Mnohaleté utrpení pákistánské křesťanky Asii ‚Bibi‘ Noreen neskončilo osvobozujícím rozsudkem.

Jméno Pákistán znamená v místním jazyce urdu doslova „země čistých„. O toleranci se ovšem v „zemi čistých“ hovořit nedá. Ani o spravedlnosti, nebo o tom, co bychom pod pojmem spravedlnost poznali my.

Do roku 1947 byl dnešní Pákistán součástí britské Indie. Ta byla nábožensky značně smíšenou zemí. Když po druhé světové válce směřovala k osamostatnění, požadovali muslimové samostatný stát a také jej získali. Dělení na Indii a Pákistán však bylo mimořádně krvavé. Muslimové zabíjeli nemuslimy, nemuslimové zabíjeli muslimy.  Počet obětí se odhaduje na 1-2 miliony. Další miliony utekly včas a zachránily si aspoň holé životy.

Muslimská komunita v Indii se zmenšila, ale nezanikla. Dnes tvoří muslimové v Indii 14 procent populace. Zato Pákistánci byli v náboženských čistkách důkladnější. Když celý proces skončil, z komunit nemuslimů v Pákistánu zbyly trosky. Na sklonku britské vlády žila v Pákistánu zhruba čtvrtina nemuslimů, dnes jich jsou v zemi jen čtyři procenta.

(Tentýž proces vyhánění a zabíjení nemuslimů proběhl v moderních dějinách i v jiných částech muslimského světa, například v Egyptě, Alžírsku, Turecku (dvakrát).  V přímém přenosu jsme jej nyní viděli v těch oblastech Iráku a Sýrie, které ovládl Islámský stát.)

Křesťanská menšina tvoří méně než 2 procenta obyvatel Pákistánu a je za svoji víru dodnes krutým způsobem terorizována. (Článek 1, článek 2, článek 3).


Pákistánský trestní zákoník zná osm typů rouhání, trestaných různě přísně. Rouhání se trestalo již za britské vlády, sazby však byly podstatně zpřísněny za vojenského diktátora Zijául Haka, který zahájil proces „islamizace“ do té doby relativně sekulárního Pákistánu. Nejtvrdším paragrafem je § 295C – urážka proroka Mohameda, za kterou je stanoven trest smrti. Dříve umožňoval zákoník za rouhání vůči Mohamedovi i doživotní vězení, federální šaríjský soud však prohlásil, že tak mírný trest za urážku Mohameda nepřichází v úvahu a stanovil, že jediným možným trestem je smrt.

Až dosud nebyl v Pákistánu za rouhání nikdo popraven, i když rozsudků smrti padlo dost.  Mezinárodní nátlak zatím brání jejich vykonávání. Dochází však k mimojustičním vraždám osob, které byly z rouhání jen obviněny. Pachatelem bývá mnohdy zuřivý dav, lynčující údajného provinilce hromadně. (Odkaz, odkaz, odkaz, odkaz, odkaz, odkaz.) Násilná smrt se nevyhýbá ani politikům, kteří zákony o rouhání kritizovali nebo „jen“ zpochybnili vinu některého z obviněných.

Zhruba polovina osob obviněných z rouhání jsou nemuslimové, ač v Pákistánu tvoří jen necelá čtyři procenta populace. Pákistán rovněž speciálními zákony pronásleduje příslušníky sekty ahmadijců, kteří se od sunnitského islámu liší tím, že uznávají i dalšího proroka, Mirzu Ghulam Ahmada, a odmítají násilný džihád s výjimkou sebeobrany. To je z hlediska islámu vážná hereze.

Ahmadijcům se žije podstatně lépe v Indii nebo v Evropě, ale ani tam nejsou mimo nebezpečí. Například Asad Shah, trafikant ze skotského Glasgow, byl ve svém stánku v roce 2016 ubodán bradfordským taxikářem Tanveerem Ahmedem za údajné rouhání. Jeho vrah natočil v britském vězení hlasový vzkaz, ve kterém vyzývá ostatní věřící k zabíjení rouhačů. Ten se pak ve formě videa objevil na YouTube.

Aneb: s lidmi jaksi migrují i jejich myšlenky. Včetně těch příšerných.


Asia Bibi

Asia Bibi, křesťanka z malé paňdžábské vesnice Ittan Wali a matka pěti dětí, se v roce 2009 při práci na poli napila z kbelíku, v němž byla voda určená jen pro muslimy. Dotykem svých nevěřících rtů tak vodu „znečistila“ a ostatní ženy, muslimky, odmítly z kbelíku pít. Vznikla hádka, po níž ji mstivé sousedky udaly za to, že se rouhala vůči proroku Mohamedovi.

Bibi před soudem tvrdila, že se ničeho takového nedopustila a že jde o křivé obvinění. Přesto byla uznána vinnou a dostala trest smrti. Odvolací instance ve městě Láhauru jej v roce 2014 potvrdila.

Teprve nyní, v říjnu 2018, se případ dostal k pákistánskému nejvyššímu soudu, který ji osvobodil. (Celých osm let byla vězněna na samotce.) Případ má ovšem už oběti na životech: dva politici, kteří se postavili na její stranu, byli zavražděni, jeden dokonce vlastním tělesným strážcem.

Maulana Yousef Quresh

Už v roce 2010 vypsal klerik Maulana Yousef Qureshi na hlavu Asii Bibi odměnu půl milionu rupií. Její osvobození nejvyšším soudem pak vyvolalo zuřivost náboženských fanatiků, kteří vyšli do ulic a zablokovali ulice měst.

Právník, který Asii Bibi obhajoval, raději uprchl ze země, protože se obává o život. Samotná vězenkyně, která měla být podle rozsudku Nejvyššího soudu propuštěna na svobodu, je stále ještě ve vězení, protože vláda pozdržela její propuštění. Podle úřadů má proběhnout ještě „definitivní vyhodnocení“ případu, což se může táhnout léta.

Neměli jsme původně za tímhle účelem něco jako azylové právo? Dříve, než se stalo prostředkem k migraci milionů mladých mužů napříč světem?

Apropos, pokud jste to nevěděli. „Země čistých“, ve které lynčující davy volají po smrti rouhačů, jako kdyby se psal středověk, disponuje zhruba 140 jadernými hlavicemi. Asi se taky, ač bezvěrec, začnu modlit – aby se nikdy nedostaly do rukou Maulanovi Yousefu Qureshimu a jemu podobným.


Hudební epilog

Pro metalové fanoušky – málokterá jiná hudba se tak systematicky zabývá tématy typu rouhání.


P.S.: Čtete-li rádi tento blog, můžete autora podpořit. Čím? Možno je poslat (aspoň symbolickou) finanční podporu na transparentní účet.

Úplně nejvíc mě ale potěšíte tím, že sami sobě či někomu ze svých blízkých pořídíte pod stromeček Zapomenuté příběhy. Můžete je mít i s osobním věnováním.