Tento týden dorazily balíky z tiskárny.

Vážení a milí, tak se to konečně stalo: Zapomenuté příběhy přestaly být pouhou myšlenkou a zhmotnily se v podobě knihy. Má pevnou vazbu, aby vydržela co nejdéle, a váží přesně 314 gramů, což je zábavná matematická náhoda.

Kdybych měl dát netradiční radu mladým začínajícím spisovatelům, řekl bych jim asi toto:

„Bratříčku, sestřičko! Neposiluj jenom svůj sloh a gramatiku, choď do tělocvičny a zvedej tam činky! Bude se ti to hodit, až ti jednoho dne před barák dovezou nějakou tu paletku s vlastními výtvory a řeknou, ať si je odnosíš.“

V případě Zapomenutých příběhů to byly paletky dvě, což znamenalo zhruba 800 kg koncentrované moudrosti, které bylo nutno odtahat všemi prostředky asi o šedesát metrů dále. V druhý nejteplejší den v roce – nezapomenutelný zážitek. Ale po hodince a půl se konečně sloupce knih tyčily ke stropu v místnosti jim určené. I mohl se člověk svalit na koberec vedle nich a nasávat jejich čerstvou vůni, jako by měl svoje vlastní malé knihkupectví.

Ke hlídání pokladu byl najat sám Kerberos

Pak vstanete, zanecháte za sebou na podlaze perfektní mokrý otisk v podobě svého těla a pustíte se do slíbeného psaní zhruba dvou set padesáti osobních věnování.

Drobná potíž: jak pořád píšete jenom na klávesnici, odvykla si ruka od toho, držet propisku a tvořit s ní čitelný text. První řádky po letech písmácké abstinence tedy připomínají pokusy zoufalého neandrtálce vyrýt něco do písku špičatým klackem. Postupně se staré „nervové obvody“ zase trochu chytí, ale jde to ztuha. Snad bude většina čtenářů schopna to věnování aspoň nějak dešifrovat.

Původní slib odeslat podepsané knihy hned první den po doručení z tiskárny se ukázal být logisticky nemožným. Jeden cyklus věnování – vložení do obálky – zalepení trvá zhruba dvě minuty, takže než jsou všichni vyřízeni, je skoro půlnoc a pošta má dávno zavřeno. První třetina zásilek se k vám tedy rozlétla v jeden den a ten zbytek v den druhý. Teoreticky byste je všichni měli během pár dní mít doma.

Díky za podporu! Opravdu díky! Jsem zvědav, jak se bude knize dařit. Samozřejmě jsem v ní hned po doručení našel pár stylistických neobratností, které proklouzly třemi koly korekcí; ale s tím už se nedá nic dělat. Snad celku příliš neuškodí.

Teď už jenom dobojovat takové softwarové záludnosti, jako je e-shop a propojení s platební bránou. Ani těm se ve vedru jaksi nechce fungovat.


Hudební epilog

Horko je jako na Havaji, ale bez mořského vánku.