Asia Bibi vyhrála soud o svůj život. Kdy jej ale bude moci znovu začít žít, není patrné.

Dnes jen krátce. Před třemi měsíci jsem zde psal o případu pákistánské křesťanky Asii Bibi, jejíž devítileté stíhání za rouhání skončilo pravomocným osvobozujícím rozsudkem.

Jelikož je zjevné, že nešťastná žena by na pákistánských ulicích byla chodícím terčem pro nepřátelské davy, začalo opatrné pátrání po zemi, která by jí a její rodině poskytla azyl. (Přesně kvůli tomu ostatně azylové právo kdysi vzniklo.)

Mezinárodní pozornost přitom vzbudila britská premiérka Theresa May tím, že azyl Asii Bibi nenabídla. Podle Wilsona Chowdryho z britské asociace pákistánských křesťanů, který u vlády v této věci lobboval, se ve Whitehallu obávali „potenciálních nepokojů, útoků na ambasády a civilisty“.

Poznámka MK: To je nejspíš realistický odhad situace, protože už před třiceti lety, v době vydání Satanských veršů, se ulice britských měst zaplnily vzteklými fundamentalisty pálícími výtisky knihy.

Nenašel jsem původní reportáže z roku 1988, takový materiál bývá málokdy online; ale zde máme aspoň reportáž z čerstvější události, totiž protestu britských muslimů proti pasování Salmana Rushdieho na rytíře.

Ale zpět k naší dnešní kauze.

Na přelomu roku nabídla Asii Bibi a její rodině azyl Kanada. Děti už v Kanadě jsou a jednu chvíli to vypadalo nadějně i pro Asii samotnou. Podle toho, jak její případ ustoupil z čelních stránek světových novin, mohl vzniknout dojem, že vše je skoro vyřešeno.

Bohužel není. Pákistánské úřady osvobozenou ženu stále ještě de facto vězní, tzv. „prozatímně“, ale bez konkrétního termínu. Vypadá to na úmyslné průtahy. Její známý Aman Ullah, který už dříve zprostředkovával v její kauze jednání se zahraničím, řekl novinářům, že ji policie převezla do města Karáčí, kde ji drží zavřenou v jednom pokoji. Osvobozená vězenkyně (to jsou paradoxní kategorie, že?) podle listu Washington Post nesmí ani komunikovat s vnějším světem.

Na jednu stranu asi můžeme být rádi, že nepřišla o hlavu; na druhou stranu se její faktické postavení moc nezlepšilo, čtyři stěny jako čtyři stěny. Osobně si myslím, že někde v zákulisí dojednávají Kanaďané s Pákistánci konkrétní finanční výši její „propustky“ a že to může ještě notnou dobu trvat.

S tímto postupem ostatně máme v České republice také jisté (a poměrně drahé) zkušenosti.


Hudební epilog

Johnny Cash se opravdu v mládí párkrát vyspal za mřížemi, ale vždy jen jednu noc a v podmínkách nesrovnatelně lepších, než jaké snáší A.B. už desátým rokem.


P.S.: Čtete-li rádi tento blog, můžete autora podpořit. Ale už neposílejte peníze na transparentní účet, používal jsem je na Facebookovou reklamu a s tou teď v rámci procesu odchodu skončím (FB a Twitter mám v plánu opustit 30. 7. 2019, čili za 171 dní).

Raději si pořiďte Zapomenuté příběhy – pro sebe, pro někoho jiného, nebo třeba jako dárek pro místní knihovnu. To mi skutečně pomůže. Můžete je mít i s osobním věnováním.

Včera také začal předprodej Zapomenutých příběhů 2. Před vydáním jsou k mání se slevou.

A pokud jsi sem, milý čtenáři, dorazil z Facebooku nebo Twitteru, zvaž registraci k odběru novinek e-mailem. To je nezávislý distribuční kanál. Jak to udělat? Třeba zde:


Případně je tu ještě anonymní odběratelský kanál pomocí RSS, s adresou kechlibar.net/?feed=rss, funguje i v prohlížeči s příslušným pluginem (Feeder pro Firefox, Reader pro Chrome).