Aneb co už je rozepsané a co plánuji psát v dalších měsících.

Tak Krvavé levandule se nám zhmotnily a tuto neděli budou slavit první narozeniny – měsíční. Právě 20. září je dovezli z tiskárny.

Pokud jste předobjednávali a nedorazilo vám nic, reklamujte to u mne, prosím. Všechno jsem expedoval už v září, někdy hodně poctivě (jednomu gentlemanovi dorazilo pět výtisků místo tří :-), ale mám zkušenost, že občas se něco ztratí. Pár zásilek se mi také ze záhadných důvodů vrátilo, ty se k adresátům pokusím dostat jinou cestou. Ale opravdu jenom pár.

Asi jste si všimli na e-shopu toho, že kromě sady Zapomenutých příběhů je možnost pořízení celé sady knih se slevou 100 Kč. Pro náruživější čtenáře by to mohl být dobrý vánoční dárek. Tři knihy se právě ještě vejdou do doporučeného psaní České pošty, které je omezeno nejen hmotností (2 kg, tam máme ještě rezervu), ale hlavně rozměrově; tloušťka je maximálně 5 cm, což odpovídá právě tak té sadě tří knih v krabičce.

Krvavé levandule budou zároveň první knihou, která bude mít oficiální křest. Koná se v Praze, a to příští čtvrtek 24. října večer. Ještě máme tak dvanáct volných míst, tj. kdo chce přijít, tak ať mi napíše buď e-mail, nebo ať se ozve na uživatelském fóru. Dostane bližší instrukce.

Bude to zajímavá příležitost potkat i ilustrátora knihy, Vojtu Otčenáška, který přinese originály ilustrací ke knize (asi kromě obálky, to bylo velké plátno, ale uvidíme). A také podpořit jistý spřátelený bar konzumací 🙂

Jestli bude z Krvavých levandulí i audiokniha, to zatím nevím. Musíme to probrat s tvůrčím týmem té minulé. Už se nějakou dobu chystám jet do Hradce Králové a potkat se s nimi, ale pořád mi to ujíždí kamsi do budoucna. Někdy mám dojem, že den má tak devět hodin celkem, ne 24. To asi znáte taky.

Dostávám občas kritiku, že Levandule jsou moc tenká kniha. To máte pravdu. Jako čtenář bych chtěl víc.

Ale z pohledu autora to nešlo jinak. Raději jsem tam dal jen to nejlepší, co jsem měl v ruce. Jsem zavilý odpůrce „ředění a natahování“ kvůli rozsahu. Každá řádka by měla v knize mít své místo a přinášet buď informace, nebo emoce, ne-li přímo nervy. Jakmile začnete při čtení klouzat očima a přeskakovat odstavce, je to špatně. Nu, a Levandule ve své finální podobě jsou destilát, u kterého jsem se snažil, aby čtenář nikde a nikdy neupadal do pokušení sklapnout knihu a nechat zbytek čtení na zítra.

Jiná věc je, že pevná vazba je drahá, takže kniha stojí v koncovém prodeji dvě stovky. Také ty ilustrace od profi výtvarníka zvyšují cenu. Setkal jsem se s námitkami, že těch dvě stě korun je moc. Možná je (nevím), ale kdyby byla výrazně levnější, šlo by to už na úkor kvality provedení. Každopádně nejde o zlatý důl. Vydělala si na sebe, to už ano, ale zatím těsně. Abyste měli představu (nevím, jestli vás to zajímá, ale mě by to zajímalo…), v momentě, kdy píšu tyto řádky, je celý tenhle projekt v plusu 775,40 Kč. Když nepočítám svoji práci 🙂

(Moji příbuzní mě vždycky kárají, že takové věci nemám vykecávat. Checht. Já myslím, že osvěta je potřeba. Hodně vydaných knih ve skutečnosti prodělečných je. Zatím jsem měl štěstí, že to nebyl můj případ.)


Teď nějaké žádosti a návrhy, snad nebudou příliš troufalé.

První věc: letos jsem zase v Křišťálové lupě, hlasovat můžete zde. Hlasem mě potěšíte!

Druhá věc: čtenáři knih, ať už jsou to Zapomenuté příběhy 1 či 2 nebo Levandule, mohou napsat hodnocení na čtenářské weby. Jedná se zejména o české stránky DatabázeKnih.cz a celosvětové GoodReads. Příslušné odkazy jsou tyto:

Pokud by se vám chtělo a napsali byste mi tam recenzi, tak mi také uděláte velkou radost. Prý na tom záleží – aspoň to říkají jiní autoři; protože jsou čtenáři, kteří si vybírají právě podle recenzí na takových zájmových webech.


Optimistické téma na závěr – plány do budoucna!

Zapomenuté příběhy 3 jsou už z větší části napsané. Zase půjde o směsici již vydaných textů ze zaniklého časopisu 067 a úplných novinek. Momentálně jsem ponořen do jednoho příběhu odehrávajícího se v jomkipurské válce, ale dozvíte se i něco o bavlně, choleře, jihoamerických dolech na stříbro nebo o vikinských obyvatelích studeného Grónska. Věřím, že všechny kapitoly bych mohl mít pohromadě v lednu a kniha by mohla vyjít v dubnu 2020.

(Předem prozradím, že obálka bude tentokrát nejspíše červená.)

Dalším plánem na příští rok jsou Zapomenuté příběhy speciál, pod titulem „Pověšen za krk, dokud nezemřeš“. Ano, téma je to samé, jako v druhé kapitole Zapomenutých příběhů 1, ale rozvedené na celou knihu: trest smrti v Anglii, Velké Británii a britském impériu.

Ukázalo se, že tento morbidní námět zajímá nečekaně velké množství čtenářů. Rozhodl jsem se tedy, že jej opět zpracuji do dvanácti kapitol. Anglické dějiny se hodně liší od těch našich a tomu odpovídal i vývoj tamního práva. Na rozdíl od obyvatel české kotliny museli angličtí soudci řešit takové problémy, jako bylo námořní pirátství, tzv. baby farming a v jednom případě padla pod úderem sekery dokonce i hlava samotného krále.

Myslím, že toto je materiál, který se dá zpracovat do hodně čtivé knihy, a navíc mám to štěstí, že mi slíbil spolupráci jeden Angličan, který je přes tohle téma naprostý odborník. Chcete-li se dozvědět všechno i o té poslední zapomenuté šibenici někde ve Walesu, stačí navštívit jeho stránku Capital Punishment UK.

Tak, to je ode mne pro dnešek vše. O víkendu se podíváme na bouřlivé Katalánsko.

Diskusi ke článku najdete zde.


Hudební epilog

Mongolská skupina Hu vydala další údernou skladbu. „Šúg Šúg“ prý je volání šamana, který přivolává duše předků.

My Češi tam samozřejmě slyšíme něco trochu jiného… asi už jsme se moc vzdálili tradici šamanismu 🙂