Tak máme zase nějakou zásobu, ze které čerpat.

Povedlo se, 1500 výtisků Zapomenutých příběhů z Těšínských tiskáren skutečně dorazilo. Zádrhel se vloudil jen jeden – nebyla to středa (kdy jsem si na věc udělal volno), ale čtvrtek, plný různých neodkladných činností a schůzek. Nejen České dráhy mívají zpoždění. Aspoň mě to přinutilo k různým ďábelským improvizacím.

Proti prázdninové dodávce první várky měla ta včerejší dvě výhody. Nebylo vedro a pan řidič, který přijel nikoliv dodávkou, ale seriozní skříňovou Avií, měl k dispozici vozík na palety. Podařilo se mu s ním najet až dovnitř domu, přímo k výtahu, takže překládka 500 kilogramů knih proběhla daleko rychleji, než tehdy. Také nás na to bylo více; kterážto koncentrace neznámých mužů vzbudila v pejskovi, který k bytu patří (je to taková malá, ale hlasitá rasa, papillon) úplnou extázi. Běhal kolem těch knih a mohl si hlavu uštěkat, jako by to snad ještě nečetl, nebo co.

Tisíc knih a zátiší s podepisovacím stolem

Následovaly asi tři hodiny balení všech nashromážděných objednávek, ale vzhledem k tomu, že obálky a krabice byly předpřipravené, šlo to poměrně hladce. Vy, kdo jste stihli objednávku do včerejších zhruba 14.00, už teoreticky můžete mít zásilku doma nebo na poště. Je ale pravda, že v předvánočním období jde všechno o něco pomaleji, a nejen poště.

Prakticky jsem si to vyzkoušel na vlastní kůži. Už 20. listopadu, protože jsem očekával nutnost zabalit větší množství knih, jsem si objednal u jednoho papírenského e-shopu hromadu obálek, krabic, lepicích pásek apod. Bylo toho skoro dvacet kilo. Zaplatil jsem to kartou, a ano, pane, za den či nejpozději za dva to budete mít.

Cha chá, z nevinné zásilky se stal případ pro doktora Chocholouška. Už je třicátého listopadu a nemám ji. Otázka je, jestli ji vůbec někdo má, nebo zda propadla nějakou dírou v matrixu do jiného vesmíru.

Minulý týden v pátek mi skutečně volal řidič zásilkové služby, že je na nějaké úplně absurdní adrese na opačném konci regionu, a proč tam jako nejsem já. Jak se tato adresa dostala na krabice s mými objednávkami, to se nejspíš zařadí k nerozluštitelným záhadám lidstva, mezi sochy moai a mystické prvky mayských pyramid. (V objednávce bylo všechno dobře.) Zásilka se údajně vrátila na doručovací depo a byla nějak přeznačena, ale ani patero telefonátů na zákaznickou linku, ani osobní návštěva depa – po předchozí domluvě, že si to tam vyzvedeme! – neodhalila po obou balících ni stopy. Tak snad to nedopadne jako s tou pohlednicí, která došla na cílovou adresu po 94 letech.

No, nevadí. Mezitím jsem nějak zimprovizoval další obálky a příslušenství, takže minimálně na stovku objednávek vybavený jsem. Klidně můžete nakupovat. Zapnul jsem tam sledování stavu skladu. Nesedí úplně přesně, ale budu knihy průběžně přepočítávat. O více než 3-4 ks by se to počitadlo odchýlit nemělo.


Ještě jedna zpráva na závěr: přípravy audioknihy zdárně běží a posunují se kupředu.

Už máme pohromadě realizační tým „v plné palbě“ – režisérka, scénáristka, dramaturg, dva herci, zvukový technik apod. Je vybráno šest kapitol, které se budou zpracovávat. Teď vzniká scénář.

Výsledek by měl být v kvalitě, kterou si zasloužíte. Odhadem v březnu 2019. Těším se na to, nikdy jsem se na něčem podobném nepodílel.


Hudební epilog

Když už se blíží ty Vánoce.