Příznivci jaderné energie uspořádali v Mnichově „Nuclear Pride“.

Že na ulici demonstrují odpůrci jaderné energie, na to jsme si zvykli už dávno. To je norma. Pamatujete si na všechny ty Jihočeské matky a spol. bojující proti Temelínu?

Že se ale na náměstí sejdou příznivci výroby elektřiny z jádra, to norma není. Přesně to se ale dnes (neděle 21.10.) stalo v Mnichově, tedy bavorské baště strany Zelených.

Hlavním organizátorem akce byl Američan Michael Shellenberger, který sám sebe označuje za „ekopragmatika“. Podle jeho vlastních slov:

„Like most people, I started out pretty anti-nuclear. I changed my mind as I realised you can’t power a modern economy on solar and wind…“

„Jako většina lidí (patrně myslí „většina lidí v ekologickém hnutí“, pozn. MK), i já jsem začal jako protijaderně naladěný. Změnil jsem názor, když jsem si uvědomil, že není možné zásobovat moderní ekonomiku energií za pomoci slunce a větru.“

Kromě Shellenbergera se na akci podílelo několik uskupení, třeba „Matky pro jadernou energii“ (to by se Daně Kuchtové určitě nelíbilo) nebo sdružení tzv. Ekomodernistů.

Shellenberger popisuje svoji motivaci pro svolání akce v časopise Forbes. Jeho argumenty jsou hlavně tyto:

  • zavírané jaderné elektrárny jsou nejčastěji nahrazovány „špinavými“ zdroji, takže znečištění ovzduší spíše roste,
  • plynové elektrárny vytvářejí strategickou závislost na dovozu plynu,
  • přes ohromnou částku 500 miliard eur, která už šla nebo má ještě být vynaložena na „Energiewende“, tj. přechod na sluneční a větrnou energii, se německé emise od roku 2009 nijak nezlepšily.

„Jako naprosté minimum,“ komentuje situaci v tomtéž článku Amardeo Sarma ze sdružení Ekomodernistů, „by Německo mělo přestat tlačit svoje sousedy k tomu, aby opustili jádro také.“


Pár komentářů z mé strany.

  • Chytrá akce. Převzetím názvosloví „Pride“ zamotá některým aktivistům z povolání hlavy.
  • Vzhledem k rostoucím preferencím Zelených v SRN si ale myslím, že svého cíle nedosáhne. Dokonce mám obavu, že jestli to tahle unavená GroKo potáhne ještě pár let dále, mohli bychom se dočkat prvního zeleného kancléře (nebo kancléřky, nebo jiného genderu) v dějinách Německa vůbec. O této nepříliš lákavé představě ale někdy jindy…
  • Připadá mi, že hnutí za obnovitelnou energii a co nejrychlejší odklon od spalovacích motorů apod. vůbec nebere v úvahu, že ekologický otisk takové změny je také ohromný. Když si vezmu třeba jen ta vysněná elektroauta. Už jenom výroba takového množství baterií znamená vysoké nároky na těžbu různých vzácných kovů, nejčastěji v rozvojovém světě, kde lze o ochraně zdraví pracovníků s úspěchem pochybovat; dožilé baterie je také potřeba demontovat a recyklovat. A uctívané větrníky také nerostou na stromech, ale jsou postaveny z betonu a oceli, které se musejí vyrábět a převážet nákladními vozy.
  • Konečně: začíná mě pokoušet čertovská myšlenka, a to uspořádat podobnou akci v Praze. Kdyby se dal dohromady menší organizační tým z různých matfyzáků a jaderňáků, mohlo by to dopadnout i docela dobře. Třeba bychom to iracionální stigma, které se protistrana snaží na jádro přilepit, trochu zmenšili. Já vím, že v ČR je situace zatím dobrá, ale klíčové slovo je to „zatím“.

Pokud byste byli ochotni přiložit ruku k dílu, napište mi e-mail na adresu nuclear(zavináč)kechlibar.net.

Podle toho, jaká bude odezva, se uvidí dál.


Hudební epilog

Klasika všech klasik:


P.S.: Čtete-li rádi tento blog, můžete autora podpořit tím, že si pořídíte Zapomenuté příběhy i s osobním věnováním. Možno je také poslat (aspoň symbolickou) finanční podporu na transparentní účet.

Také se ukázalo, že jsem byl nominován na cenu Křišťálová lupa v kategorii One (wo)man show. Případným hlasem mě velmi potěšíte. Konkurence = samé těžké váhy, nevím, zda mezi ně vůbec patřím. Ale zabojovat můžu 🙂