Přístav, přes který proudilo bohatství Ameriky. Cádiz je nejstarší  město západní Evropy, nepřetržitě osídlené již 3100 let. Za Hannibala už to byla zavedená námořní základna. Vojsko a námořníci neopustili oblast dodnes, jenom jim přestalo stačit místo – naproti městu se dnes nachází obří základna NATO u města Rota, mnohokrát větší, než celý historický Cádiz.

Rota na obzoru, v zálivu se zrovna plaví něco vojenského

Staré město stojí na nepříliš velkém poloostrově omývaném mořem ze všech stran. Se Španělskem jej spojuje jen úzká šíje a pak také dva mosty přes mořský záliv. Jelikož zdejší geologie neumožňuje stavět moc vysoké a těžké budovy, většina zástavby zůstala nízká, tak do čtyř pater. Aby se dostupné místo využilo co nejvíce, jsou uličky úzké a panuje v nich šero. Cádiz koncem 16. století zažil nájezdy Angličanů, jednou pod vedením slavného Francise Drakea, kterému šlo hlavně o zničení španělských válečných lodí (hrozba invaze do Anglie byla velmi reálná), podruhé v tandemu s Holanďany, kdy se jim město dokonce podařilo dobýt a na ústupu jej vypálili. V dobách, kdy Španělsko mělo rozsáhlé kolonie v obou Amerikách, byl Cádiz důležitým přístavem (ostatně už předtím: odsud vyplul v roce 1492 na západ Kolumbus). V 18. století přes něj procházelo až 75 procent veškerého zaoceánského obchodu. Část toho bohatství zde zůstala v podobě honosných budov, jako je zdejší katedrála.

Pohled na katedrálu od moře

Hodně domů nese na svých střechách vyhlídkové věžičky, kde údajně seděli služebníci obchodníků a vyhlíželi lodě připlouvající z Ameriky. Nejvyšší je Torre Tavira, která má necelých padesát metrů, ale vzhledem ke všeobecně nízké zástavbě i tak dost ční. Z její terasy se dají dělat pěkné snímky města, o patro níž je pak atrakce jménem camera obscura. Tam se ovšem fotit nesmí.

Cádiz z terasy věže Torre Tavira

Kniha. do které strážní zapisovali svá pozorování

Dnes už to tu tak slavné není. Stříbro a zlato přestalo proudit už dávno, když se zámořské kolonie osamostatnily. Město je stále pěkné, ale obyvatel mu ubývá, od roku 2000 poklesl počet místních o dvacet tisíc. Hodně za tím stojí útěk mladých do ciziny. Na vrcholu krize měl Cádiz a okolí nejvyšší nezaměstnanost ve Španělsku vůbec, až 42 procent. Myslím, že tolik jsme neměli ani v Ostravě v době, kdy velké průmyslové podniky šly ke dnu.
Hudební epilog Rodák z regionu. On se vlastně narodil v Algeciras (přístav naproti Gibraltaru), ale je to součást provincie Cádiz.

P.S.: Čtete-li rádi tento blog, můžete autora podpořit tím, že si pořídíte Zapomenuté příběhy i s osobním věnováním. Možno je také poslat (aspoň symbolickou) finanční podporu na transparentní účet. Také se ukázalo, že jsem byl nominován na cenu Křišťálová lupa v kategorii One (wo)man show. Případným hlasem mě velmi potěšíte. Konkurence = samé těžké váhy, nevím, zda mezi ně vůbec patřím. Ale zabojovat můžu 🙂  

P.S. Tento web funguje bez všelijakých vyskakovacích reklam, placené propagace apod. Důvody jsou mnohé, ale snaha o nezávislost na velkých hráčích je jedním z těch nejpodstatnějších. Až příliš mnoho lidí spoléhá na Facebook a pak se diví.

Zdejším základním principem je dobrovolná podpora od čtenářů. Nejjednodušším způsobem, jak tento blog můžete, milí čtenáři, podpořit, je přispět na Knihovní fond nebo koupit si knihy od jeho autora. Z tiskárny právě dorazily Zapomenuté příběhy 5 a sbírka textů “To nejlepší z blogu 2015-2020“.

Můžete si pořídit také Zapomenuté příběhy, Zapomenuté příběhy 2 či Zapomenuté příběhy 3 a Zapomenuté příběhy 4 pro sebe, pro někoho jiného. Nebo USB disky s nahranými audioknihami či sbírku dystopických povídek Krvavé levandule

Pro lidi v karanténě nyní platí slevový kód darekdokaranteny, můžete jej využít i jako dárek pro někoho jiného, kdo dostal karanténu nařízenou. Je to sleva 30 % na všechno, včetně sad knih.

A pokud jsi sem, milý čtenáři, dorazil z Facebooku nebo Twitteru, zvaž registraci k odběru novinek e-mailem. Opravdu a vážně, však vidíš ten vývoj.