Italský ministr financí chce pozastavit platby do společného rozpočtu EU, pokud si evropské země nerozdělí běžence z lodi Diciotti.

Nejdřív krátká rekapitulace toho, co se na italské námořní hranici v průběhu posledních měsíců odehrálo.

Nová vláda sestavená ze dvou rebelských stran, Hnutí pěti hvězd (M5S) a Legy, se ujala úřadu 1. června 2018. Ministrem vnitra je Matteo Salvini, předseda Legy, který založil předvolební kampaň své strany na tom, že zastaví migraci z Afriky a začne ilegální imigranty vracet zpět. V letošních volbách získala Lega přes 17 procent hlasů a vytěsnila z pozice lídra na pravici „zavedenější“ Berlusconiho hnutí Forza Italia.

Salvini na manifestaci Legy v Turíně, 2013

Hned pár dní po svém nástupu zakázal Salvini lodi Aquarius, převážející 629 běženců, přistání v Itálii, a u svého rozhodnutí setrval, i když jej někteří západní politici podrobili tvrdé kritice. Následně svůj zákaz rozšířil. Nejen Aquarius, ale všechny lodě neziskovek byly z italských přístavů vykázány na celé léto. „Uvidíte Itálii jenom na pohlednicích,“ komentoval toto rozhodnutí svým charakteristickým sarkastickým stylem.

Od té chvíle skutečně v Itálii nezakotvila jediná nevládní loď s migranty, i když Aquarius od té doby ještě jednu plavbu podnikl (Španělsko loď rovněž odmítlo, nakonec tehdy skončila na Maltě, ovšem s tím, že běžence si rozeberou jiné státy).

Po utlumení provozu neziskovek, který Salvini označil jako „taxislužbu z Afriky„, dost značně poklesl počet příchozích – v červenci 2018 se v Itálii vylodilo jen 1815 osob, vesměs dovezených italskou pobřežní stráží. Jedna italská loď vrátila koncem července stovku vylovených zpátky do Libye, což už se dlouho nestalo – přesněji řečeno od roku 2012. Tehdy totiž Evropský soud pro lidská práva odsoudil Itálii k pokutě za to, že vrátila cca 200 Eritrejců a Somálců zpátky do Libye, aniž by jim umožnila azylové řízení; a Itálie se tehdy rozsudku podvolila.

(Pokud by se podobný proces opakoval letos, nejspíš by reakce italské vlády byla hodně jiná. Časy se změnily.)


Počet člunů odrážejících od afrického břehu tedy poklesl, ale ne na úplnou nulu. Ti, kdo to přeci jen zkoušejí, sedají do lepších plavidel a snaží se dosáhnout italské půdy v podobě nejbližšího ostrova jménem Lampedusa. Ten už byl ohniskem migrační krize dříve, zejména v letech 2013-2014. Tehdejší starostka ostrova, Guiseppina Nicolini, členka socialistické strany, byla vůči připlouvajícím velmi vstřícná a dostala za své aktivity různé ceny (jedna, druhá), ale jejím voličům se situace zamlouvala čím dál méně a v roce 2017 ji ve volbách smetli. „Pořád se zabývala migranty a naším obrazem v cizině, a úplně zapomněla na lidi,“ shrnul její porážku vítěz voleb Martelli s tím, že ostrov se nachází „před zhroucením„.

Nedaleko Lampedusy vylovila před týdnem loď italské pobřežní stráže Diciotti  celkem 190 migrantů. Zásah se uskutečnil v prostoru mezi Maltou a Lampedusou a podle Italů by si vylovené osoby měla převzít Malta. Malťané to odmítají s tím, že člun proplul nedaleko Malty bez toho, aby požadoval asistenci, a měl v úmyslu pokračovat v další cestě. Nakonec se 13 běženců vyžadujících lékařskou péči dostalo na pevninu vrtulníkem, ale zbylých 177 zůstalo na palubě. Loď připlula do italského přístavu Catania, ale Salvini zakázal běžencům vystoupit na břeh.

Loď osobně navštívil místní prokurátor z města Agrigento, který se z ní vrátil s tím, že na palubě propukla prašivina (svrab), a že zahájí vyšetřování proti neznámému pachateli za „neoprávněné zadržování“. Salvini na to reagoval ve svém Facebookovém videu, kde řekl, že slyšel něco o stíhání proti „neznámým osobám“, ale že on neznámý rozhodně není, jmenuje se Matteo Salvini, je ministrem vnitra a jestli jej chtějí stíhat, „tak jen do toho“. Pak ještě přiložil na Twitteru:

Salviniho straně Lega vyrostly od březnových voleb značně preference, což nejspíš s jeho protiimigrační aktivitou souvisí. Aktuálně by vládní strany měly ústavní většinu.

Vývoj volebních preferencí v Itálii, 2018. Zelená je Lega.

Částečně je to ovšem také tím, že Salvini velmi dobře ovládá politické řemeslo. Udržuje kontakt se svými voliči jak prostřednictvím sociálních sítí, tak osobně, tudíž mezi různými technokraty v šedých oblecích dost vyčnívá.

Itálie je země pro veřejné řečnění jako stvořená. Po většinu času je italské počasí dost příjemné na to, aby se lidé mohli scházet pod širým nebem na náměstích či v amfiteátrech. Tamní politici toho využívali už za římské republiky, patří to k místní kultuře. A Matteo Salvini řečnit umí a nevyhýbá se tomu. Zatím to jeho popularitě spíše prospělo.

Zde je třeba video z pohřbu obětí zřícení dálničního mostu v Janově – podívejte se, jak pozůstalí na příchod di Maia a Salviniho reagují.

Salvini zatím z lodi Diciotti pustil na pevninu 27 nezletilých (ve věku 14-16 let; nevím, jak to ověřovali), ale co se zbylých dospělých týče, trvá na tom, aby si je přebraly jiné státy EU.

Včera pak ministr financí Luigi di Maio přitvrdil: pokud se tak nestane rychle, bude jeho strana hlasovat pro pozastavení italských plateb do společného evropského rozpočtu. Itálie je významný plátce, její příspěvek činí téměř 20 miliard euro ročně a v souvislosti s Brexitem se má zvýšit.

Naléhání Italů na rychlost má ještě jednu příčinu: nespolehlivost dosavadních ujednání.

V červenci 2018 se několik států (Německo, Španělsko, Portugalsko, Irsko, Francie a Malta) zavázalo, že si rozeberou 450 běženců z přístavu Pozzallo. (To byla ta epizoda, kterou kritizoval Andrej Babiš.) Salvini však ve čtvrtek v rádiu řekl, že dané slovo dodržela jedině Francie. Všechny ostatní státy nechaly „svoje“ běžence na Sicílii a nepřevzaly ani jediného.

Pak nemá pojem „solidarita“, kterým se v Bruselu tak rádo šermuje, ztrácet svůj význam.


Hudební epilog

Nesouvisející. Z téhle písničky mi místy běhá mráz po zádech, hlavně v druhé polovině, cca od 02:40, kde zpěvačka (Laura) a zpěvák (András) zpívají každý jiný text a jejich hlasy se mísí nanejvýš pozoruhodným způsobem.

Zkoušel jsem odhadnout, co znamená „Hajnalpír“, ale nepodařilo se mi to ani přibližně; je to „svítání“.


P.S.: Čtete-li rádi tento blog, zvažte (aspoň symbolickou) finanční podporu. Nebo si můžete pořídit Zapomenuté příběhy i s osobním věnováním. Brána GoPay už funguje, lze platit i kartou.