Reakce politiků na události v Saské Kamenici.

Milí čtenáři, slíbil jsem  pokračování článku o dění v Chemnitz (Saské Kamenici), které probere reakce politiků a další souvislosti.

Vzhledem k tomu, že k věci se v Německu vyjadřoval každý, kdo má hlasivky, není možné podat úplný přehled. Nemá-li se článek nafouknout do neúměrné délky, musím vybrat jen pár jedinců. Tím pádem to nebude reprezentativní vzorek, ale vynasnažím se aspoň o to, aby vybraní politici byli regionálně či celostátně významní.


Lars Klingbeil, generální tajemník sociální demokracie: „Požaduji sledování AfD Úřadem pro ochranu ústavy„. Klingbeil přijel do Chemnitzu v sobotu osobně, účastnit se pochodu „Herz statt Hetze“. Místní primátorka je členkou SPD, s Klingbeilem tedy dorazilo více významných členů strany. SPD v posledních letech na východě Německa významně ztrácí hlasy.

SPD Chemnitz pro toleranci a otevřenost světu – Chemnitz 1.9.2018.

Druhý zprava je mimochodem Dietmar Bartsch, který není členem SPD, ale postkomunistů (Die Linke) a předsedá jejich poslaneckému klubu v Bundestagu. Die Linke se letos v červnu na svém spolkovém sjezdu přihlásila k principu otevřených hranic pro každého, kdo hledá ochranu.

Manuela Schwesig, Aydan Özoğuz, Martin  Dulig, Lars Klingbeil – Chemnitz 1.9.2018

(Kdo je kdo na této fotce: Manuela Schwesig – premiérka Meklenburska-Předního Pomořanska a bývalá spolková ministryně pro rodinu a mládež, Aydan Özoğuz – bývalá pověřenkyně pro integraci, Martin Dulig – saský místopředseda vlády. O Klingbeilovi jsme právě mluvili. Všichni patří k SPD.)

Co se toho Klingbeilem navrhovaného sledování týče: Úřad pro ochranu ústavy je v podstatě vnitřní rozvědka německého státu a vůči sledovaným jedincům a organizacím smí použít různé technické prostředky – odposlechy telefonů i prostor, otevírání dopisů – jakož i nasazování informantů (V-Personen) a fyzické sledky, „je-li to nezbytné“.

Úřad v letech 2007-2014 sledoval postkomunistickou stranu Die Linke, se kterou Klingbeilova sociální demokracie vesele koaluje v několika východních spolkových zemích včetně hlavního města Berlína a koalovala s ní i v době sledování. Tak nevím, zda je to z Klingbeilovy strany vůbec nějaké odsouzení…

Podle čerstvého průzkumu Civey by s takovým sledováním AfD souhlasilo 57 % Němců, z toho 43 % „určitě“ a zbytek „spíše“.


Michael Kretschmer je saský ministerský předseda za CDU, koncem loňského roku vystřídal v tomto křesle Lužického Srba Stanislawa Tillicha. Nezávidím mu jeho postavení. Snažit se udržet CDU u moci v Sasku, kde má její předsedkyně Angela Merkel asi  procentuálně nejvíce odpůrců, musí být úkol pro Sisyfa. Ve svém vlastním volebním obvodě Görlitz byl Kretschmer při zářijových volbách do Spolkového sněmu vyhozen ze sedla kandidátem AfD Tinem Chrupallou. (Podle jména a místa narození ostatně soudím, že Chrupalla má také nějaké lužickosrbské předky.)

Hned po minulém víkendu uspořádal Kretschmer tiskovou konferenci, na níž mj. řekl, že „mobilizace cizincům nepřátelských sil“ proběhla na Internetu „šířením konspiračních teorií“, kterými se vytvářejí „nálady zaměřené proti státu a jeho institucím“ a že jde o „útok na naše systémy pravdy“ (Wahrheitssysteme), kterému se „rozhodně a plnou silou demokratického státu postaví“.

Systémy pravdy, toť pojem, u kterého jsem neudržel zcela vážnou tvář. Do bývalé NDR by se docela hodil, však tam taky v případě Saska jsme.

(Video – kdo si to chce poslechnout osobně, příslušný kus začíná kolem 07:20 a zhruba v 07:55 padnou ty systémy pravdy.)

 

Kretschmer ale není vyslovený aparátčík dederonského stylu. S lidmi mluví často, a to v rámci tzv. „Sachsendialogu„, série osobních setkání s občany v různých městech. Čtyřmilionová země je dost malá na to, aby to šlo. Mítinky jsou plánovány dlouho dopředu  a v Chemnitz se měla plánovaná akce uskutečnit právě ve čtvrtek 30. 8. Přišlo na ni více lidí, než na co stačila kapacita objednaných prostor. Nakonec se dovnitř dostalo jen 500 zájemců.

Reportáž z akce přinesl Die Welt. Občané podle ní saského ministerského předsedu notně grilovali. „Nechali jste na sebe tvrdě narazit dvě odlišné kultury a my si to odskáčeme!“ vyčetl politikům jeden z diskutujících. „Při každé procházce parkem se prodírám zástupem drogových dealerů – všechno cizinci,“ stěžoval si druhý. „Moje děti byly vyhnány z hřiště, a když jsem protestoval, vytáhl na mě jeden z uprchlíků nůž,“ říká otec rodiny. V okamžiku, kdy Kretschmer ohlásil, že místní levicová skupina Kraftklub pořádá v pondělí „koncert proti rasismu“, přítomní jej „vybučeli“. Kretschmer prý kdysi označil Kraftklub za „nesnesitelné levičáky“, ale zdroj jsem nedohledal.

Celkově byli ovšem účastníci setkání stále ještě ochotni s Kretschmerem debatovat. Což se nedalo říci o další skupině, která  jej přivítala demonstrací a sloganem „Hau ab!“ (vypadni). Krátké video Weltu:

Hlavní problém, kterému saský ministerský předseda čelí, se dá shrnout tímto obrázkem, odrážejícím aktuální volební preference v Sasku. Není unikátní – ve všech východoněmeckých státech má AfD nyní přes 20 % preferencí.

Volební preference v Sasku, konec srpna 2018

Volby do zemského sněmu jsou přesně za rok a CDU, která vládne Sasku nepřetržitě již téměř 30 let, ztratila od posledních voleb téměř třetinu voličů. Zvláště ve srovnání s 90. lety, kdy CDU v poměrném volebním systému sbírala nadpoloviční množství hlasů, je propad drastický.

Momentálně vládne v Sasku velká koalice CDU+SPD, ale ta by podle aktuálních průzkumů ani neměla většinu. V loňských volbách do spolkového sněmu porazila v Sasku AfD velmi těsně CDU (a Kretschmer přitom přišel o poslanecké křeslo ve prospěch výše zmíněného Chrupally). Při zemských volbách roku 2019 se to může opakovat.

Pak by se Kretschmer musel pokusit uplácat jakousi megakoalici „národní fronty“ z CDU, SPD, postkomunistů apod., jen aby AfD udržel v opozičních lavicích. Jenže to by zase těžko nesla členská základna CDU ve státě, v němž se CDU proti bývalým Honeckerovým soudruhům dlouho vymezovala. CDU v Sasku je na německá měřítka stále ještě dost doprava a současná kancléřka zde naráží na otevřenou kritiku.


Wolfgang Kubicki, místopředseda pravicově liberální strany FDP a poslanec spolkového sněmu, narušil politicko-společenský konsensus v mainstreamu slovy, že „Kořeny nepokojů v Chemnitz leží ve sloganu Wir schaffen das„, a svým názorem, že kancléřka nese za události nějaký podíl viny. „Interpretovat události v Sasku jako masové extremistické hnutí je nesmírně přehnané,“ vyjádřil se Kubicki. „Většina Sasů nemá s neonacismem nic společného.“

Wolfgang Kubicki, FDP

Svými slovy rozvířil Kubicki pěknou hádku. Generální tajemnice FDP, Nicola Beer, mu dala za pravdu.

Další politici to ovšem vidí jinak. „Co je to za reakční nesmysl?“ odsoudil vyjádření svého kolegy Lasse Becker, člen celostátního předsednictva strany. (Poznámka MK: zajímavé použití slova reakční u člena pravicově-liberální strany. Vždycky jsem si myslel, že reakce,  reakční je spíše marxistický pojem.)

A Andrea Nahles, předsedkyně sociální demokracie, byla ještě tvrdší. „Neuvěřitelné, nevýslovné výroky, toto budeme určitě muset probrat v Bundestagu.“ Wolfgang Kubicki zastává post místopředsedy spolkového sněmu. Uvidíme, zda jej teď jeho slova budou stát místo.

FDP si bude muset interně vyřešit otázku, co chce a kam patří. Bohatších klasických liberálů je v Německu příliš málo, než aby ji dostali do parlamentu. Ve spolkových volbách roku 2017 získala 1,6 milionů hlasů bývalých voličů CDU (rozklikávatelný graf), což naznačuje, že významně těžila z nespokojenosti s politikou kancléřky.

Poskládal jsem tento obrázek ze stránek Wahlatlas, který vcelku jasně ukazuje, že AfD je silnější tam, kde je FDP slabší, a naopak. Obě strany nejspíš čerpají ze stejného rezervoáru kritických voličů. Kubicki tak může být voličské základně blíže, než si jeho kolegové chtějí připustit.

Výsledky AfD a FDP po okrscích, 2017


Dívám-li se na text nad sebou, článek už je dost dlouhý. Přidat k němu ještě analýzu sobotních demonstrací, to by asi bylo „příliš“. Ale o jeden detail v tomhle směru bych se přeci jen chtěl ještě podělit, protože si myslím, že jinak by se do českého jazykového prostoru nemusel vůbec dostat.

Účastníci protiimigrační demonstrace v Chemnitzu nesli portréty některých obětí vražd.

Portréty obětí nesené při demonstraci

K tomuto tématu má nedělní Welt zajímavé statistiky.

První z nich: od roku 2013 sleduje Spolkový kriminální úřad (BKA), v kolika případech Tötungsdelikte (zabití a vraždy) byl obětí německý občan a pachatelem cizí státní příslušník. Čísla od roku 2015 významně narostla. Dovolil jsem si vyrobit v Excelu malý graf. (Číslo za rok 2014 chybí, protože není v článku uvedeno).

Počet vražd spáchaných cizími státními příslušníky na německých občanech

Druhý článek, detailnější, je za paywallem Welt Plus, ale následující grafika, která jej doprovází, je také docela vypovídající. Jde o přehled všech objasněných zločinů proti životu (dokonaných a pokusů) v Německu. Modrá část jsou žadatelé o azyl, azylanti, odmítnutí, strpění a ilegálně se zdržující.

Jak je vidět, za posledních pět let se celkový počet zločinů proti životu o něco zvýšil, ale velmi výrazně se změnilo složení pachatelů.

Ony ty  „nepodložené, iracionální strachy“ mají ve skutečnosti nějaký reálný, měřitelný a doložitelný základ.


Hudební epilog

Jediný zachovaný pohanský text ze starého Německa, „Merseburská zaříkadla„. „Eiris sazun idisi…“

Modernímu Němci totálně nesrozumitelná, snad s výjimkou „heri“ (vojsko). Ta předmluva je samozřejmě namluvená současnou němčinou.


P.S.: Čtete-li rádi tento blog, můžete autora podpořit tím, že si pořídíte Zapomenuté příběhy i s osobním věnováním. Možno je také poslat (aspoň symbolickou) finanční podporu na transparentní účet.