Stane se, že se v novinách sejdou dva články vedle sebe tak symbolicky, že už to ani lépe nejde. Jako třeba dneska na Die Welt.


Nalevo: Švédka o tom, jak zabránila deportaci. „Cítila jsem, že mám podporu lidí na palubě.“

Napravo: Španělská exkláva Ceuta. Migranti zaútočili na policisty provizorními plamenomety. „… Chovali se tak brutálně, jako dosud ještě nikdy.“

Tak touto dvojicí zpráv máme celé spektrum evropské migrační krize pokryté, od jednoho kraje po druhý.

Mimochodem, statistika z loňska: mezi všemi státními zaměstnanci ve Francii volilo jen 19,6 % lidí Front National, ale mezi pečovatelským personálem v nemocnicích to bylo 34 % a u policistů přes 50 procent.

No nic, konec hlášení. Zítra snad napíšu něco delšího. Mezitím můžete prolétnout můj včerejší komentář, který se tématu útoků na představitele veřejné moci a služeb také dotýká. Rozebírá se v něm notorický pojem „no-go zóna“ a co vlastně (aspoň podle mne) toto sousloví znamená.

Zdroj.cz – O čtvrtích, kam se úplně nevyplatí chodit


Hudební epilog

Ze Švédska. Konec velmocenských ambicí tehdejší říše. Dnes má Švédsko jiné ambice, být humanitární velmocí.

Řekl bych, že velmoci libovolného typu končí vždycky v ten samý okamžik: když ve slepé pýše přecení svoje síly.


P.S.: Čtete-li rádi tento blog, zvažte (aspoň symbolickou) finanční podporu. Psaní je zadarmo, ale např. propagace příspěvků už nikoliv.