„Nejkrásnější ostrov v rudém moři?“ -“Západní Berlín.“

Vousatý vtip, který většina lidí pod 40 let věku neocení. Dnes řešíme spíše jiná moře a efekt těchto moří na budoucnost Evropy; třeba Mare Nostrum a jeho následky.

Více než jednu generaci však Západní Berlín skutečně ostrovem v rudém moři byl. Jak to, že se v něm dokázal udržet? To byla otázka, která člověka napadla vždy, když tu mapu viděl.

Poloha Západního Berlína v rámci NDR

Města nejsou soběstačná, nedokáží si vyrobit dostatek potravin. Proti přesile svírající je ze všech stran se mohou udržet, ale za cenu utrpení přesahujícího běžná lidská měřítka. Velká obklíčení, jako bylo třeba obklíčení Leningradu v letech 1941-1944, byla vždy provázena hladomorem a nemocemi. Obzvlášť efektivním zabijákem byla tuberkulóza, kterou většina fyzicky zdravých jedinců za normálních okolností dokáže nějak udržet v šachu (jinak bychom v Evropě vymřeli dávno předtím, než se narodil doktor Koch), ale chronická podvýživa jí dodává na nebezpečnosti.

Západní Berlín byl pro Německou demokratickou republiku v jejích prvních letech velkým problémem. Městská hranice se těžko hlídala, mnohem hůře, než opevněná linie v lesnatých krajinách středního Německa. V letech 1949-1961 uteklo z NDR do SRN celkem 3,5 milionu osob, převážně těch vzdělanějších, a většina z nich přes Západní Berlín. Brain drain se zastavil až zřízením betonové zdi obkružující západní sektor města, doplněné strážními věžemi a Schiessbefehlem, rozkazem, který povoloval pohraničním strážím střílet na osoby snažící se z NDR uniknout. Přes takovou překážku už se snadno uniknout nedalo. Přesto však zůstal Západní Berlín na mapě.

Nemuselo tomu tak být. V letech 1948-1949 podnikl Stalin vážně míněný pokus západní sektory města ovládnout. Jeho prostředkem byla pozemní blokáda, poslední stupeň eskalace před „horkou“ válkou. Metropole, těžce poškozená v bojích na samotném závěru války, neměla takovému nátlaku odolávat dlouho. Sovětští stratégové si byli jisti, že podlehne během pár týdnů.

Jsou-li si stratégové něčím jisti, většinou je to tím, že nepočítali s vynalézavostí protivníka. Finsko mělo v roce 1939 padnout za osm dnů a nepadlo vůbec. Západní Berlín se pak udržel nad vodami „rudého moře“ díky mimořádnému logistickému úsilí Spojenců, výkonu, ve který oni sami by nejspíš nevěřili, kdyby nebyli nuceni jej realizovat.

Blokáda Západního Berlína byla zdaleka nejriskantnější operací, kterou Stalin po druhé světové válce v Evropě podnikl. O různé provokace nebyla nouze. Naštěstí situace nedošla tak daleko jako na Korejském poloostrově a nepřerostla v novou válku o Německo. Tou dobou ještě Sověti neměli jaderné zbraně a americký prezident Truman by je proti konvenční přesile Stalinových armád nejspíše nasadil; mohli jsme tak mít i několik středoevropských Hirošim.

O Berlíně, B-marce a o tom, jak Spojenci obešli blokádu sovětských jednotek, se dočtete v článku:

067.cz – Střídání stráží 3 – Město v obklíčení

buď za 25 Kč jednorázového předplatného, nebo za předplatné roční. Které mimochodem můžete získat i jako dárek za podporu vydání knihy „Zapomenuté příběhy“ (viz jednotlivé položky).

HitHit.cz – Zapomenuté příběhy

Případně můžete počkat rok na Zapomenuté příběhy 2, kam se nejspíš trilogie „Střídání stráží“ kvalifikuje. Zatím je odezva čtenářů skvělá, takže už opatrně myslím na druhý díl.


Ještě k Berlínu. Za komentář stojí i podstatně čerstvější událost: totiž, jak berlínská zeď nakonec padla.

V listopadu 1989 se politbyro východoněmecké komunistické strany rozhodlo, že za určitých podmínek dovolí určitým občanům NDR vstup do Západního Berlína. Usnesení mělo platit až od následujícího dne (10.listopadu). Úkol oznámit toto rozhodnutí dostal vysoce postavený straník jménem Günter Schabowski. Ten však na zasedání v kritickém okamžiku přítomen nebyl a neznal důležité detaily. Když tedy přečetl text oznámení, v němž se o žádném datu nehovořilo, zeptal se jej přítomný novinář, odkdy toto usnesení platí. „Podle toho co vím … okamžitě, bez odkladu,“ odpověděl mu Schabowski.

Ačkoliv byl večer, v centru Berlína se okamžitě začal vytvářet dav naléhající na pohraniční stráže, aby otevřely brány. O půl dvanácté v noci se tak také stalo. Od té chvíle rezignovali pohraničníci na jakoukoliv kontrolu a z „určitých podmínek pro určité občany“ se stal volný pohyb městem.

Sestřih z konference. Historické „sofort, unverzüglich“ zazní na samém konci.


Hudební epilog

Natočeno 1989.

Konečné otevření Zdi muselo spoustě Berlíňanů připadat jako odpověď na dlouhé modlitby.