… aneb Vánoce za rohem. Všechno o současnosti a plánech do budoucnosti.

Vážení a milí čtenáři, ano, právě nám odstoupil předseda bavorské CSU Horst Seehofer. Vím o tom a zítra o něm vydám článek, takové politické adieu. Dnes ale napíšu něco o tom, jak to vypadá se Zapomenutými příběhy. Zodpovím také některé časté dotazy. Nuže, chcete-li vědět a znát, čtěte dále!

Konec roku – aspoň tak to říkají zkušenější autoři – bývá pro knihy a knihkupectví nejlepším obdobím. Kniha je dobrý dárek k Vánocům, takže v říjnu až prosinci se prý prodá více knih, než za celý zbytek roku dohromady. Pro Zapomenuté příběhy je tato sezóna vůbec první; zdá se ale, že „předvánoční“ pravidlo platí i pro ně. Objednávek přibývá a stále častěji jde o ženská jména. Abyste věděli, podle Facebooku chodí na tento blog tři čtvrtiny mužů; bylo to znát i na kampani HitHitu a na prvních prodejích knihy, ale teď už je to skoro padesát na padesát. (Ještě nikdo se nehlásil jako třetí pohlaví.)

Koncem října vydal Ondřej Neff na Neviditelném psu recenzi Zapomenutých příběhů, nad kterou jsem se skoro začervenal. Ačkoliv někteří komentátoři v diskusi vyjadřovali svoje pochybnosti, nebyla dohodnuta předem a nic z ní nemá. Vůbec jsem o ní nevěděl, dokud nevyšla. A dozvěděl jsem se o ní ráno tak, že jsem někdy v šest vstal – venku ještě solidní tma – rozevřel notebook a vyskočilo na mě 45 objednávek došlých během noci.

Jako veterán IT průmyslu jsem se nejprve domníval, že jde o bug v systému, případně o práci hackera odněkud z Filipín. Nebyl, šlo o objednávky skutečné a v průběhu dne se ještě značně rozmnožily. Díky moc, pane Neffe. Jako -náctiletý jsem hltal Vaše sci-fi povídky a nenapadlo by mě, že jednoho dne Vy budete psát o mně.

Bezprostředním důsledkem této události byla skutečnost, že zásoba knih, už tak se tenčící, dostala mocně zabrat. Jednoho odpoledne jsem přišel do místnosti, která mi slouží jako skladiště výtisků, a shledal, že hromada, která zabírala půlku podlahy, je kompletně pryč a zbývá poslední nenápadný sloupek knih. Není až tak malý, je jich tam něco přes čtyři stovky. Jenže koncem července jich byly tři tisíce. Reálně tedy hrozí, že by v průběhu listopadu Zapomenuté příběhy mohly dojít úplně.

S touto hrozbou jsem musel něco dělat, takže jsem začal organizovat dotisk. Dotisky knih mají vždy ten samý problém: je těžké odhadnout, kolik jich vlastně máte objednat. Podceníte-li situaci a necháte jich vytisknout jen pár stovek, budou náklady na jeden výtisk velmi vysoké – u tiskáren se vždy vyplatí objednávat větší zakázky, protože cena na výtisk prudce klesá s jejich množstvím. Ale pokud to zase přepísknete, zůstane vám doma pyramida neprodané pýchy. Nakonec jsem zvolil zlatou střední cestu, 1500 výtisků. Mělo by se to stihnout do prosince.

(Boční efekt: obsluha objednávek zabere tolik času, že nestíhám organizovat Nuclear Pride. V lednu bude nejspíš mrtvo, takže potom. Omlouvám se.)

Jinak musím říci, že díky knize jsem zažil spoustu nečekaných setkání a situací – například jsem si nedávno mohl „osahat“ vrtulník, se kterým jeden ze čtenářů občas létá. Někdy jde i o záležitosti osobnějšího rázu… jako třeba tuhle.

Tento víkend jsem pobýval v Ostravě a náhle na mne vyskočil e-mail, že přišla objednávka od Libuše Lehečkové. Jméno jsem okamžitě poznal, ostatně moc lidí jej nenosí. Byla to moje učitelka češtiny ze základní školy. Podle adresy uvedené v objednávce bydlí přímo pod Lysou horou, necelou hodinku vlakem z Ostravy. Pár výtisků jsem měl s sebou, tož jsem se zvedl a šel ji překvapit. Místo doporučené pošty – osobní doručení.

Paměť je zvláštní věc. Někdy stačí jen slyšet něčí hlas a přenesete se v duchu kamsi do roku 1991, kdy vám bylo třináct a černé album Metallicy bylo čerstvou novinkou, kterou si spolužáci kopírovali na magnetofonech-dvojčatech z pásky na pásku. Myslel jsem si, že tyhle časy jsou dávno zapomenuty. Ne, jen tam někde „v zadních pokojích hlavy“ spí a občas je lze vzbudit. Byly to moc příjemné dvě hodiny strávené vzpomínáním.

S paní učitelkou


Před pár měsíci jsem na Facebooku nadhazoval možnost, že by ze Zapomenutých příběhů vznikla audiokniha. Tato myšlenka nespí a dokonce již značně pokročila. Hrubé obrysy projektu jsou už patrné. Jak to tedy vypadá?

  • Je dojednáno (mimopražské) studio, kde by se ZP mohly natáčet v profesionální kvalitě. Režie, dramaturgie, dva herci, hudební stopa od jednoho čtenáře, který je zároveň známým hudebníkem.
  • Určitě se bude zpracovávat jen část textu, odhadem šest až osm příběhů ze dvanácti. Celá kniha by byla neúměrně dlouhá.
  • Náklady budou tak 45 tisíc korun a vypíšu k tomu asi HitHit projekt, jelikož to není malý peníz. Aspoň část by se sejít mohla.
  • Výsledek bude ve formátu MP3 ke stažení zdarma pro celou republiku, svět, ba i Marťany. Oni si lidi stejně kopírují audioknihy načerno; tak ať to aspoň v případě ZP mohou dělat s čistým svědomím.

Odhadovaná doba realizace je začátek roku 2019. Hlasoví herci mají tou dobou nejméně práce a nejvíce času. Těším se na to, zase něco nového.


Zapomenuté příběhy 2 také pomalu nabývají podoby. Zatím to vypadá, že na sazbě se začne pracovat v březnu 2019 a kniha by mohla vyjít v půlce května. Vydávat už ji budu na své náklady, bez HitHitu. Určitě bude možnost si ji předobjednat za výhodnější cenu. Do čeho se mi ale moc nechce, je dávat knihu do běžných distribučních řetězců. Jednou jsem to udělal, stačilo mi.

Zatím to vypadá, že ze dvanácti příběhů ve druhém díle by čtyři mohly být zcela nové – dosud nepublikované ani na 067.cz, které nám ostatně odešlo do nebes. Pár slov k této události: převzetí 067 Novým deníkem pro mě bylo stejným překvapením jako pro vás, milí čtenáři. Petr Koubský zůstává v Novém deníku šéfem rubriky „Věda a technika„, kam budu průběžně přispívat; dostali jste slíbeno roční předplatné 067, tak se se mnou budete setkávat aspoň takto.

Měl jsem 067 rád, bylo unikátní. Škoda jej, asi to nešlo jinak. Pro čtenáře to má aspoň jednu výhodu: mohou se těšit na to, že v dalších dílech Zapomenutých příběhů budou novinky. Musím se ovšem přinutit je pravidelně psát. Bez termínového tlaku je to vždy o něco obtížnější. Témat je ale více než dost. Vedu si bokem takový malý seznam možných témat, je jich aktuálně 22.


Konečně: nějaké ty otázky a odpovědi, neboli FAQ.

Otázka: Dokdy platí na e-shopu ta sleva ze 250 na 200 Kč?

Odpověď: pro objednávky, které dorazí do 31.12.2018, 23:59. Budu to hlídat i se šampaňským v ruce 🙂

Otázka: Jak to jde s těmi schůzkami u lahve vína? (od přispěvatelů na HitHitu)

Odpověď: Je vás 32 a zatím jsem viděl 16. Během první půlky příštího roku zvládneme všechny.

Otázka: Co bude se zasíláním na Slovensko?

Odpověď: klasická pošta na Slovensko je nehorázně drahá a v poměru k ceně knihy se nevyplatí. Zřídil jsem si před pár dny účet v systému Zásilkovna.cz a aktuálně řeším, jak jej zaintegrovat do svého e-shopu. Doufám, že se mi to během týdne podaří. Pak by stálo poštovné za 1-3 knihy na Slovensko nějakých 100 Kč (zhruba čtyři €). Ale bude potřeba si zásilku vyzvednout na Z-pointu, naštěstí je jich na Slovensku hodně.

Otázka: Nedošla mi zásilka, co s tím?

Odpověď: ach, pošto, pošto. Mé „oblíbené“ téma.

Pokud jsem Vám přehodil stav objednávky na „Dokončeno“, znamená to, že zásilka ode mne odešla. Dělám to obvykle těsně před odchodem na poštu.

Obyčejné zásilky se občas ztratí. Daleko častěji se však stává, že doručovatel svoji práci neodvede dobře a nehodí vám do schránky upozornění, že na poště vám leží zásilka větších rozměrů, která se do schránky nevešla. Vždycky se vyplatí zavolat na poštu a zjistit tam, na kterou pobočku ČP se ukládají zásilky pro vaši adresu. (Může to být jiná pobočka a dost často je!). Pak zavolejte na tu ukládací poštu a shánějte se po zásilce na své jméno. Je potřeba to udělat včas, tak do 14 dnů, jinak se mi zásilka vrátí jako nevyzvednutá.

Také se může stát, že jste uvedli špatné PSČ – stává se to dost často, odhadem u jedné z dvaceti objednávek. Většinou to zachytím, někdy ne. V takovém případě může zásilka bloudit leckde a dlouho, nakonec se mi obvykle vrátí.

Pokud zjistíte, že vám postrádaná zásilka na poště neleží, napište mi a vyřešíme to spolu.

Doporučené zásilky a balíky do ruky lze vesměs vypátrat. Pošta slibuje u balíků do ruky, že je dodá do dalšího pracovního dne, v praxi to však dost často nestihne. Pozdní doručení by se teoreticky mělo dát reklamovat, poštovní systém však tomu klade tolik pasivních překážek, že vás přinutí se na to vykašlat.

Otázka: Bude e-kniha?

Odpověď: V nějaké podobě určitě, ale až po audioknize. Odhadem zároveň s vydáním druhého dílu.


Hudební epilog

Když už jsem vzpomněl to černé album (Vertigo). Skladba Wherever I may roam se nikdy nestala hitem, ale mně osobně se velmi líbí. Je škoda, že zapadla. Ono bylo to album natolik napěchováno dobrými věcmi, že některé zapadnout musely.


P.S.: Čtete-li rádi tento blog, můžete autora podpořit. Čím? Možno je poslat (aspoň symbolickou) finanční podporu na transparentní účet.

Úplně nejvíc mě ale potěšíte tím, že sami sobě či někomu ze svých blízkých pořídíte pod stromeček Zapomenuté příběhy. Můžete je mít i s osobním věnováním. Dokud jsou 🙂 (Ony snad budou, tiskárna by to měla stihnout.)