Příslušníci španělské Antify ubili železnou tyčí staršího muže za to, že měl na sobě šle v barvě národní vlajky. O události informuje Die Welt.  Počínaje katalánským referendem se ve zbytku Španělska rozšířil zvyk nosit kousky oblečení v barvách státní vlajky (žluté a červené). To se v pátek stalo osudným pětapadesátiletému muži, který si vyšel ve městě Zaragoze do baru a oblékl si k tomu “národní” šle. Narazil na několik Antifářů, kteří jej zmlátili železnou tyčí do bezvědomí a křičeli na něj přitom “Fašisto!” Po týdnu na jednotce intenzivní péče podlehl včera těžkým zraněním hlavy. Policie zatím zadržela jednoho z pachatelů. Jde o 33-letého recidivistu chilského původu, který už v roce 2006 byl zavřen na pět let za to, že při vyklízení squatu napadl policistu a způsobil mu trvalé ochrnutí. Podle El País je policista nyní kvadruplegik, tj. ochrnut od krku dolů. (Mimochodem, pět let za zmrzačení, to mi přijde opravdu jako výsměch. Troufám si říci, že i v sousední Francii by to bylo tak za dvanáct. Podle našich zákonů je pět let dolní mezí trestu – útok na policistu by se posuzoval podle odstavce e).
Co myslíte, bude v Zaragoze, Madridu či Barceloně svolána nějaká statisícová demonstrace pod heslem “Ne násilí?” Ozve se místní pobočka Open Society? Asi znáte odpověď předem… Někteří mrtví jsou si rovnější a po jiných ani pes neštěkne. Respektive novinář. Prohledal jsem schválně Googlem český Internet: nic. (stav 14.12.2017 v 10:30). Přitom lze argumentovat, že nejde o úplně ojedinělý výstřelek, ale o logický důsledek glorifikace politického násilí, což je na ultralevici věčné a oblíbené téma. Učí-li se mladí příznivci Antify od svých teoretiků, že je nutné a dokonce správné “mlátit fašisty”, není daleko den, kdy se nějakému obzvlášť horlivému soudruhovi do definice fašisty vejde i děda-veterán s barevnými šlemi. Ve svém věku už dávno nevěřím na rovný metr spravedlnosti ve světě. Ale ani ty nůžky dvojího metru by nemusely být rozevřeny tak šíleně daleko od sebe. Kdyby oběť a pachatelé patřili k jiným společenským skupinám, hlasitý koncert rozhořčení všech pokrokových lidí by nebral konce. Update 14.12.2017 v 11:45 Prohnal jsem skrze Google Translate několik španělských zdrojů. Nešlo o úplně náhodný pouliční konflikt, jak by se z článku v Die Welt zdálo. Dotyční se setkali večer v baru. O politické motivaci činu není pochyb. Barva kšand byla počátkem konfliktu, pak se oběť nějakou chvíli s budoucími vrahy hádala o politice. Vražda byla spáchána zákeřně, nešlo o okamžitý afekt. Pachatelé si na bývalého vojáka Víctora L. počíhali, dokud neopustil bar. Pak jej zezadu udeřili do hlavy kovovou tyčí a poté, co ležel na zemi, jej ještě zkopali. Zdroje ve španělštině: první, druhý.
Hudební epilog Na cestu poslední.
P.S.: Čtete-li rádi tento blog, zvažte (aspoň symbolickou) finanční podporu. Psaní je zadarmo, ale např. propagace příspěvků už nikoliv.    

P.S. Tento web funguje bez všelijakých vyskakovacích reklam, placené propagace apod. Důvody jsou mnohé, ale snaha o nezávislost na velkých hráčích je jedním z těch nejpodstatnějších. Až příliš mnoho lidí spoléhá na Facebook a pak se diví.

Zdejším základním principem je dobrovolná podpora od čtenářů. Nejjednodušším způsobem, jak tento blog můžete, milí čtenáři, podpořit, je přispět na Knihovní fond nebo koupit si knihy od jeho autora. Z tiskárny právě dorazily Zapomenuté příběhy 5 a sbírka textů “To nejlepší z blogu 2015-2020“.

Můžete si pořídit také Zapomenuté příběhy, Zapomenuté příběhy 2 či Zapomenuté příběhy 3 a Zapomenuté příběhy 4 pro sebe, pro někoho jiného. Nebo sbírku dystopických povídek Krvavé levandule… K dispozici jsou už také znovu USB disky s nahranými audioknihami.

A pokud jsi sem, milý čtenáři, dorazil z Facebooku nebo Twitteru, zvaž registraci k odběru novinek e-mailem. Opravdu a vážně, však vidíš ten vývoj.