Ze serveru iDnes zmizel jeden z nejoriginálnějších blogerů a zdá se, že nikoliv dobrovolně. Otevřený dopis Hatemovi Berrezougovi.

Vážený Hateme,

léta jsem si chodil číst Tvůj blog a nikdy jsem toho nelitoval. Píšeš zajímavě, češtinou vládneš solidně, máš to v hlavě srovnané a hlavně ses vyjadřoval k věcem, o kterých víš opravdu hodně. (Třeba tenhle rozhovor stojí za shlédnutí.)

Ani pitomci, kteří si v pražských ulicích „symbolicky“ hrají na katy, o Tobě nemohou říci, že jsi přihlouplý Čecháček, který jen sedí v propoceném nátělníku u otevřeného lahváče a papouškuje fake news z dezinformačních webů. Máš půlku rodiny v severní Africe, zdejší islámskou komunitu znáš také dobře. Pokud varuješ před skrytými problémy v ní, má to – aspoň pro mne osobně – adekvátní váhu.

To, že ses teď skrze svoje názory dostal do křížku s mazací skvadrou na iDnes, se bohužel dalo čekat. Ani muslim nesmí být moc přísný na islám, kam bychom to dopracovali, že?

Něco Ti povím, Hateme. Tenhle můj blog ještě ani neoslavil třetí narozeniny. Ale v tom dávném létě 2016, kdy jsem jej zakládal, jsem vážně přemýšlel nad tím, zda třeba nezačít na iDnes. Zajistilo by mi to hned zpočátku určité množství čtenářů. Přeci jen jsou ty stránky dosti navštěvované.

Pak jsem si ale prozkoumal složení a fungování tamního cenzorského administrátorského týmu a usoudil, že takovým lidem za žádných okolností nechci svěřit autoritu nad svými texty. Byli to totiž úplní … hele, já jsem si teď při psaní slíbil, že nepoužiju jediné sprosté slovo, takže to musím nějak slušně opsat.

Řekněme to tedy takto: je matematicky nemožné vytvořit skupinu lidí, ve které by všichni její členové byli podprůměrní, ale ten administrátorský tým na Blogu iDnes se o to přesto heroicky pokusil. Tak odhodlaně, že kdyby někdo jednoho dne chtěl natočit druhé pokračování tohoto filmu, může začít hledat komparz rovnou tam.

Ono to asi nemůže být jinak. Kdo půjde zcela dobrovolně uprostřed hospodářské konjunktury dělat placeného internetového mazače? Buď jakýsi mini-Napoleon, takový ten typ, který má při každé drobné šikaně svých spoluobčanů pocit příjemného vzrušení, nebo někdo, jehož kvalifikace a schopnosti nestačí na lepší pracovní místo ani v situaci, kdy se zaměstnavatelé o každého jen trochu použitelného člověka rvou jako psi.

Update 28.3.2019 v 18.45: OK, přátelé, třeba to zas takoví loseři nejsou. Psal jsem výše uvedené řádky značně rozhněván a s mocnou touhou po odplatě. Osud Hatema Berrezougy mi není lhostejný.

Ale v tom roce 2016 jsem opravdu o blogu na iDnes uvažoval a vycouval jsem z toho proto, protože jsem nechtěl být podřízen virtuálnímu tribunálu, který už tou dobou měl pověst dost nevypočitatelných Viktorů Čističů. A rozhodně si myslím, že setrvat v takové funkci je příznakem toho, že toho člověka její výkon vnitřně těší.


Ze Tvého posledního příspěvku v diskusi, Hateme, soudím, že po nějakém špinavém vydírání jsi na iDnes hodil ručník do ringu.

Je dobře, že sis nenechal klást nůž na krk, notabene od jedinců, kteří Ti svými schopnostmi nesahají ani po kotníky. To je zrovna něco, čemu by se v naší zemi mnozí lidé potřebovali naučit. Ale prosím Tě, piš dál – někde jinde, ale dál. Ten Tvůj hlas je totiž zatraceně potřeba. Pochybuji, že by se v celé České republice našel druhý Hatem Berrezouga.

X let se bavím s lidmi a říkám jim: nevěřím tomu, že ta zdejší islámská komunita je tak úžasně integrovaná a bezproblémová, jak kdysi tvrdívala i BIS. Oni přeci ti kazatelé džihádu a financíři fundamentalismu fungují na globálním principu a bylo by poněkud divné, kdyby v jejich plánech vězela díra velikosti a tvaru České republiky.

A události poslední doby skutečně ukazují, že o bezproblémovosti řeč být nemůže; všichni ti Shehadehové, Kušnarenkové a mladí džihádisté, jejichž nebezpečnost byla spoluvěrcům známa, jsou minimálně důvodem k tomu, aby Praha nespala na vavřínech. A v téhle situaci jsi to Ty, Hateme, který můžeš k věci něco říci, a ani to HateFree Tě nemůže unálepkovat k smrti, i když mají na ty nálepky snad celou fabriku.

Mám takový návrh. Založ si svůj vlastní blog jako já. Mohu se rozdělit o zkušenosti ze své praxe, posledních pár roků jsem je sbíral.

Jsou různé okamžiky, pro které stojí za to žít, většinou ty pozitivní. Ale patří mezi ně i okamžik, kdy Tví nepřátelé zjistí, že máš více čtenářů než v době, kdy Tě odněkud smazali, že se Tvé jméno stalo pojmem. A uvědomí si, že s tím nemohou zhola nic dělat, což je samozřejmě pálí více než feferonka zavedená kamsi do nedůstojných míst.

Jak říkám: budeš-li potřebovat nějakou pomoc s nezávislým blogováním, stačí mi napsat e-mail. A kdyby ses rozhodl přeci jen pověsit blogovací řemeslo na hřebíček – tak díky za všechno.


Hudební epilog

Takhle nějak si představuji klub, kam chodí profesionální mazači po práci, aby si zarelaxovali a připravili se na další těžký den za klávesou Delete. Sundají lidské masky a …


P.S.: Čtete-li rádi tento blog, můžete autora podpořit.

Můžete si pořídit například Zapomenuté příběhy – pro sebe, pro někoho jiného, nebo třeba jako dárek pro místní knihovnu. To mi skutečně pomůže. Můžete je mít i s osobním věnováním.

Nedávno také začal předprodej Zapomenutých příběhů 2. Před vydáním jsou k mání se slevou.

A pokud jsi sem, milý čtenáři, dorazil z Facebooku nebo Twitteru, zvaž registraci k odběru novinek e-mailem. To je nezávislý distribuční kanál. Jak to udělat? Třeba zde:


: