První kniha povídek už se nachází v rukou sazeče.

Vážení a milí, tak jsem to nakonec risknul: Léčka, experimentální povídka vydaná loni na podzim, nezůstala sama. V průběhu posledního roku jsem k ní dopsal dalších deset textů a výsledek se rozhodl vydat – jako svoji první beletrii vůbec.

Krvavé levandule jsou sbírkou momentů z poněkud dystopické budoucnosti, ve které došlo k tomu, o čem jsem nahlas přemýšlel už v článku jménem Léčka – úvod – špatné vztahy mezi muslimy a nemuslimy v jižní Francii přerostly v otevřený konflikt. Datum tam úmyslně není, však je to jenom možnost, ne jistota. Netvrdím, že jde o proroctví pronášené s jistotou, není. Je to ale možnost, která mi prostě nedala pokoj. A tak jsem o ní psal a psal…


V momentech chaosu a bezvládí, o kterých Krvavé levandule vyprávějí, se ke slovu dostává zcela jiná množina lidí než v poklidných časech: psychopati, kriminálníci, ale i jedinci, kteří už nemají co ztratit. Svět jimi vytvářený je někdy jednoduchý, jindy ďábelsky složitý, ale vždycky brutální; zaváháš, zahyneš. A postavy do něj uvržené skutečně nadávají, střílejí, chystají pasti, páchají válečné zločiny a, není-li už jiná možnost, umírají.

Prozatímní hodnocení lidí, kteří četli text, se od sebe značně liší. Jeden (shodou okolností důstojník AČR v záloze) mi psal ve čtyři ráno, že po tomhle nemůže spát; jiný zase, že ho to nenadchlo, protože postavy jsou v rychle letících povídkách málo prokreslené; třetí, že to bude ohromně kontroverzní kniha, která vzbudí v korektnější části scény hodně negativní reakce, ale čtenáři po ní „půjdou“ o to více. A čtvrtý mi doporučil, ať v přímých řečech trochu uberu na explicitním jazyce, protože celková atmosféra je už tak dost drsná. Korektorům se líbila skoro bez výhrad, jenom jeden, bývalý zaměstnanec zbrojovky, mi tam opravil pár odborných termínů.

Výtvarnou stránku knihy si vzal na starost ilustrátor Vojta Otčenášek. Základní motiv obálky je z mé hlavy: stopa tankových pásů, která znesvěcuje křehkou krásu levandulového pole, je symbolem destruktivní energie, kterou s sebou válka přináší. Co bude na zadní straně obálky – to se nechte překvapit, ale nějakou symboliku to také má.

Ilustrace k jednotlivým povídkám už si ale Vojtěch vybíral sám, podle momentů, které na něj zapůsobily nejvíce. Ještě ani nejsou všechny hotovy, ale brzy snad budou. Technika, jíž jsou provedeny – černá tuš – se podle mého názoru k tématu knihy perfektně hodí.

Tak, milí přátelé, je čas podstoupit zkoušku nejvyšší – zkoušku publikem. Bude se líbit, nebude? Každopádně to bude knížka menší a tenčí než Zapomenuté příběhy, proto také o něco nižší cena. V předprodeji, podle zdejší nepsané tradice, s dvacetiprocentní slevou.

Pokud jsem vás aspoň trochu nalákal, výtisk Krvavých levandulí si můžete předobjednat zde. Knihy by měly dorazit z tiskárny začátkem října.


Hudební epilog

Ať už to dopadne jakkoliv, psát beletrii byla zajímavá změna a nelituji toho 🙂