Německá vládní koalice se rozhádala kvůli plánu ministra Seehofera odmítat některé běžence již na hranicích SRN. V pondělí 11. června představil německý ministr vnitra Horst Seehofer (CSU) svůj takzvaný Masterplan. Cílem plánu je zavést do azylové a migrační politiky, jejíž praxe v posledních letech podléhá chaosu, opět nějaká pravidla. Nějaký plán v Berlíně potřebují, protože důvěra běžného obyvatelstva je po několika vraždách a po skandálu kolem úřadu BAMF dosti otřesena. Z tématu nezvládnuté imigrační krize těží opozice. Například podle průzkumu veřejného mínění v Sasku by tam “velká koalice” nedosáhla ani na většinu křesel, čímž už pomalu přestává mít smysl ji vůbec nazývat “velkou”.  Rovněž v Bavorsku hrozí Seehoferově CSU ztráta dosavadní většiny v zemském sněmu. A SPD, dříve významná strana, si už pomalu zvykla na hodnoty mezi 10-15 %, v některých spolkových zemích pak ještě horší.

Horst Seehofer a Angela Merkel, 2012

Jenže Seehoferův plán se stal okamžitě předmětem zuřivých verbálních bojů, a to kvůli jednomu bodu: osoby, které již požádaly o azyl v jiné zemi EU, by měly být odmítány přímo na německé hranici. Dříve by takovou skutečnost nešlo snadno a rychle potvrdit, za poslední léta však došlo ke značnému vylepšení systému Eurodac, databáze, která obsahuje otisky prstů žadatelů o azyl a jiných osob, které byly v EU zadrženy “bez papírů”. V současné době není problém ověřit otisky prstů během pár minut, tedy třeba při pohraniční kontrole. Až dosud probíhá proces tak, že německý azylový úřad BAMF přijme žádost o azyl, sejme otisky prstů a teprve následně začne zkoumat, zda dotyčná osoba již nepožádala o azyl jinde v EU (kupř. v Itálii, kde se v uplynulých letech vyloďovaly tisíce Afričanů). Pokud zjistí, že ano, požádá oficiálně tuto zemi o to, aby převzala běžence zpět. (Má na to podle rozsudku Evropského soudu pro lidská práva lhůtu dva měsíce.) První země by se teoreticky neměla zdráhat a měla by převzít běžence zpět. Tento proces ovšem nějakou dobu trvá a vytěžuje BAMF, už tak dost zavalený prací, dalším papírováním. Proto navrhuje Seehofer zjednodušení postupu – identifikace osob, které už požádaly o azyl jinde, by měla probíhat přímo na hranici. Odmítnutí běženci by nesměli ani vstoupit na německé území. Stejným způsobem by se mělo postupovat u těch, kterým již Německo žádost o azyl zamítlo dříve. Seehoferův návrh narazil na okamžitý a rozhodný odpor kancléřky Angely Merkel, která o něm nechce ani slyšet. Tentokrát však nastal stav dříve neslýchaný: mnozí poslanci CDU se postavili na stranu Horsta Seehofera. Kancléřka udržuje poslušnost ve špičkách strany skrze předsedu frakce, který se jmenuje Volker Kauder a patří k jejím nejvěrnějším spojencům. Kauder se pokusil na úterním zasedání frakce zabránit tomu, aby se o tématu vůbec hovořilo (nebylo totiž na oficiálním programu schůzky), ale nepodařilo se mu to: více než deset poslanců CDU vystoupilo s tím, že Seehoferův návrh podporují a nesouhlasí s odmítavým postojem kancléřky. To je rebelie v CDU neslýchaná. Sám Seehofer se cítí “na koni” a potvrdil to tím, že kancléřce zrušil přislíbenou účast na “vrcholné schůzce o integraci” (Integrationsgipfel) a místo toho se ve středu raději sešel s rakouským kancléřem Sebastianem Kurzem, se kterým si velmi notovali. Není žádné velké tajemství, že CSU by radši německou azylovou politiku přebudovala podle rakouského vzoru. Jedním z Kurzových plánů je zřídit běženecké tábory pro skutečně pronásledované jedince mimo území EU,  s čímž souhlasí i Dánové a údajně i několik dalších menších, nejmenovaných států. Na stranu kancléřky se jednoznačně postavilo jenom pár politiků CDU, kromě Kaudera hlavně šlesvicko-holštýnský premiér Daniel Günther. Zbytek nejspíš vyčkává, jak tento konflikt dopadne. CSU sdělila, že na přijetí Seehoferova plánu trvá. Spojencem Bavorů se stal i saský ministerský předseda Michael Kretschmer, v jehož spolkové zemi loni AfD jako v jediné zvítězila, byť o pouhých pár tisíc hlasů. Do věci má ovšem co mluvit i druhý koaliční partner, SPD, a sociální demokraté stojí za kancléřkou. “Jednoznačně odmítáme obracení běženců,” sdělila místopředsedkyně jejich frakce Eva Högl, “protože zavedením kontrol by byl zničen velký výdobytek Evropy – otevřené hranice.” Tenhle rozpor se dá řešit v zásadě třemi způsoby, z nichž dva jsou k ničemu: 1) buď CSU couvne a její spojenci v CDU dostanou výstražně klepnuto přes prsty; 2) nebo dohromady upečou nějakého kočkopsa, kompromis k ničemu (např. “budeme vracet běžence, ale kontrolovat budeme jen každou padesátou osobu”); 3) a nebo seberou Bavoři konečně odvahu k tomu, aby položili vládu a nejspíš tím vyvolali předčasné volby. Osobně tipuji 2), ale nechám se překvapit.
Hudební epilog Příjemný poslech k práci.

P.S.: Čtete-li rádi tento blog, zvažte (aspoň symbolickou) finanční podporu. Případně podporu projektu mé první knihy na HitHit.cz.

P.S. Tento web funguje bez všelijakých vyskakovacích reklam, placené propagace apod. Důvody jsou mnohé, ale snaha o nezávislost na velkých hráčích je jedním z těch nejpodstatnějších. Až příliš mnoho lidí spoléhá na Facebook a pak se diví.

Zdejším základním principem je dobrovolná podpora od čtenářů. Nejjednodušším způsobem, jak tento blog můžete, milí čtenáři, podpořit, je přispět na Knihovní fond nebo koupit si knihy od jeho autora. Aktuálně jsou v předprodeji Zapomenuté příběhy 5.

Můžete si pořídit také Zapomenuté příběhy, Zapomenuté příběhy 2 či Zapomenuté příběhy 3 a Zapomenuté příběhy 4 pro sebe, pro někoho jiného. Nebo USB disky s nahranými audioknihami či sbírku dystopických povídek Krvavé levandule

Pro lidi v karanténě nyní platí slevový kód darekdokaranteny, můžete jej využít i jako dárek pro někoho jiného, kdo dostal karanténu nařízenou. Je to sleva 30 % na všechno, včetně sad knih.

A pokud jsi sem, milý čtenáři, dorazil z Facebooku nebo Twitteru, zvaž registraci k odběru novinek e-mailem. Opravdu a vážně, však vidíš ten vývoj.