Tribunál EU v Lucemburku označil změkčení normy Euro 6 za neplatné.

Vzhledem k tomu, jak silně je fungování české ekonomiky závislé na automobilovém průmyslu, jsem dost udiven tím, že poměrně zásadní zpráva z minulého týdne prosvištěla pod radarem novinářů. Čekal bych ji na titulních stránkách, místo toho jsem ji v českém jazyce našel jen na serveru Svět mobilně. Nuže, o co jde?

Ekologická hnutí v západní Evropě už delší dobu usilují o zpřísnění pravidel vjezdu automobilů se spalovacími motory do měst. Někde z pozice volených politiků na magistrátech, jinde jako občanská sdružení. V případě výše zmíněného sporu o normu Euro 6 stály na žalující straně metropole Brusel, Madrid a Paříž. Dvě z těchto měst (Paříž a Madrid) už předtím ohlásily, že usilují o zákaz vjezdu všech dieselů (nejen těch starších) do svých center do roku 2025.


Původní norma Euro 6 z roku 2007 říkala, že v laboratorních podmínkách smí motor vypouštět 80 mg oxidů dusíku na jeden kilometr. (Kompletní přehled euronorem najdete zde). Poté, co se „provalila“ aféra zvaná Dieselgate, při níž se přišlo na to, že automobilka Volkswagen manipulovala s výsledky laboratorních testů, změnila Evropská komise limity pro Euro 6 směrem nahoru.

Podle rozhodnutí Komise měl být od 1. září 2017 směrodatný tzv. test při reálném provozu (Real Driving Emissions), nikoliv tedy již laboratorní výsledky, a jako dočasný limit pro splnění Euro 6 byla stanovena podstatně vyšší hodnota 168 mg/km, s plánem snížení na 120 mg/km během několika let. (Tisková zpráva EK.)

Proti tomuto rozhodnutí podala města Brusel,  Madrid a Paříž žalobu k Tribunálu EU. Ten před pár dny rozhodl, že ke svému rozhodnutí změkčit normy neměla Komise právo a anuloval jej. Komise se může ovšem ještě odvolat k vyšší instanci, dostala odklad dvanáct měsíců.

Rozsudek je pro ČR znepokojivý proto, protože může vést k vlně úplných zákazů dieselových motorů ve městech, a tím k faktickému zániku tohoto výrobního segmentu. Málokdo bude ochoten si koupit nový diesel, třeba i splňující ty nejpřísnější normy, pokud se po mapě Evropy budou množit zákazové zóny – důvěra zákazníků už je teď otřesena dost. Kolos jménem Audi si v říjnu 2018 stěžoval na 55,5 % pokles prodejů (v Německu 69,4 %) a zdůvodňoval jej striktnějšími emisními limity. Mimo Evropu prodeje Audi rostly, je to čistě regionální problém.

Rozsáhlým bojištěm o budoucnost dieselů se stalo sousední Německo. Zde vypadá mapa měst, ve kterých hrozí zákazy (zatím vesměs po Euro 5 včetně), jako docela husté souhvězdí. Hlavním bojovníkem proti dieselům je organizace Deutsche Umwelthilfe, která podává žaloby na města, v nichž jsou překročeny limity NOx ve vzduchu, a nutí je tím zavádět zákazy pod hrozbou pokut.

V listopadu dosáhli aktivisté dalšího úspěchu: soud nařídil zavést zákaz starších dieselů i na úseku dálnice A40, který prochází městem Essen.

Aktivisté zdůvodňují svoji činnost zejména péčí o zdraví populace. Před pár dny ale vyšel na Weltu (v placené sekci WeltPlus) dlouhý rozhovor s prof. MUDr. Dieterem Köhlerem, bývalým předsedou asociace německých plicních lékařů.

Köhler říká, že řada výzkumů týkajících se znečištění ve městech a jeho vlivu na úmrtnost či nemocnost je bezcenná, protože nebere v úvahu takové věci, jako životní styl populace. Jako příklad systémové chyby uvádí zanedbání skutečnosti, že v průmyslových městech žije daleko větší procento kuřáků, kteří jsou pochopitelně nemocnější a dožívají se v průměru nižšího věku – ale to není zapříčiněno ani polétavým prachem, ani oxidy dusíku. Podle Köhlerova názoru nejsou dieselové motory problémem a problém spočívá spíš v tom, že vědci zkoumající jejich vliv na životní prostředí mají snahu nacházet ve svých datech negativní korelace „za každou cenu“.

(Tím se samozřejmě myslí dnešní nové dieselové motory. Ojetina bez filtru pevných částic za sebou leckdy nechává oblak sazí zcela viditelně, tam se o problematičnosti nehádám.)


Pár mých komentářů k věci.

Za prvé, vyrostl jsem v pozdně komunistické Ostravě a pamatuji si, jak to tam smrdělo. Když se opravdu „dařilo“, tak měl člověk pocit, že někde za rohem hoří skládka plná pneumatik – ale byl to jen běžný průmyslový provoz oné doby. (O tom, jaké svinstvo teklo v Ostravici, ani nemluvě.) Dnešní situace je úplně někde jinde, a to myslím v dobrém. Mám ale pocit, že čím marginálnější změny, tím zuřivější a zavilejší konflikty se o ně vedou.

Za druhé, nevěřím, že jde jen o diesely. Po nich přijdou na řadu i benzínová auta. Tenhle vítězný tah se jen tak nezastaví, asi podobně, jako u protijaderného hnutí. (Mimochodem, četl jsem úvahu, že možná na Zemi ani nemáme dost vzácných kovů k tomu, abychom stávající elektrárny mohli nahradit větrníky a solárními panely. Jenom india by bylo potřeba asi 12x více, než se těží teď.)

Za třetí, docela rád bych viděl nějaký model od odborníků, který by aspoň trochu odhadoval, jaký vliv může mít na českou ekonomiku pokles odbytu dieselových aut třeba o 20, 40 nebo 75 procent. Intuitivně očekávám, že už to na našem hospodářském výkonu znát docela bude, ale to je pocit, ne výpočet. Proč se tím nikdo nezabývá?


Hudební epilog

Nejsem moc punker, ale Znouzecnost má u mě důležitou výjimku.

Tohle by se asi hodilo spíše ke článku o „žlutých vestách“. Na druhou stranu, zapálit zámek i s aristokracií vevnitř – z toho musí být spousta emisí, což?


P.S.: Čtete-li rádi tento blog, můžete autora podpořit. Čím? Možno je poslat (aspoň symbolickou) finanční podporu na transparentní účet.

Úplně nejvíc mě ale potěšíte tím, že sami sobě či někomu ze svých blízkých pořídíte pod stromeček Zapomenuté příběhy. Můžete je mít i s osobním věnováním. Jak se tak dívám, momentální stav skladu činí 558.