Rok, který změnil Anglii navždy. “Já bych chtěl být králem!” říkají někdy chlapci zasněně. Patrně si přitom představují luxusní život na zámku a rozkazování ostatním. Možná i sérii milenek, jako na francouzském dvoře ve Versailles osmnáctého století. Ve středověku to ale bylo docela nebezpečné povolání. Většina králů se fyzicky účastnila bitev, ve kterých představovali dobrý terč; mnohý se nevrátil. Z českých králů třeba Jan Lucemburský nebo Přemysl Otakar II. Posledním českým králem, který ztratil život na bitevním poli, byl Ludvík Jagellonský, dvacetiletý mladík. Středoevropské armády prohrály tehdy boj s Turky, tlačícími se do Evropy. Král sice bitvu přežil, ale na ústupu se utopil v bažině nedaleko maďarského města Mohács.

Josef Mathauser: Smrt Přemysla Otakara II.

(Výše zmíněný obraz z přelomu 19. a 20. století je poněkud romantizovaný. Skutečná smrt Přemysla Otakara II. byla nejspíš podstatně krvavější záležitostí. Zachované kosterní ostatky naznačují, že rána mečem vedená zepředu a shora mu rozpoltila obličej až někam k ústům; rozhodně by nebyl k poznání podle rysů tváře.)
Anglie není země, která by zažila mnoho invazí, ale ty, které byly úspěšné, většinou zásadně změnily její osud. Příchod Římanů v roce 43 znamenal přerod mozaiky drobných království na vyspělou provincii, nejsevernější výběžek klasické civilizace. Hadriánův val, mohutná římská stavba oddělující civilizovanější Anglii od divokých kmenů v dnešním Skotsku, je stále ještě k vidění. O stovky let později, když se Řím stáhl, zaútočili na zemi Anglosasové, kteří postupně zahnali dřívější obyvatele – Kelty – do izolace hor Walesu a skalnatého Cornwallu. Na to, že u Artušova trůnu se mluvilo keltsky, má moderní angličtina jen pramálo slov keltského původu, třeba cradle (kolébka; vítězové si nejspíš brali keltské ženy). Invaze není přes svoje stáří úplně zapomenuta. Ve velšském jazyce se pro Angličany udrželo jméno Sais (“Sas”) a Anglie sama je Lloegr, což podle jednoho výkladu znamená “ztracená země“.

Zdobná anglosaská přilba z hrobu v Sutton Hoo, asi sedmé století

V roce 1066, o němž bude řeč, se Anglie nacházela v dost nebezpečném sousedství. Nedaleko, odděleny jen nepříliš širokým Severním mořem, ležely vikinské země: Dánsko, Švédsko a Norsko. Všechny tři už přijaly křesťanství, ale jejich bojovníci stále ještě měli ve zvyku vyplouvat za moře a plenit vzdálená pobřeží. A Anglie byla po ruce. Na jih od kanálu La Manche se rozkládala Normandie a zde žili – samozřejmě – Normani. Což byla divoká cháska, proslulá svojí brutalitou od Francie až (časem) po Sicílii a Jeruzalém. Rovněž tento národ byl teoreticky křesťanský; prakticky ale normanští šlechtici a dokonce i biskupové žili jen pro válčení (a smilnění). Získali tím tolik vojenské praxe, že dokázal-li je někdo aspoň dočasně sjednotit, byli značně nebezpečným nepřítelem. Kdybych měl srovnat strategickou polohu Anglie roku 1066 s dnešním světem, nacházela by se mezi Islámským státem na straně jedné a somálskou pirátskou anarcho-konfederací na straně druhé. Harold Godwinson, korunovaný v Londýně v lednu 1066 na anglického krále, věděl, že mu hrozí útok ze dvou směrů naráz. Harold byl inteligentní a tvrdý muž, proto si jej Angličané také v nouzi postavili do čela. (Tehdy byl ještě anglický král volený, hlasovalo o něm sdružení šlechticů zvané Witenagemot.) Věděl, že obrana země je možná, ale že to bude riskantní podnik. Ihned po svém zvolení začal připravovat vojsko. Jak to dopadlo, víme; v říjnu 1066 zvítězili Normané nad Angličany v bitvě u Hastings a Anglie změnila nejen krále, ale i celkový kulturní charakter. Noví pánové přinesli francouzský jazyk a francouzské obyčeje. Stará anglosaská šlechta byla zbavena svých práv a pozemků. Anglie přestala být, striktně vzato, germánskou zemí a stal se z ní zvláštní případ, nezařaditelný do velkých kulturních skupin Evropy. Nicméně tomu všemu něco předcházelo: slabí králové, silní králové, útoky Dánů, výběr výpalného a příběhy mnoha lidí, kteří se mihli historií  na stránkách dávných kronik. O těchto potůčcích dějin, které se seběhly až k vodopádu roku 1066, je nový článek
067.cz – Sedm stop země
dostupný buď za 25 Kč jednorázového předplatného, nebo za předplatné roční.
Ještě poznámka k úvodnímu obrázku. Příběh dobytí Anglie nám zachovala tapiserie z Bayeux, dlouhý kus plátna, který prý vlastníma rukama vyšila Matylda, žena Viléma Dobyvatele, a její dvorní dámy. Ta je u nás vcelku známá. Méně už se ví, že po francouzské revoluci, v rámci účtování s feudální minulostí, byla tapiserie znárodněna a revoluční vláda ji zamýšlela použít jako hadr na přikrývání vojenských vozů. S nasazením vlastního života (lidi skončili pod gilotinou pro menší prohřešky) ji zachránil místní advokát, který ji zkrátka ukradl a schoval u sebe doma, než se období teroru přehnalo. Nový císař Napoleon se pak vrátil k oceňování starých tradic, takže tapiserie mohla zase spatřit světlo světa. Francouzská revoluce a naše 50. léta měla více společného, než by mnohý liberál byl ochoten připustit; a Francouzská republika, její dědička, se s touhle minulostí nikdy úplně nesrovnala. Za vším tím Liberté, Égalité, Fraternité stojí hodně barbarství.
Hudební epilog Švédská lidová píseň. Trollí žena si chce vzít lidského muže; ten o ni nestojí, kupodivu z náboženských důvodů. Možná ji jen nechtěl urazit zmínkou o jiných standardech krásy.
 

P.S. Tento web funguje bez všelijakých vyskakovacích reklam, placené propagace apod. Důvody jsou mnohé, ale snaha o nezávislost na velkých hráčích je jedním z těch nejpodstatnějších. Až příliš mnoho lidí spoléhá na Facebook a pak se diví.

Zdejším základním principem je dobrovolná podpora od čtenářů. Nejjednodušším způsobem, jak tento blog můžete, milí čtenáři, podpořit, je přispět na Knihovní fond nebo koupit si knihy od jeho autora. Z tiskárny právě dorazily Zapomenuté příběhy 5 a sbírka textů “To nejlepší z blogu 2015-2020“.

Můžete si pořídit také Zapomenuté příběhy, Zapomenuté příběhy 2 či Zapomenuté příběhy 3 a Zapomenuté příběhy 4 pro sebe, pro někoho jiného. Nebo USB disky s nahranými audioknihami či sbírku dystopických povídek Krvavé levandule

Pro lidi v karanténě nyní platí slevový kód darekdokaranteny, můžete jej využít i jako dárek pro někoho jiného, kdo dostal karanténu nařízenou. Je to sleva 30 % na všechno, včetně sad knih.

A pokud jsi sem, milý čtenáři, dorazil z Facebooku nebo Twitteru, zvaž registraci k odběru novinek e-mailem. Opravdu a vážně, však vidíš ten vývoj.