Kazatel Fouad Belkacem byl zbaven belgického občanství. Po odsezení dvanáctiletého trestu má být deportován do Maroka.

Fouad Belkacem alias „Abú Imrán“ je šestatřicetiletý rodák z belgického města Rumst. V mládí byl drobným kriminálníkem, třikrát soudně trestaným např. za vloupání. Pak objevil Alláha, což se ve věznicích stává dost často. (Existuje ale i jiná informace, podle níž se Belkacem zradikalizoval až při pobytu v Londýně.)

V roce 2010 se poprvé dostal do povědomí širší veřejnosti, když založil organizaci jménem Sharia4Belgium. Jejím cílem bylo přebudovat Belgii na čistě islámský stát. Postupně vzniklo i několik poboček v cizině.

Aspoň jedno se musí těmto chlapíkům salafistickým přiznat. Neschovávají se za nebulózními názvy typu Spolek pro pěstování míru, spravedlnosti a ležení pod kvetoucí třešní a jdou rovnou k věci. Zde například otitulkovaný projev mladého mluvčího sesterské organizace Sharia4Holland. Kolem druhé minuty padne stěžejní věta jeho projevu: „Muslimové se postaví této rakovině zvané demokracie a zlikvidují ji.“

Belkacem byl v létě 2012 zatčen kvůli verbování džihádistů a celá Sharia4Belgium se postupně ocitla před soudem. Jelikož šlo o velkou organizaci mající prsty v kdečem, proces trval až do února 2015. Pak 43 obžalovaných vyfasovalo různě vysoké tresty. Sám Belkacem si odnesl dvanáct let.

(Přehled rozsudků v holandštině – prožeňte si článek pomocí Google Translate do angličtiny, výsledek je velmi dobře srozumitelný. Pěkná teroristická internacionála. Kouzelná je například Nora Verhoeven alias Oum Khatab, jež prosila svoji matku o 1000 eur na „malý kalašnikov, který by se vešel pod hidžáb“, nebo Abdelmajid Gharmaoui, džihádista tak líný, že jej za poflakování zavřeli i v samotném Islámském státě.)


Poté, co tresty nabyly právní moci, začaly belgické úřady pracovat na odnětí Belkacemova občanství. Belkacem je totiž držitelem hned dvou státních příslušností: belgické a marocké. Maroko automaticky považuje na všechny potomky Maročanů, včetně těch, kteří se narodili v cizině a žijí tam již X-tou generaci, za svoje občany, a marockého občanství se v podstatě nejde vzdát.

Belgie je zavázána mezinárodní smlouvou o redukci bezdomovectví z roku 1961 (bezdomovectvím se v tomto případě myslí stav bez státního občanství), nemůže tedy člověku vzít „poslední občanství“. Odnětí belgického občanství však je možné u dvojích občanů, protože jim pak zůstane aspoň to druhé.

Uvězněný Belkacem proti odnětí občanství bojoval soudně, ale ani u odvolacího soudu neuspěl. Jeho advokátka Liliane Verjauw rozsudek kritizovala. „Jeho rodina zde žije už padesát let. Belgické občanství je součástí jeho identity.“

(Komentář MK: Možná by stálo za to natočit o Belkacemově kariéře film. Mohl by se jmenovat Vafle, pralinky a džihád.)

Maroko usiluje o Belkacemovo vydání kvůli drogovým trestným činům. Jako marocký občan by z Belgie po odsezení trestu za terorismus mohl být odsunut dosti snadno.

Jelikož do marockého žaláře se nikomu dvakrát nechce, můžeme očekávat, že se Belkacem proti odnětí občanství bude odvolávat nadále. V úvahu připadá buď nejvyšší belgický soud (Kasační dvůr), nebo Evropský soud pro lidská práva.

Doufejme, že i tam náš vousatý antihrdina „ostrouhá mrkvičku“.


Hudební epilog

Přidáme-li občasné Alláhu Akbar, bude melodie jistě reprezentativní i dnes.


P.S.: Čtete-li rádi tento blog, můžete autora podpořit tím, že si pořídíte Zapomenuté příběhy i s osobním věnováním. Možno je také poslat (aspoň symbolickou) finanční podporu na transparentní účet.

Také se ukázalo, že jsem byl nominován na cenu Křišťálová lupa v kategorii One (wo)man show. Případným hlasem mě velmi potěšíte. Konkurence = samé těžké váhy, nevím, zda mezi ně vůbec patřím. Ale zabojovat můžu 🙂