Pár informací a komentář k aktuálnímu zřícení letadla nedaleko Teheránu.

Kolem kauzy ukrajinského letadla, které se před pár dny zřítilo nedaleko Teheránu, je zatím spousta nejasností. Současný názor západních mocností včetně Kanady (ze které pocházela řada obětí) zní, že letadlo bylo omylem sestřeleno íránskou protivzdušnou obranou. Írán to popírá.

Kdyby se nakonec přeci jen ukázalo, že je to pravda, znamenalo by to, že se historie tragicky opakuje, protože v roce 1988 došlo k velmi podobné katastrofě, když americké námořnictvo sestřelilo civilní let íránských aerolinií nad Perským zálivem. Tahanice o to, kdo se omluví a neomluví, také trvaly dlouho, ale nakonec USA dosáhly s Íránem kompromisu, podle nějž dostaly rodiny obětí celkem 62 milionů dolarů odškodného a Amerika vyjádřila lítost, aniž by se vysloveně omluvila. Inu diplomacie.

Zatím žádné definitivní závěry činit nemůžeme, ale můžeme si shrnout, co se ví jistě, co je hodně (ne)pravděpodobné, a co by se nadále mohlo dít. A závěrem přidám svůj osobní názor a komentář.


Takže, co víme jistě, v tom smyslu, že ani Íránci to nerozporují. (Za zdroj jsem tentokrát zvolil převážně BBC, ale na tyhle informace narazíte všude možně.)

  1. Letadlo odstartovalo s hodinovým zpožděním proti původnímu letovému plánu.
  2. Kritická událost, která vedla ke zřícení stroje, se odehrála krátce po startu, ve výši zhruba 2500 metrů. To mimo jiné znamená, že v letadle nemohlo dojít k příliš prudkému poklesu tlaku vzduchu. Za letu se v kabině udržuje tlak vzduchu zhruba odpovídající této výšce a lidé s ním nemají problém.
  3. Došlo k okamžitému přerušení rádiového spojení se zemí, což ukazuje na výpadek veškeré elektřiny včetně všech záložních zdrojů. To není typické, naopak i letouny, které už se nacházejí ve fatálních a neřešitelných situacích, ještě obvykle nějakou chvíli se zemí komunikují, často dost barvitě. Kdo si chce přečíst sbírku posledních slov z takových událostí, přeložených do angličtiny, může tak učinit zde. (Polské f*ck bylo samozřejmě v originále k*rwa mać.)
  4. Letadlo poté změnilo kurz, jako by se pokoušelo vracet na letiště Imáma Chomejního, ze kterého předtím odstartovalo. Tj. v pilotní kabině byl patrně ještě někdo naživu, automat by toto neudělal.
  5. Letadlo bylo zánovní, pořízené roku 2016, před dvěma dny bylo na technické kontrole. Typ 737-800 je po světě dost rozšířený a má poměrně slušnou bezpečnostní historii, i když k několika těžkým nehodám také došlo. Častější však byly chyby posádky než technická selhání.
  6. Íránská televize odvysílala amatérské záběry letadla padajícího k zemi, na kterých to vypadá, že ještě ve vzduchu dost intenzivně hoří.

Update 10.1.2020 v 16.00: Vznikla zajímavá diskuse ohledně toho, kudy vlastně letadlo letělo a zda se skutečně pokusilo stočit zpátky na letiště nebo ne. To tvrzení je totiž právě od Aliho Abdezadeha a po světě kolují dvě nekompatibilní mapky.

Tu jednu mi vyvěsil čtenář na diskusi, a z ní plyne, že trosky se nacházejí ve směru letu a k žádnému točení nedošlo.

Ta druhá vyšla na BBC, tam jsem ji viděl a s ní na mysli jsem psal, že se letadlo otáčelo. Na obou mapách je stejná dráha (vidíme stejnou uliční síť, v případě první mapy zvětšenou), ale úplně jinak umisťují místo dopadu. Odhadem o deset kilometrů!

A pak máme ještě třetí mapu, která je blíže k tomu, co říká BBC. Také od čtenáře.

Takže v bodě 4 beru zpět, že to víme; panuje určitá nejistota. Také je ale nutno vzít v úvahu, že asi tak ani nejde o místo dopadu, jako spíš o plochu dopadu, trosky budou nejspíš rozeseté. Snad se brzy ukáže, kde přesně dopadly. Konec update.

Update 10.1.2020 v 17:45: Jeden z čtenářů mě upozornil na to, že první mapka může ukazovat místo zásahu letadla raketou, nikoliv místo nárazu letadla do terénu. V takovém případě by byly všechny tři mapy konzistentní a platilo by, že letadlo změnilo kurz. Vykládal jsem si slovo impact jako náraz do terénu. Zítra večer napíšu další článek týkající se vývoje během posledních 36 hodin. Konec update.

Dále: co je skoro určitě nesmysl…

  1. Vyjádření íránského šéfa úřadu pro civilní letectví Aliho Abdezadeha, že je vědecky nemožné a nelogické, aby šlo o sestřel. Věda nefunguje na základě tvrzení do médií, ale důkazů. Incidentů zahrnujících civilní letadla a protiletadlové střely bylo v posledních dvaceti letech velmi málo, ale byly. V roce 2003 bylo letadlo společnosti DHL zasaženo ruční protiletadlovou střelou po startu z bagdádského letiště a dokázalo poté ještě nouzově přistát.
  2. Tvrzení systematicky pobíhající po internetu, že příčinou havárie byla srážka letadla s ptáky. Ptáci jsou všudypřítomný problém, od světových letišť se kompletně vyhnat nedají a moderní motory jsou tedy na kolizi s hejnem ptáků stavěné. Testuje se to dokonce i na zemi, kdy se ptačí mrtvolky úmyslně vstřelují do běžících motorů. K poškození motoru dojít může, ale nemělo by dojít ke katastrofální explozi.

Co se neví, ale intenzivně se o tom diskutuje mezi lidmi, kteří mají aspoň trochu ponětí…

Prolezl jsem různá fóra, kde se scházejí piloti, pracovníci od radarů a další letadlofilové, a univerzálně vyjadřovaná otázka byla, v jakém stavu byl odpovídač (transpondér) letadla a zda nedošlo k jeho selhání nebo chybnému chování. Letadla mají povinnost se identifikovat pozemním radarům svým kódem (říká se tomu squawking), přičemž civilní lety mají určité kódy a vojenská letadla jiné kódy, které zároveň slouží k rozlišení „přátel“ a „nepřátel“ (Identification Friend or Foe).

Transpondér je součástka jako každá jiná a porouchat se může. Zálohovaný není, je na palubě jen jeden. V takovém případě by letadlo nemělo vůbec odstartovat. Správně by na to měla přijít předletová kontrola, ale všude se najdou flákači a odfláknutí předletové kontroly už katastrofy způsobilo. (Případ, kdy Pitotova trubice nebyla zakryta proti hmyzu.) Také jsou poruchy, které se běžnou kontrolou odhalit nedají.

Tady bych byl rád, kdyby se v diskusi ozvali čtenáři, kteří o řízení letového provozu něco vědí.


Z toho, že okamžitě selhaly rádiové přenosy a letadlo se zřítilo k zemi již hořící, můžeme soudit, že na palubě proběhl nějaký dost extrémní jev. Zásah raketou je rozhodně jedna z možných variant.

V široké veřejnosti existuje poněkud zavádějící představa, že protiletadlové střely jsou masivní kusy munice, které vymažou letadlo z oblohy a rozpráší jej na tisíce drobných kusů. Možná, že si lidé zaměňují střely protivzdušné obrany s balistickými střelami jaderných mocností, což skutečně velké a mohutné stroje jsou.

Jde ale o úplně jiné druhy zbraní, které samozřejmě vypadají jinak. Protiletadlová střela musí být docela manévrovatelná a hbitá, takže nebývá moc velká. A jelikož se počítá s tím, že nepřítel se snaží zásahu také uniknout manévrováním, je obvykle protiletadlová střela stavěná tak, aby nemusela úplně napřímo zasáhnout nepřátelský stroj, ale aby stačilo, když exploduje někde v jeho blízkosti. O ničivý efekt se pak postará hlavně šrapnel, tedy výbuchem uvolněné ostré kusy kovu. Tomu se říká fragmentation warhead (jeden z možných typů). To, že letadlo po takovém šrapnelovém zásahu ještě pár minut letí, je klidně možné. Záleží hlavně na tom, kam přesně bylo zasaženo.

Konečnou odpověď by ale přinesla teprve expertiza trosek. A tím se dostáváme k poslední části mého dnešního článku.


Slíbil jsem na závěr svůj komentář, tak tady ho máte. Popravdě si myslím, že to skutečně neúmyslný fuckup íránské protivzdušné obrany byl, a hned řeknu, proč si to myslím.

Nejde tolik o vyjádření amerických, kanadských či evropských politiků. Tvrzení, že tajné služby zaznamenaly starty dvou protiletadlových střel a následný požár letadla pomocí špionážních družic, je pro nás běžné smrtelníky neověřitelné a chápu každého, kdo je vůči takovým informacím předběžně skeptický.

Nicméně mozek nosíme v hlavě všichni a můžeme se podívat na to, jak se vyvíjí situace kolem vyšetřování. Na nevinné obviněné se Írán chová nějak divně.

Kdybych byl ajatolláh Alí Kechlibarí a věděl, že mě Velký Satan obviňuje z něčeho, co jsem neudělal, tak během dvanácti hodin visím na telefonu a obvolávám Francii, Německo, Japonsko, Itálii a další mocnosti, o kterých vím, že s Trumpem žádní velcí přátelé nejsou, ale které zároveň mají v mezinárodním společenství pověst technicky kompetentních států. Některé z těch států se ve věci jaderného dealu vysloveně stavěly na stranu Íránu.

A měl bych k nim všem jedinou prosbu: pošlete nám sem svoje týmy expertů na letecké katastrofy, pokud možno ihned, aby vyšetřování celé události probíhalo před očima celého světa a nestranně. A do doby, než příslušní experti dorazí, by se trosek nikdo nesměl ani dotknout, kromě předběžného zjištění, že všichni jsou mrtví a není koho zachraňovat. Ať zůstanou všechny zbytky ležet tam, kde jsou. Pro jistotu ještě nafotíme jejich přesnou polohu z dronu, aby k tomu byla co nejlepší dokumentace. Přeci jen může přijít třeba přívalový déšť a drobnější kousky letadla někam posunout.

Taková aktivita by pro Íránce byla hned dvojnásob výhodná. Za prvé by je očistila v očích zbytku světa, za druhé by pak měli v ruce pádný důkaz toho, že ti špinaví nevěřící zpoza oceánu hanebně lžou, aby je očernili. Perfektní materiál, který by se jim dal v dalších verbálních konfliktech připomínat aspoň padesát let, podobně jako se dodnes připomíná svržení Mosaddeka roku 1953. Na internetu, v televizi, všude: vidíte, jací jsou to prolhanci a skety? Dokonce i ze sestřelu cizího letadla plného lidí nás obvinili, a my jsme byli nevinní.

To, že to ajatolláhové zatím neudělali, a že dokonce máme zprávy o tom, že jejich síly shrnují trosky letadla buldozerem, pro mě představuje dvě masivní „červené vlajky“, naznačující, že v celé kauze mají máslo na hlavě.

Jinak by si teheránské úřady nenechaly takovou příležitost k posílení vlastního P. R. ujít. Málokdy vám váš tradiční protivník poskytne tak skvělou argumentační munici, jako prokazatelně nepravdivé veřejné obvinění ze zabití skoro dvou set lidí.

Třeba si to ještě v Teheránu rozmyslí a udělají to. Pak bych musel svoje podezření odložit. Ale dokud se chovají jako nevěrná manželka, která se snaží nenápadně zakopnout pod postel cizí růžové slipy, ponechávám si právo jim v téhle věci nevěřit.

Diskusní fórum k článku najdete zde. K přístupu vyžaduje registraci.


Hudební epilog

Darya Dadvar, zpěvačka íránského původu, hodně jejích nahrávek je z Kanady (kde žije početná komunita Íránců), takže k tomuto článku se její zpěv hodí.

A zpívá se tu o padajících podzimních listech…


P.S.: Čtete-li rádi tento blog, můžete autora podpořit. Nejjednodušším způsobem, jak to udělat, je přispět na Knihovní fond.

Právě vyšla nová kniha povídek – Krvavé levandule, dystopie z občanské války v jižní Francii.

Můžete si pořídit také Zapomenuté příběhy či Zapomenuté příběhy 2 pro sebe, pro někoho jiného. Sada obou ZP je dostupná se slevou a všechny tři knihy ještě s větší slevou.

A pokud jsi sem, milý čtenáři, dorazil z Facebooku nebo Twitteru, zvaž registraci k odběru novinek e-mailem. To je nezávislý distribuční kanál. Jak to udělat? Třeba zde: