Trend tomu zatím nasvědčuje.

Nejprve odkaz na článek na Zdroji samotný, jako obvykle:

Zdroj.cz – Zavírání hranic – vydá se Evropa dánskou cestou?

Vybral jsem si k poslednímu komentáři na Zdroji Dánsko a Rakousko, a to z několika důvodů.

Za prvé jsou to země, které jsou pevnou součástí „tradičního Západu“, nezažily komunismus, jsou bohaté – nelze na ně uplatnit nějakou posměšnou rétoriku o chudácích z východu, kteří nechápou moderní evropské hodnoty, protože žili za oponou.

Za druhé je na nich vidět, jak rychle dokáže změnit svoje směřování vláda malého státu a jak je v krizích občas výhodné nebýt příliš velký. Běžící slon nemůže jen tak zahnout doprava či doleva, zabil by se; běžící králík to udělá jako nic. Podobné je to se státy a nadnárodními organizacemi. Za velikost (a tomu odpovídající sílu) se platí setrvačností a nemožností reagovat pružně na nově vzniklé situace. Na migrační krizi dokázaly malé státy reagovat nejrychleji. Velké federální Německo je na tom podstatně hůře a ještě větší a volnější EU se zatím neshodla na vůbec ničem.

Za třetí mají obě země migrační a azylovou politiku velmi podobnou principům Visegrádské čtyřky a netají se svým úmyslem dále „utahovat šrouby“. Mezinárodní kritika mířená na jejich hlavy je však podstatně méně hlasitá než u V4. To nejspíš souvisí s bodem jedna. Když dva dělají totéž, není to vždycky totéž. V každém společenství funguje nějaká neformální hierarchie a Praha bohužel nemá v Berlíně ani Bruselu ten samý respekt co Kodaň. Do jaké míry si za to můžeme sami, toť otázka.

Za čtvrté, obě země mají sousedy, u kterých to funguje přesně naopak. V případě Rakušanů je to Německo, v případě Dánů Švédsko.

Zde je k vidění hodinová debata dánských a švédských politiků, titulkovaná anglicky, ze září 2015. Jedná se samozřejmě o migrační krizi. Dvě příbuzné země, ale politicky jako z jiných planet.


Editor na Zdroji.cz napsal do titulku článku otázku, zda se Evropa vydá dánskou cestou. Ona to v podstatě ani otázka není; ono už se tak evidentně děje. Za poslední tři roky mě napadá jediná změna vlády, která nešla tímto směrem, a to je nástup socialistů ve Španělsku minulý týden – a tato změna neproběhla na základě voleb, ale palácovým převratem v parlamentu, kde žádná frakce nemá většinu.

Účinky „dánské cesty“ jsou vidět na migračních proudech již nyní. Nejsevernější spolková země Německa, Šlesvicko-Holštýnsko, se poslední roky potýká se zpětným tokem migrantů z Dánska. V pátek vyšel na Die Welt rozhovor s místním premiérem Danielem Güntherem (CDU), ve kterém se skoro mimochodem hovoří o tom, že ve Šlesvicku-Holštýnsku žije aktuálně 2600 migrantů, kteří se sem vrátili přes dánsko-německou hranici. Šlesvicko má necelé tři miliony obyvatel, takže 2600 osob není úplně málo. (Další článek o tomto pohybu z Dánska, německy.)

Zajímavou skutečností je rovněž to, že dánské a rakouské postupy začínají nacházet odezvu u zmíněných sousedů, a to hlavně v sousedících regionech. Naproti Kodani leží kraj Skåne, který historicky Dánsku dokonce patřil, a právě zde je protiimigrační strana Sverigedemokraterna nejsilnější – v některých okrscích nad 30 % hlasů.

Velmi podobná situace je v Německu. Rakouským sousedem je Bavorsko, kulturně Rakousku velmi podobné, a tamní konzervativní strana (CSU) čím dál více orientuje svoji politiku podle novinek z Vídně. Přijede-li Sebastian Kurz do Bavorska, bývá vítán jako ctěný host. Na 20.června si Bavoři s Rakušany domluvili společné zasedání svých vlád v Linci – historicky první. Současná rebelie CSU proti kancléřčině politice má s touto reorientací také dost společného.

Mimochodem, na tu rebelii jsem zvědav. Angele Merkel se podařilo zkrotit předsednictvo CDU, lidí s otevřenými námitkami vůči kancléřce je ve frakci CDU snad jen šest; ale poslanci CSU jsou stoprocentně za Seehoferem. Už se mluví i o možnosti, že by CSU vyletěla z vlády a nahradila ji vzkříšená Jamajka. Tím by posun CDU doleva byl definitivně zpečetěn. Bude to zajímavý příští týden.


Hudební epilog

Edvard Grieg byl sice Nor, ale to už není od Dánska zase tak daleko. A jazyky jsou velmi podobné.


P.S.: Čtete-li rádi tento blog, zvažte (aspoň symbolickou) finanční podporu. Případně podporu projektu mé první knihy na HitHit.cz.