Na sázení zeleniny je v únoru brzy, ale knihy, ty se sázet můžou.

Vážení a milí, asi jste si všimli, že poslední týden jsem trochu nekontaktní, na e-maily odpovídám se značným zpožděním a ani frekvence textů není, co předtím bývala. A že jsem si nechal ujít některá politická témata, která by byla ke zpracování jak stvořená.

Nic se neděje, jenom jsem strávil asi dvacet hodin posledními úpravami a korekturami v textu Zapomenutých příběhů 2. Byla to piplačka, brrr. Ale odbýt jsem to nechtěl, protože kniha je stvoření trvalejšího rázu. Lidé si ji budou číst třeba i za několik let a výskyt různých překlepů a špatných formulací by ji zbytečně shazoval. Teď už jsem víceméně spokojen a text jsem poslal k další korekci panu Soukupovi, který určitě najde něco, co jsem přehlédl. Potom se může začít sázet.

Nechci to zakřiknout, ale časově to zatím vypadá dobře a dokonce máme pár týdnů náskok. Jsem zvědav, kde se ještě vynoří nějaký problém, protože dosud šlo všechno až podezřele hladce. Uvidíme.

Začátkem února jsem spustil předobjednávky, je jich zatím nějakých 350, velmi rád bych to dotáhl na tisíc či dokonce lehce více. V předprodeji je kniha levnější o padesát korun, tož chvátejte, moji milí, tam!

Ptají se mě občas čtenáři mailem, proč vlastně předobjednávky. Pár důvodů to má:

  • Zvládnutelná logistika. Pár zkušenějších jedinců provozujících e-shopy mě varovalo před tím, že v den vydání knihy se může přivalit takové množství objednávek, že by na jejich vyřízení a fakturaci byl potřeba Chuck Norris. Jelikož Chuck Norris má jiné starosti než sedět u účetního systému Pohoda, musím si tuhle práci trochu rozložit v čase. S předobjednávkami je to zvládnutelné; pro každého si připravím fakturu, obálku nebo krabici, adresní štítek atd. Někdy je jich denně pět, jindy dvacet, ale vždy rozumné množství.
  • Odhad velikosti nákladu. Prvního dílu se zatím prodalo 4400 kusů a aktuálně mi zbývá poslední stovka. (Viz ještě dále.) U dvojky se v zásadě rozhoduji, zda udělat první náklad pěti- nebo šestitisícový. Dojde-li více než tisíc předobjednávek, objednám 6000 výtisků.
  • Nebudu se bát faktury nic. Tím myslím tu fakturu za sazbu, tisk a dopravu knih. Ta nebude malá. Nasbírají-li se nějaké platby předem, pokryjí ji aspoň zčásti, snad i úplně.

Také to má kladný efekt v tom, že autor je nucen opustit svoji prokrastinaci, aby kniha byla hotová včas. Nemáte-li tvrdý deadline, snadno dáváte přednost jiným aktivitám. Vědomí, že vám už stovky lidí svěřily své peníze dopředu, vás pro změnu nakopne, abyste ten Facebook a Twitter nechali ležet a pracovali na tom, na čem vlastně máte. Myslím, že jenom díky tomuto vnitřnímu hlodavému pocitu závazku má teď celý projekt časový náskok. Jinak by určitě tak rychle nešel.

Předobjednávky mají jedinou technickou nevýhodu: ten plugin je dělán tak, že chcete-li si pořídit první díl a předobjednat druhý díl zároveň, nemůžete je naráz hodit do košíku a zaplatit jen jednou. Je potřeba dvou různých objednávek. Nepohodlné, já vím. Ale je to práce jiného vývojáře a nechce se mi v tom softwarově vrtat, ještě bych to pokazil.

Apropos, první díl už mezitím skoro došel, leží mi tu posledních sto výtisků a objednal jsem další dotisk, 2000 kusů. Měly by dorazit šestého března.

Sečtu-li dvě palety ZP1 a odhadem pět až šest palet ZP2, vychází z toho, že toto množství knih už nemůže ležet v bývalém dětském pokoji mé ženy. Jednak tahat tři tuny potištěného papíru výtahem do 5. patra je práce pro Jeana Valjeana, jednak je to přeci jen panelák a nerad bych testoval únosnost podlahy z 80. let takovou zátěží. Tož jsem si, přátelé, pronajal za skladovacími účely garáž. Mám z toho radost, protože v garáži jsem ještě nikdy s ničím nezačínal; všechno je jednou poprvé. Až začátkem března dorazí dotisk ZP1, dám sem nějaké fotky.

Audiokniha zdárně pokročila. Mluvené slovo už je kompletně nahrané (zabralo to několik natáčecích dní) a teď pracují technici na definitivní podobě, tj. mixují do audiostop zvuky, hudbu, efekty apod. Doufám, že začátkem dubna bude na světě. Můj plán je uvolnit ji zdarma, jak v podobě MP3, tak jako audiostopy doprovázené obrázky na YouTube, a vypsat HitHit projekt na dobrovolnou podporu.

Zatím jsem od herců dostal jednu stopu, Blücher připlouvá. Povedla se výborně, jsou to opravdu mágové. Smekám před vámi, dámy a pánové.

Tak, teď musím běžet na vlak, protože jedu navštívit své čtenáře do jisté zatáčky mezi Prahou a Vídní. Ale z paluby ještě něco napíšu, a to už bude o politice.


Hudební epilog

Jen pro malé rockové potěšení.


P.S.: Čtete-li rádi tento blog, můžete autora podpořit. Ale už neposílejte peníze na transparentní účet, používal jsem je na Facebookovou reklamu a s tou teď v rámci procesu odchodu skončím (FB a Twitter mám v plánu opustit 30. 7. 2019, čili za 158 dní).

Raději si pořiďte Zapomenuté příběhy – pro sebe, pro někoho jiného, nebo třeba jako dárek pro místní knihovnu. To mi skutečně pomůže. Můžete je mít i s osobním věnováním.

Nedávno také začal předprodej Zapomenutých příběhů 2. Před vydáním jsou k mání se slevou.

A pokud jsi sem, milý čtenáři, dorazil z Facebooku nebo Twitteru, zvaž registraci k odběru novinek e-mailem. To je nezávislý distribuční kanál. Jak to udělat? Třeba zde: