Analýza frekvence slov v článcích NYT ukazuje, že během posledních pěti let tamní texty čím dál více adoptují progresivní „woke“ žargon.

Mám rád okamžiky, kdy narazím na situaci, která je matematicky popsatelná a přitom má návaznost na právě probíhající politické a kulturní dění. Nestává se to moc často, ale jeden takový moment mi včera „přeběhl pod nosem“.


Politická orientace autora libovolného textu se dá dost často poznat jen na základě slovníku, který používá. Jednotlivé směry si vytvářejí vlastní pojmosloví.

Příklady:

  • „proletariát“, „vykořisťování“, „revoluce“, „buržoazie“, „třídní“ – kdybyste věděli jen to, že nějaký článek obsahuje tato slova, můžete hádat, že se nejspíš jedná o marxismus-leninismus, s podstatně menší pravděpodobností pak možná o někoho, kdo právě s M-L polemizuje;
  • „židobolševický“, „plutokrat“, „zdegenerovaný“, „Árijec“ – ejhle, školení mužstva v protektorátu cca 1942,
  • „různorodost“, „bílý muž“, „privilegium“, „inkluzivní“, „transfobní“, „toxická maskulinita“ – SJW modelu 2019, tedy patrně na baterky.

A právě ta poslední skupinka slov, patřící do širšího slovníčku progresivců, zažívá v poslední době ve článcích New York Times velmi rychlý růst. Upozornili na to dva publicisté, Zach Goldberg a David Rosado. (Já sám jsem na jejich práci narazil až skrze blog MarginalRevolution, kde o ní psal známý ekonom Alex Tabarrok.)

Malé ochutnání. „Whiteness“ (bělost) není zrovna neutrální pojem. Obvykle se používá v negativním kontextu.


Frekvenci výskytu klíčových slov v novinách lze měřit několika způsoby:

  • absolutní počet článků, ve kterých se slovo vyskytlo. Může být zavádějící, pokud počet článků vydaných ročně roste,
  • procento článků, ve kterých se slovo vyskytlo. Má větší vypovídací hodnotu. Například v tom výše uvedeném grafu je patrné, že v roce 2018 psaly NYT o „whiteness“ cca 4x-7x častěji než deset let předtím,
  • relativní pořadí frekvence výskytu slova v celé množině užívaných slov.

K takové analýze potřebujete mít zaindexován celý obsah daného média v nějaké databázi. Goldberg a Rozado použili službu LexisNexis, která se chlubí největší světovou databází veřejných dokumentů.

Jeden z Rozadových výsledků:

LexisNexis není zadarmo, ale Rozado (doufejme s jejich souhlasem) vytvořil pro zájemce menší službu, která na základě jejich databáze vyrábí podobné grafy. Můžete si to tedy zkusit sami.

Osobně jsem to vyzkoušel a zde jsou mé výsledky.


Malé „rozehřívací kolo“ na začátek: jak je na tom frekvence slov u pojmů, o kterých noviny běžně píší? Tj. třeba pracovní místa, zadlužení apod.?

Nic překvapivého. Velký zobáček „prosperity“ přesně v době Dot-Com bubliny. Širší zobáček „dluhu“ v době Reaganovy vlády, která zaťala pořádnou sekyru, užší a ostřejší po roce 2008 v souvislosti s krizí. Periodické kolísání zájmu o „pracovní místa“ a „obchod“, podle toho, jak se zrovna vyvíjela ekonomika.

Zdá se tedy, že až dosud je množina, ve které hledáme, konzistentní s našimi očekáváními.

Další pokus s běžnými slovy:

Opět vcelku očekávatelné výsledky. „Armáda“ je skoro konstantní téma, zájem o „Sověty“ zmizel se zánikem CCCP, „jádro“ se hodně řešilo v 80.letech (jak elektrárny, tak zbraně). A zobáčky pro „válku“ odpovídají Vietnamu, Jugoslávii a Bushovým výpravám do Iráku a Afghánistánu.

Pojďme se ještě podívat na nějaká další slova.

Ejhle, co nám tady razantně roste skoro z nuly. Není to „matematika“, obor starých bílých mužů a mladých východoasijských nerdů. Je to „gender“. Všimněte si té prudké akcelerace kolem roku 2011 a pak ještě větší v roce 2015, uvidíme ji vícekrát.

Gender máme za sebou, pojďme se tedy naplno ponořit do progresivní lázně:

Pěkná konzistence, což?

Když už se tak čvachtáme v tom rybníčku nálepek, tady jsou další:

A další balíček slov.

Nu, takhle si s tím můžete hrát celé odpoledne. Ještě si půjčím dva grafy od Goldberga.

Ten první ukazuje procento článků, které zmiňují slovo „rasismus/rasista“. Docela pěkný skok, skoro pětinásobný během pár let (z cca 0,4 na dvě procenta všech článků).

A druhý, absolutní počet článků zmiňujících sousloví „social justice“. Uf, to je skok.


No dobrá, tak nám New York Times v posledním desetiletí nejdřív pomalu, pak čím dál rychleji adoptují terminologii, na kterou jsme zvyklí od stereotypních aktivistů s modrou kšticí, kteří obléhají přednáškovou síň své univerzity a pokřikují, že pro fašistické prase v ní není místa.

Jako velkého příznivce myšlenky, že trendy jsou důležitější než absolutní čísla, mě to poněkud znepokojuje, i když nemůžu říci, že bych byl překvapen.

První otázka: jak se to stalo?

Kdybych měl vyslovit opatrnou hypotézu, řekl bych, že je to kombinace přirozené generační výměny a (a)sociálních sítí. „Vypsaní“ autoři ve svém pozdějším věku jen málokdy mění svůj slovník a témata. Divil bych se, kdyby nějaký šedesátník náhle adoptoval inkluzivně-genderqueer slovník. Zato někdo, kdo vyrostl pod vlivem Twitteru a jeho poněkud toxické politiky, bude příslušné termíny používat daleko snáze a samozřejměji. A za deset let se jen skrze stárnutí a odchody do důchodu obmění přibližně čtvrtina běžného pracovního týmu.

Nakonec, jsou-li skleníkem politické korektnosti právě univerzity, je jenom přirozené, bude-li se z nich tato ideologie šířit ven právě skrze čerstvé absolventy.

Tohle je testovatelná hypotéza. Šlo by zjistit, jak velká část toho nárůstu je v článcích mladých autorů, jako je např. Sarah Jeong, proslulá svojí neláskou k bělochům. Nemůžu to udělat, nemám příslušnou databázi. Třeba to za mě udělá Goldberg, kdo ví.

Logiku tam ale vidím. Zrovna studenti žurnalistiky, exponovaní trendům na (a)sociálních sítích celý boží den, jsou podle mého odhadu dost citliví na to, aby tu radikálně progresivní politiku „chytili“ a šířili dál. Nemůžete se neustále brodit po pás radioaktivním bahnem, aniž byste nezačali sami aspoň trochu světélkovat. Zvlášť v mladším věku.

Druhá otázka: jaké to bude mít následky?

To bude dost záležet na tom, kdy se tenhle trend zastaví. Někde je nepochybně nějaký strop; od jistého procenta výše začnou tato témata lézt krkem i dříve věrným předplatitelům. Nepovažuji za pravděpodobné, že by se v podmínkách běžné tržní ekonomiky dokázaly NYT pozvolna transformovat ve woke-ekvivalent sovětské Pravdy. Něco jiného by byla situace, kdyby na wokeness fungovaly adekvátní dotace, což se bohužel do budoucna vyloučit nedá.

Rozhodně si ale myslím, že tento trend povede k další kulturní a politické polarizaci Ameriky. Je možné, že nebýt něj, seděla by dnes v Bílém domě Hillary Clintonová. Povšimněme si, že k akceleraci zachycených trendů došlo zhruba v roce 2015, tedy se značným předstihem před prezidentskými volbami na podzim 2016. Mohlo to mít na jejich výsledek vliv.

Nevidím, jak by dejme tomu právě NYT, které zaujaly k Trumpově administrativě postoj kritické opozice, mohly přesvědčit nějakou signifikantní množinu republikánských voličů ke změně názoru, pokud jim budou zároveň čím dál častěji servírovat progresivní verbální kašičku. Dokonce si myslím, že by tím mohly odpudit některé středové voliče, kteří třeba demokraty občas z pragmatických důvodů ochotni volit jsou, ale tenhle druh kulturní války se jim zajídá.

Poslední graf dnešního článku: procento demokratů a republikánů, kteří chovají silně negativní emoce vůči těm druhým. (Výzkum z roku 2016.) Troufnu si říci, že média – z obou stran – v tom nejsou nevinně.

A nedělejme si iluze, že v Evropě je to lepší. Británie je tématem Brexitu roztržena skoro vejpůl a nedávné volby do Evropského parlamentu ukázaly, jak bezvýrazný střed pozvolna ustupuje ve prospěch radikálů z obou stran spektra: zeleného hnutí a nacionalistických stran.

Kulturní vliv Ameriky je velký a skoro cokoliv, co se tam semele, časem dorazí do Evropy. Co myslíte, které velké české médium začne jako první používat „woke“ slovník? Respekt? Hospodářky?


Hudební epilog

Povedená parodie. No comment.

Apropos, znáte toto legendární video natočené v dubnu 2016 na univerzitě v Amherstu, stát Massachusetts? Pusťte si to, nebudete litovat.


P.S.: Čtete-li rádi tento blog, můžete autora podpořit.

Můžete si pořídit například Zapomenuté příběhy či čerstvou novinkuZapomenuté příběhy 2 – pro sebe, pro někoho jiného, nebo třeba jako dárek pro místní knihovnu. Můžete je mít i s osobním věnováním. Sada obou knih je dostupná se slevou.

A pokud jsi sem, milý čtenáři, dorazil z Facebooku nebo Twitteru, zvaž registraci k odběru novinek e-mailem. To je nezávislý distribuční kanál. Jak to udělat? Třeba zde: