Násilnosti v uprchlickém zařízení Ellwangen zahýbaly veřejností v celém Německu.
Ellwangen je menší město v Bádensku-Württembersku. (S Prahou má společnou roztomilou drobnost: hlavní chrám města je zasvěcen sv. Vítu.)
Do minulého týdne jej znali pouze místní obyvatelé či velcí fandové německého zeměpisu. Nyní jej zná nejen celé Německo, ale i spousta dalších Evropanů. Co se tedy přesně stalo?
Události hodné zaznamenání začaly v časných ranních hodinách 30. dubna, kdy si policie přijela do uprchlického zařízení v Ellwangen pro Yussifa O., občana afrického státu Togo. Ten svého času, ještě předtím, než se vydal do Německa, požádal o azyl v Itálii. Měl tam tedy být podle evropských pravidel azylové politiky také vrácen.
Odsunu 23-letého Afričana do Itálie zabránil dav dalších Afričanů, který se sběhl kolem policistů a začal jim vyhrožovat. Deník Die Welt přinesl podrobné informace o průběhu noci získané z písemných úředních záznamů.
- 01:45 – Plánovaná deportace, Georg Elsser Strasse 2.
- 02:40 – Pokus o osvobození zadrženého.
- 02:48 – Přítomní policisté se stahují do policejního okrsku z obav o vlastní bezpečnost.
- 02:49 – Okrsek je obležen všemi Afričany z budov číslo 92 až 95, dav je odhadován na minimálně 100 osob.
- 02:52 – Přichází „vyjednavač“, pracovník ostrahy zařízení. Sděluje, že dav požaduje vydání Tožana a je v agresivní náladě; nebude-li vyhověno, zaútočí.
- 02:58 – Počet osob v davu narostl na 150.
- 03:11 – První žádost o posily. Spojení mezi obleženými policisty a centrálou však neustále selhává.
- 04:01 – Konec pokusů o zajištění posil.
- 04:11 – Zadržený propuštěn, dav se začíná rozcházet.
- 04:16 – Policisté opouštějí tábor. Auta mají poškozená. Několik běženců jim na odchodu ještě hrozí: „Příště, až si pro někoho přijedete, z toho nevyváznete tak snadno.“
To bylo tedy pondělí v noci. Celé úterý se ještě nedělo nic. Ve středu prosákla informace do médií a způsobila skandál. Palcové titulky všude: Die Zeit, Die Welt, Der Spiegel, Fokus Online. Kdo měl klávesnici, ten se k tomu vyjádřil. Včetně politiků. Kupodivu nejhlasitější nebyla ani tak AfD, jako představitelé bavorské CSU s Horstem Seehoferem v čele. Bádensko je Bavorsku blízko a volby do bavorského Landtagu jsou taky blízko (v září). Kancléřka sama ovšem celou věc přešla mlčením. Toto je typická kontroverze, které se Angela M. vyhýbá jako čert kříži, dokud to aspoň trochu jde.
Ve čtvrtek v 5.30 pak vzalo ellwangenský uprchlický tábor šturmem několik set policistů. Prohledali budovy a zadrželi 27 osob. U zadržených se našly drogy nebo velké množství hotovosti (podle německých regulí smí mít u sebe běženec nejvýše 350 euro). Nyní se proti zatčeným migrantům vede vyšetřování kvůli podezření z krádeží, obchodu s drogami a samozřejmě také onoho napadení policistů v pondělí ráno. Můžeme jen spekulovat, zda by k této velkorazii došlo, kdyby věci nebyly plné noviny. Možná.
Hlavní hrdina celé patálie, Yussif O., byl tři dny nezvěstný. Nyní je opět v rukou policie.
Die Welt jej stihl velice krátce vyzpovídat, video v němčině najdete zde. Musím říci, že na mě ten chlapík vůbec nepůsobí dobře, řečí těla, gestikulací, ba ani tím přívěskem na krku, na kterém je pyšně vymalovaná Afrika, nikoliv Evropa. Ale aspoň se nesnaží lhát o svých motivech: „Jsem mladý a musím se starat o svoje zájmy, nechci žebrat někde v Itálii na ulici.“ Žádné pohádky o válce, která v Togu není.
O něco bulvárnější Focus dostal z Tožana ještě zajímavější věty, které jsou podle mého názoru myšleny upřímně: „Německo přeci říká uprchlíkům ‚Vítejte‘. Každému dají Duldung (podivný právní mezistav, kdy nemáte právo na azyl ani doplňkovou ochranu, ale zároveň vám úřady slíbí, že vás neodsunou).“
A jeho kolega Samyon z Kamerunu dodává: „Tak jsme trochu křičeli, no. To nemá nic společného s agresivitou. My Afričané takhle prostě protestujeme.“
Společenský vývoj většinou postupuje nerovnoměrně, v jakýchsi skocích od krize ke krizi, mezi nimiž se neděje nic, nebo aspoň nic viditelného. Spouštěčem změny pak bývají mediálně „silné“ události, působící na emoce.
Vezmu-li to z pohledu migrační krize v Německu, takovými událostmi byla třeba silvestrovská noc v Kolíně nad Rýnem roku 2015 nebo kamionový útok Anise Amriho na předvánoční trhy v Berlíně 2016. Ellwangenská rebelie a následná trestná výprava těžkooděnců budou nejspíš dalším takovým bodem na pomyslné ose dějin.
Dokonce ani Zelení nejeví moc ochoty se stavět za obyvatele tábora, ač jinak v podobných případech obvykle kverulují o nepřiměřeném policejním násilí. V internetových debatách se maže ne snad tlačítkem, ale kombajnem. Přeživší příspěvky jsou z 95 % zcela odmítavé a prosáklé dlouhodobou frustrací ze stavu věcí. Pochopení pro Yussifa O. a jeho „bratry“ (dle vlastních slov), kteří jej dočasně vysvobodili, je vzácnější šafránu.
Dopustím se srovnání, které by jistě řadu Němců překvapilo. Celkový tón toho, co vidím v německém Internetu coby reakci na Ellwangen, odpovídá docela dobře příspěvkům, které jsem četl na maďarských diskusích v srpnu a září 2015. (Samozřejmě prohnaných online překladačem, takže něco se mohlo ztratit; nejčastěji nadávky, které netvoří součást běžného tezauru, a na něž je maďarština přebohatá.) Jen s tím rozdílem, že maďarští moderátoři mazali podstatně méně.
Poznámka o tom, jak Německo říká „vítejte“, je pak pro mne nejdůležitějším poučením z celé kauzy.
Migrační vlna z Afriky je, mimo jiné, způsobená nerealistickými očekáváními o životě v Evropě. Každý obrázek se přitom počítá. Lidé, kteří neumějí německy, se mohou klidně vydat na cestu přes moře jen proto, že jim Facebook servíruje videa, na nichž pozitivní lidičkové mávají plakáty „Refugees Welcome“, tleskají na nádraží, podávají příchozím plyšové medvědy a provozují pro ně zdarma ovocný bar. Sociální sítě jsou mistry v tom, ukázat vám obsah, o kterém se domnívají, že se vám bude líbit, a skrýt před vámi to ostatní. Svůj efekt má i pašerácká mafie, která se snaží prezentovat život v Evropě co nejrůžověji.
Dojem, že Německo se na běžence těší a zve je, pak jednoho dne rozptýlí až zásahová jednotka v pět ráno. Jenže mezitím už další milion lidí čeká v Libyi na člun do vysněné Germánie.
Dánové a Maďaři sáhli už v roce 2015 k publikaci státem placených inzerátů v arabských médiích: nejsme žádný ráj, postupujeme striktně, nechoďte k nám přes desatero hranic jiných států. Jsem zvědavý, kdy to konečně napadne Němce. Patrně až tehdy, až bude na kancléřském stolci sedět někdo jiný; ale myslím, že by se to notně vyplatilo.
Mimochodem a na závěr: Togo, z nějž pochází Yussif O., bývalo do první světové války německou kolonií a v roce 1919 usilovali někteří českoslovenští diplomaté o to, získat zemi do správy.
Uf. Ještě, že se to nezdařilo. Ušetřili jsme si do budoucna spoustu problémů a místní progresivní levice nemá materiál pro kázání o neodpustitelných zločinech našeho kolonialismu, které může pokrokový jedinec vykoupit jen štědrým a pravidelným příspěvkem na sociální projekt X dle aktuálního zadání.
Hudební epilog
Německo, zakuklenci, bitka v ranním šeru – to může být jedině Rammstein. Třeba tato skladba, ale kandidátů by bylo více.
P.S.: Čtete-li rádi tento blog, zvažte (aspoň symbolickou) finanční podporu. Psaní je zadarmo, ale např. propagace příspěvků už nikoliv.
