Sbírka povídek vyjde dříve, než jsem sliboval. A (staro)nová metoda, jak podpořit tento blog.

Vážení a milí, v mé autorské dílně se zase událo několik věcí, o kterých bych vás rád informoval.

Krvavé levandule jsou od pátku v tiskárně. Původně jsem sliboval vydání kolem 10. října, ale nakonec všechno klaplo lépe, než jsem čekal. A to i přesto, že jsem chudáka pana sazeče mořil asi desíti koly korektur.

To znamená, že datum vydání se nám posouvá o tři týdny v tom dobrém směru. Aktuálně mám slíbeno, že výtisky dorazí 20. září. Může se stát, že se tento termín ještě drobně posune (třeba o den). Ale k zásadní změně by už dojít nemělo. Tzn. někdy tou dobou skončí předprodej a začnu rozesílat předobjednávky. Pokud ještě někdo chcete využít snížené předprodejové ceny (160 místo 200 Kč), tak do toho.

Zvažujeme s ilustrátorem, že bychom originály ilustrací někde vystavili. „Naživo“ jsou působivější než v knize. Kdy a kde, to ještě dám vědět, nejspíš při té příležitosti uděláme neformální křest knihy. Rozhodně to ale bude až po odeslání předobjednávek, takže nejspíš začátkem října.


Další novinka se jmenuje Knihovní fond. Když jsem svého času navrhl čtenářům, ať kupují moje knihy do svých místních knihoven, někteří to přivítali a začali skutečně dělat, ale jiní si stěžovali, že na to mají málo času a že by raději jen někam poslali peníze a šlus.

Dobrá tedy, takhle to uděláme: kdo chce podpořit blog, nechť pošle svůj příspěvek na starý dobrý transparentní účet a já se jednou měsíčně postarám o rozeslání příslušného množství knih do různých knihoven. Jednoduché jak facka, pardon, manuální korektivní prostředek.

Podrobnější zdůvodnění, proč zrovna Knihovní fond, najdete právě na stránce Chci podpořit tento blog.

Kdybych z něj měl vytáhnout to nejpodstatnější: knihovny coby decentralizovaná síť vědomostí a znalostí jsou přirozenou protiváhou Googlu, Facebooku a dalších „Big Data“ monopolů, které koncentrují moc nad životním cyklem informací ve svých nevypočitatelných rukou.

Kromě toho, že mám knihovny rád, si myslím, že je budeme pro zachování nezávislého myšlení velmi, velmi potřebovat. Dnešní svět, ve kterém neviditelný prst moderátora zmáčkne tlačítko Delete a vaše jméno zmizí z obrazovek lidí po celé planetě, musí mít nějakou alternativu. Jinak jednoho dne skončíme jako nepříliš vzdálený bratránek Číny – samozřejmě jen s těmi nejlepšími deklarovanými úmysly.


Konečně: audiokniha Zapomenutých příběhů je k mání i na fyzických nosičích. A to za nějakých 150 Kč včetně DPH.

Já vím, že je ke stažení a poslechu zadarmo, na tom se nic nemění, bude zadarmo stále. Ale když jsem organizoval crowdfundingovou akci na HitHitu, řekli mi, že bych měl jako odměnu vyrobit i fyzická CD, aby měli přispěvatelé v ruce to, na co přispěli. Tož jsem tak učinil. A jelikož nemá ekonomický smysl vyrábět jen stovku CD, nechal jsem jich vylisovat pět set.

Dnes jsem také odeslal odměny skoro všem přispěvatelům z HitHit projektu – MP3 CD a knihy. Byla jich hromada:

Jsou jen dvě kategorie výjimek:

  • pět lidí, kteří na sebe neuvedli žádnou poštovní adresu a které jsem nebyl schopen dohledat jinak. Těm jsem napsal e-mail, aby se ozvali;
  • a pak Velká ucha, největší přispěvatelé. Těm mají CD podepsat členové celého tvůrčího týmu, proto jsem je odeslal do Hradce Králové, kde jich většina bydlí. Pak s nimi budu muset ještě do Ostravy, domova talentovaného hudebníka Petra Hutína, a teprve potom půjdou adresátům. Možná bychom při té příležitosti mohli svolat nějaký improvizovaný sraz v Praze, což?

Ještě jedna drobnost na závěr. Stále dlužím několika lidem z minulé HitHitové akce onen večer strávený u vína. Valnou většinu už jsem jich potkal, ale scházejí mi ještě čtyři města – Bruntál, Liberec, Vsetín a Plzeň. Nezapomněl jsem na vás a počítám s tím, jenom to teď bylo hektické léto. Snad to konečně všechno zvládneme letos na podzim.

Experimentální diskusní fórum k článku najdete zde. K přístupu vyžaduje registraci.


Hudební epilog

Tahle klasická muzika prý byla vybrána speciálně ke čtení.