Město Berlín musí občas bojovat s kriminálníky i po jejich smrti.

„Libanonské velkorodiny“ (Großfamilien) je v Německu nikoliv rodinný, ale kriminální pojem. Jde o mafie organizované podle rodové a kmenové příslušnosti. Podle Berliner Zeitung je jich dvacet a mají město rozdělené do sektorů. V žebříčku organizované kriminality velmi rychle zaujaly dominantní postavení, aniž by k tomu potřebovaly nějakou pomoc v podobě kvót.

Jejich vznik souvisí s občanskou válkou v Libanonu. Tehdy Německo poměrně štědře přijímalo uprchlíky ze země, ctnostný záměr však skončil zle: mezi osobami přijatými z Blízkého východu bylo i dost zločinců, kteří pak svoje sítě zrekonstituovali v Německu. Část z nich ani libanonskými státními příslušníky nebyla, takže pojmenování libanonské je trochu zavádějící.

(Aneb jak si nevzít ponaučení z nedávné historie… Více čtení na dané téma: anglicky na Deutsche Welle, anglicky na Financial Times, německy pořad z televize ARD, německý článek o snahách státu zabavovat majetek klanů).


Šestatřicetiletý Nidal R. byl prominentním členem jednoho takového gangu. Palestinec bez státní příslušnosti měl opravdu velký a dlouhý seznam hříchů, počínající krádežemi už v deseti letech věku. Čtrnáct let svého života strávil ve vězení. V neděli 9.září se ovšem jeho cesta zkřížila s jakýmsi popravčím komandem, vyslaným nejspíš od konkurence. Po tomto setkání už se trestní rejstřík Nidala R. nikdy nerozroste. Neznámí pachatelé do něj vpálili osm kulek a recidivista svým zraněním v nemocnici podlehl.

Na pohřeb gangstera dorazilo zhruba dva tisíce (!) truchlících, takže pojem velkorodina očividně nepřehání. Reportážní video Bildu, abyste měli představu o pravé berlínské atmosféře, která u nás zatím není k vidění.

Zatímco policie rozjížděla pátrání po pachatelích vraždy, neznámí kreativci vyrobili přes noc zádušní portrét Nidala R. Jeho ušlechtilé rysy v nadživotní velikosti začaly shlížet na veřejnost z jedné zdi v Berlíně-Neuköllnu.

Oslavný portrét mnohonásobného zločince na zdi, to už není Berlín, ale Bejrút, a nedokázal jej strávit ani berlínský magistrát, jehož zeleno-červeno-červená koalice je jinak vůči cizím kulturním zvyklostem velmi přátelská. V pátek ráno byli na místo vysláni malíři v doprovodu policie a tvář Nidala R. zmizela pod vrstvou bílé barvy. V budoucnu by zde měly být kresby dětí z nějaké neuköllnské školy.

Zajímalo by mě, zda tímhle celá Geschichte končí. Místní mají přeci jen času a sprejových barev dost, a vhodných ploch v Neuköllnu také není málo. Tipoval bych, že se nám Nidal R. občas ještě někde vynoří, i když třeba v menších rozměrech.


Hudební epilog

Pro dobrou náladu, metalový optimismus až do morku (odhalených) kostí.


P.S.: Čtete-li rádi tento blog, můžete autora podpořit tím, že si pořídíte Zapomenuté příběhy i s osobním věnováním. Možno je také poslat (aspoň symbolickou) finanční podporu na transparentní účet.

Také se ukázalo, že jsem byl nominován na cenu Křišťálová lupa v kategorii One (wo)man show. Případným hlasem mě velmi potěšíte. Konkurence = samé těžké váhy, nevím, zda mezi ně vůbec patřím. Ale zabojovat můžu 🙂