Britský konzervativní filozof zemřel ve věku 75 let.

Ctěný Rogere,

nebudu ti říkat „pane“. V tomto koutě světa si na šlechtické tituly moc nepotrpíme. Příliš často se jimi honosili cizí a nemilosrdní vladaři, páni, jejichž poddanými jsme nechtěli být. Vím, že tam, kde ses narodil, to je trochu jinak. Ale rozloučit bych se s tebou chtěl i tak, bez titulů.

Přišel jsi sem poprvé ještě v době, kdy tu vládla kolozubá mrcha jménem reálný socialismus. Přišel jsi nás poznat. Kolik intelektuálů z takzvaného velkého světa to o sobě může říct? Většina, pokud se sem vůbec obtěžovala dostavit, měla už předem jasnou představu o tom, co bychom měli a neměli dělat (a myslet si!) Ty ses přišel ptát a poznávat. Tak moc, že ses naučil mluvit i naším složitým jazykem.

Přátelství překonávající státní hranice nevznikají ve střední Evropě moc snadno. Na to jsme zažili až přespříliš dějinných průšvihů. Ale ve tvém případě vznikla. Měl jsi nás rád, nás, malý a trochu skeptický, někdy až cynický, ale přeci jen citlivý národ. Rozuměls nám a my jsme rozuměli tobě. Když ses u sebe doma začal dostávat do nemilosti, chápali jsme rychleji než tvoji spoluobčané, o co se vlastně jedná a před čím se Anglie má mít na pozoru.

Budeš mi scházet, Rogere Scrutone. Byl jsi svobodná a statečná duše. Snad nikoliv poslední svého druhu.


Hudební epilog