Vysázeno jest, teď už jenom druhé kolo korektur, poslední drobnosti a začátkem dubna půjde kniha do tiskárny.

Milí čtenáři, čtenářky, roboti, umělé inteligence a další stvoření moderního věku, která tento blog čtou: vypadá to, že ZP2 už skutečně dosáhly definitivního stavu. Určitě jsou tam ještě nějaké překlepy, ty snad vychytáme. Ale na konci dubna by kniha měla být na světě. O vydání se opět stará pan Nosek z rodinného nakladatelství Klika, kterého tímto zdravím. Věnuje se sazbě velmi pečlivě, v lepších rukou jsem asi být nemohl.

Předobjednáno je aktuálně nějakých osm set výtisků, do kýžené tisícovky tedy ještě něco chybí, ale věřím, že v den D bude tato meta dosažena.

Slíbil jsem vám fotku z „autorské garáže“, kde momentálně leží dvě palety druhého dotisku Zapomenutých příběhů 1. Viz níže. Místo na dalších cca pět až šest palet druhého dílu tam ještě je. Ale pak abych se v tom psaní začal trochu krotit.

Špatné světlo, takže ne úplně zaostřený snímek… ale představu máte.
Těch knih za mnou je 1800 kusů. A v krabicích jsou předobjednávky.

Ne, to samozřejmě nemyslím vážně: jestli něco nehodlám v nejbližších letech krotit, bude to psaní. Mezi námi, už pomalu pracuji na třetím díle Zapomenutých příběhů, textů je hotových asi polovina. Rád bych jej vydal v březnu 2020.

Nejhorší fází právě skončené práce bylo „přinutit se k tomu, nechat ten text už krucinál být tak, jak leží a stojí“. On totiž, když to člověk čte sám po sobě, neustále nachází nějaké nepřesnosti nebo věci, které by se aspoň jako nepřesné vyložit daly. Případně se pustí do bližšího zkoumání nějaké větičky a zjistí, že v roce 2017 někdo vydal článek, ve kterém tvrdí, že je to úplně jinak … což s mojí snahou o vyprávěcí přesnost dost „cvičí“.

Ale tak už to u živě líčené historie bývá a musím se smířit s tím, že to není žádná matematika a že i chybičky se někdy vloudí. Přibylo poznámek pod čarou, snad budou aspoň zajímavé. (První recenzent, který si knihu přečetl, tvrdí, že ho ty detaily bavily nejvíce.)

Kromě poznámek pod čarou také přibylo barevných obrázků, kterých bude ve dvojce 16 stran namísto osmi. Ony dávají nahlédnout ten minulý svět jiným způsobem než slova a věty, a připomínají nám, že nebyl černobílý, ale vypadal jako ten náš. Hned několik čtenářů mi řeklo, že v prvním díle bylo barevných obrázků příliš málo. Tak dobrá, máte jich mít o něco více.

Co se audioknihy zpracované ze Zapomenutých příběhů 1 týče, ta už je hotova. Slavnostní křest bude ale až 25.5., protože jsem chtěl, aby se na něm sešli pokud možno všichni účinkující. Teprve potom se můžete těšit na volné stahování všech šesti kapitol.

Slíbil jsem k audioknize projekt na HitHitu. Bude, ale ještě je potřeba natočit k němu propagační video, což se ukázalo být větším zádrhelem, než jsem čekal. Lidé, kteří to umějí, mají opravdu málo času.

No nic, přátelé, tak předobjednávejte, předobjednávejte, budu jedině rád, když té tisícovky opravdu dosáhneme. Předprodej skončí právě v okamžiku, kdy knihy dorazí z tiskárny.

A doufám, že se vám bude výsledek téhle práce dobře číst … to je, popravdě, myšlenka, která mě znervózňuje nejvíc. Některé věci jsou nejtěžší poprvé, jiné ale asi podruhé. Od prvního dílu jsem nic nečekal, byl to takový výstřel do nebes, ani žádné pokračování nebylo tehdy v plánu. Ale ten druhý už musí splnit nějaké standardy kvality 🙂


Hudební epilog

Jedna kapitola pojednává o Irsku. Tentokrát i na dívání.