule

Pro lidi v karanténě nyní platí slevový kód darekdokaranteny, můžete jej využít i jako dárek pro někoho jiného, kdo dostal karanténu nařízenou. Je to sleva 30 % na všechno, včetně sad knih.

A pokud jsi sem, milý čtenáři, dorazil z Facebooku nebo Twitteru, zvaž registraci k odběru novinek e-mailem. Opravdu a vážně, však vidíš ten vývoj.