Pokles hodnoty měny na mezinárodních trzích se závratně zrychluje. Je tomu právě měsíc, co staronový turecký prezident Recep Tayyip Erdogan jmenoval svého zetě Berata Albayraka ministrem financí. “Začínáme nanovo,” pronesl přitom. Jmenovat své příbuzné do vysokých státních funkcí, to je typické spíše pro sousední arabský svět, než pro Turecko, které je kulturně více pozápadněné. Příklad: dokud fungoval v sousedním Iráku Husajnův režim, byla to v podstatě klika zeťů, strýců, bratranců a sešvagřenců. Do nejužšího vedení země byli přednostně vybíráni lidé z Husajnova rodného města Tikrít, s diktátorem spříznění. (V arabském světě je rozsah pojmu “rodina” poněkud širší než u nás, spíše odpovídá “kmeni” a může čítat několik set lidí, v případě vrcholných jedinců s více manželkami i tisíce. Královská rodina Saúdů má 15 tisíc členů; jeden ze saúdských králů (Ibn Saúd) měl kolem stovky dětí. Z takového množství lidí si poskládáte vládních kabinetů, kolik chcete.) Smysl takového počínání bývá hlavně v tom, že “krev není voda” a nižší odbornost protežovaných jedinců je bohatě vyvážena jejich příbuzenskou loajalitou: nehrozí od nich takové nebezpečí, že proti vám jednoho dne provedou palácový převrat. O to možná šlo i Erdoganovi v případě jeho zetě. Mezinárodní společenství ovšem v hospodářské kvality nové turecké vlády moc nevěří. Už před volbami se pozice turecké liry poněkud otřásla, než ji dočasně stabilizoval zásah turecké centrální banky. Nyní je lira opět na skluzavce, dávno prorazila psychologickou hranici pěti lir za americký dolar a blíží se šestce. Dnes ráno jde o “sešup” viditelný v řádu minut. Tureckého prezidenta ovšem jen tak něco z míry nevyvede. “Ať si mají svoje dolary – my máme Alláha,” pronesl k davu svých příznivců ve městě Güneysu. Jedním z efektů tohoto cenového pádu je nárůst turistiky včetně last minute zájezdů, které jsou nyní pro západní spotřebitele rekordně levné. Inu, mají dolary a ne Alláha… Odložím-li na chvíli ironii, nemám ze situace vůbec radost. Jedna věc je, že ten režim je hnusný; druhá, že nějaké vnitřní nepokoje a chaos plynoucí z hospodářské nestability by pro Evropu mohly být ještě horší.
Hudební epilog Nevěděl jsem, co sem dát. YouTube na mě vyhodil toto, tož se podělím.

P.S.: Čtete-li rádi tento blog, zvažte (aspoň symbolickou) finanční podporu. Psaní je zadarmo, ale např. propagace příspěvků už nikoliv.

P.S. Tento web funguje bez všelijakých vyskakovacích reklam, placené propagace apod. Důvody jsou mnohé, ale snaha o nezávislost na velkých hráčích je jedním z těch nejpodstatnějších. Až příliš mnoho lidí spoléhá na Facebook a pak se diví.

Zdejším základním principem je dobrovolná podpora od čtenářů. Nejjednodušším způsobem, jak tento blog můžete, milí čtenáři, podpořit, je přispět na Knihovní fond nebo koupit si knihy od jeho autora. Z tiskárny právě dorazily Zapomenuté příběhy 5 a sbírka textů “To nejlepší z blogu 2015-2020“.

Můžete si pořídit také Zapomenuté příběhy, Zapomenuté příběhy 2 či Zapomenuté příběhy 3 a Zapomenuté příběhy 4 pro sebe, pro někoho jiného. Nebo USB disky s nahranými audioknihami či sbírku dystopických povídek Krvavé levandule

Pro lidi v karanténě nyní platí slevový kód darekdokaranteny, můžete jej využít i jako dárek pro někoho jiného, kdo dostal karanténu nařízenou. Je to sleva 30 % na všechno, včetně sad knih.

A pokud jsi sem, milý čtenáři, dorazil z Facebooku nebo Twitteru, zvaž registraci k odběru novinek e-mailem. Opravdu a vážně, však vidíš ten vývoj.