Aneb jak si dvě mocnosti předaly světové žezlo. Začátkem 20. století byla největší světovou mocností Britská říše. Impérium, nad kterým slunce nezapadalo, ovládalo rozsáhlé oblasti pevniny – Kanadu, Indii (včetně dnešní Barmy a Pákistánu), Malajsii, desítky budoucích afrických států, Austrálii, Nový Zéland a řadu menších ostrovů. Kdo chce vidět, jak se plocha impéria vyvíjela, může se podívat na tuto minutovou animaci.
V roce 1950 už ale na pomyslném trůně světové moci pevně seděly Spojené státy americké. Kdy nastala ta změna? Tato zajímavá otázka se v našem dějepisu řeší jen málokdy. Přesněji řečeno, nevím o nikom, kdo by ji ve škole bral. Prostě se to stalo nějak a když se zeptáte konkrétně jak, narazíte na mlčení. Sem-tam si někdo vzpomene na Marshallův plán, který s touto změnou dosti úzce souvisel, ale o té souvislosti už neví. To jsou přesně ty oblasti historie, které mě oslovují. Určité znalosti jsem v tomhle směru už měl. Rozhodl jsem se tedy si je trochu prohloubit a začetl se do pramenů. Výsledkem je série tří článků, z nichž ten první rozebírá právě okamžiky, ve kterých světová moc z Británie na USA fakticky přešla. My lidé máme tendenci hledat konkrétní data, abychom mohli slavit výročí (nebo truchlit); na konkrétní data se dá takříkajíc položit mentální prst. To je v tomhle případě ošidné, ale kdybych měl jmenovat jeden okamžik, byla by to zpráva lorda Inverchapela k rukám amerického ministra zahraničí. V ní Británie konstatovala, že nemůže dostát svým bezpečnostním závazkům ve východním Středomoří. To se stalo 21. února 1947 a tím momentem – podle mého názoru – přešel míček definitivně na americkou stranu hřiště. Je zajímavé si uvědomit, že dnešní královna Alžběta II. byla tou dobou nejen naživu, ale dokonce už v dospělém věku. Před jejíma očima se vystřídala celá plejáda amerických prezidentů. Nejstarší, se kterým se setkala (již ex-prezident) byl Herbert Hoover, vykonávající svoji funkci v letech 1929-1933. (Mimochodem, co se Alžběty a amerických prezidentů týče, zde máte pěknou fotogalerii.)
Jsem zvědav, kdy přijde další pomyslné předávání žezla mezi velmocemi – zda to sami zažijeme, a zda se to obejde bez masakrů. To tehdejší se bez nich neobešlo. Kdyby Britové tak těžce nekrváceli v první a druhé světové válce, nejspíš by se jejich říše udržela podstatně déle. Časem by ji smetla vysoká porodnost podrobených národů, ale odhadoval bych to tak o generaci později. Příběh složitých britsko-amerických vztahů, které zdaleka nebyly vždy jen přátelské, a toho, jak mezi nimi došlo ke “střídání stráží”, najdete buď za 25 Kč jednorázového vstupného, nebo v rámci předplatného, v časopise 067.cz.
067.cz: Marian Kechlibar – Střídání stráží 1. – Unavené impérium
Zakladatele a šéfredaktora Petra Koubského tímto srdečně zdravím a přeji mu i jeho sympatickému podniku mnoho úspěchů.
Hudební epilog Tuto písničku mám spojenu s érou “střídání stráží”. Hledáním jsem však zjistil, že je to omyl: byla natočena až v roce 1957, o deset let později.

P.S. Tento web funguje bez všelijakých vyskakovacích reklam, placené propagace apod. Důvody jsou mnohé, ale snaha o nezávislost na velkých hráčích je jedním z těch nejpodstatnějších. Až příliš mnoho lidí spoléhá na Facebook a pak se diví.

Zdejším základním principem je dobrovolná podpora od čtenářů. Nejjednodušším způsobem, jak tento blog můžete, milí čtenáři, podpořit, je přispět na Knihovní fond nebo koupit si knihy od jeho autora. Aktuálně jsou v předprodeji Zapomenuté příběhy 5.

Můžete si pořídit také Zapomenuté příběhy, Zapomenuté příběhy 2 či Zapomenuté příběhy 3 a Zapomenuté příběhy 4 pro sebe, pro někoho jiného. Nebo USB disky s nahranými audioknihami či sbírku dystopických povídek Krvavé levandule

Pro lidi v karanténě nyní platí slevový kód darekdokaranteny, můžete jej využít i jako dárek pro někoho jiného, kdo dostal karanténu nařízenou. Je to sleva 30 % na všechno, včetně sad knih.

A pokud jsi sem, milý čtenáři, dorazil z Facebooku nebo Twitteru, zvaž registraci k odběru novinek e-mailem. Opravdu a vážně, však vidíš ten vývoj.