Pozastavení nad návrhem daně z majetku, o kterém debatují kalifornští demokraté.

Právě končící covidový rok znamenal mimo jiné průvan ve veřejných financích států, měst a jiných entit. Hodně jich napjatou situaci řešilo emisí dluhopisů; dlouhodobé následky budou asi ještě zajímavé, zejména ve státech jako Itálie, které mají problém s hospodářským růstem. Některé jiné se rozhodly hledat nové zdroje zdanění.

Kalifornský návrh daně z majetku z letošního léta stojí za podrobnější prozkoumání, už kvůli různým zajímavým zákoutím, které se v něm skrývají. Plný text návrhu najdete zde.


První bod: kalifornská daň z majetku v základní sazbě 0,4 % ročně by se týkala majetku poplatníka všude na světě, nejen v Kalifornii. Celosvětová jurisdikce, wow!

Spojené státy vybírají federální daně od svých občanů také všude na světě, což je jinak mezi vyspělými státy vzácné (dělá to například Eritrea a Filipíny, ale o efektivitě jejich snah lze pochybovat). Jednotlivý stát USA se o něco takového zatím ani nepokoušel, podobné myšlenky v New Yorku nedávno sestřelil guvernér Cuomo.

V praxi by to znamenalo, že pokud by se francouzský, brazilský či čínský milionář dostal na seznam poplatníků, měl by kalifornským úřadům odvádět i peníze ze svých podniků na opačné straně světa, pod rizikem zatčení při příští návštěvě Kalifornie. V kombinaci s dalším bodem z toho plyne, že nejbezpečnějším režimem by bylo Kalifornii vůbec nenavštěvovat.


Druhý bod: poplatníkem by se stával každý, jehož zdanitelný majetek (nemovitosti mají výjimku, o tom za chvíli) překračuje 30 milionů dolarů a kdo pobyl v Kalifornii aspoň 60 dní za rok (“dočasný rezident”). To je hodně nízká hodnota. Běžným limitem v daňovém světě je 183 dní v průběhu jednoho roku.

Lidem, kteří nejsou v Kalifornii usazení trvale, by se daň krátila poměrně k jejich době pobytu, ale stále by se počítala z celosvětového majetku. Jak dlouho? To je další zajímavý bod.


Třetí bod: poplatníkem by člověk zůstal deset let od posledního roku, kdy byl považován za rezidenta (dočasného či trvalého), a to i tehdy, pokud se z Kalifornie vystěhoval bez úmyslu se vrátit. Sazba daně by ale postupně klesala, jedenáctý rok tedy konečně až k nule.


Čtvrtý bod: osobně vlastněné nemovitosti by se nezapočítávaly. Oficiální zdůvodnění je, že z nemovitostí už se platí separátní daň. Ale výjimka je opět celosvětová, kdežto daň z nemovitostí do kalifornské kasy se vybírá jen z realit nacházejících se v Kalifornii. Není to tedy příliš konzistentní vysvětlení; někde třeba nemají daň z nemovitostí vůbec.

(Toto je spíše ilustrace toho, že landowner lobby, lobby majitelů nemovitostí, má v Kalifornii silný politický vliv.)

Na rozdíl od nemovitostí by se ale do základu daně započítávala i hodnota akcií či podílu ve firmách, které vlastníte – opět kdekoliv na světě – což by s sebou asi přinášelo zábavné byrokratické boje při jejich oceňování, zejména v případě firem, které vůbec na burze nejsou. Zkuste třeba spočítat, jakou hodnotu má padesátiprocentní podíl na thajském sloním cirkusu.


Momentálně je návrh zákona u ledu, ale příští rok se k němu kalifornští poslanci mohou vrátit; k jeho schválení by byla potřeba dvoutřetinová většina hlasů v obou komorách. Pokud by přece jen prošel, je pravděpodobné, že by se jeho (ne)ústavnost řešila u federálních soudů, včetně toho nejvyššího.

Státy mají obecně ve zdanění poměrně volnou ruku, ale na svém vlastním území. Snaha o zdanění nerezidentů je dost neobvyklá na to, aby k tomu ústavní soudci měli co říct, domnívá se Wall Street Journal. “No taxation without representation”, pravilo kdysi revoluční heslo, které není úplně zapomenuto, a federální vláda má ústavou vyhrazenu regulaci obchodu mezi státy, interstate commerce. Kalifornský návrh, s tou svojí snahou přesahovat hranice, by federálům lezl do zelí – což oni nemají rádi.

No dobrá, jaké efekty by se daly čekat, kdyby návrh všechny tyto překážky překonal a stal se zákonem?

Z hlediska “vnějších” milionářů, kteří v Kalifornii nežijí, by šlo o skvělou motivaci, proč se jakémukoliv výletu do Kalifornie raději vyhnout. Koneckonců, i když plánujete pobyt jen na tři týdny, nikdy nevíte, jestli vás na jeho samém konci nepostihne třeba infarkt a nezbytná hospitalizace, se kterou už byste limit mohli “přelézt” a dalších deset let být zaháčkován. V tomhle je navrhovaný zákon pozoruhodně anachronistický, protože právě roku 2020 se ukázalo, jak snadno lze v případě potřeby provozovat různé schůzky a konzultace na dálku, bez fyzického cestování.

Určité dilema by takový zákon představoval i pro studenty. Kalifornské vysoké školství je na dobré úrovni, aspoň co se těch opravdu odborných předmětů týče; slavné Křemíkové údolí vděčí za svůj vznik i nedalekému Stanfordu, který byl snadno dostupným zdrojem inženýrských talentů. Ale monopol na vzdělání Kalifornie v žádném případě nemá. Kdyby takový princip zdanění prošel, bylo by asi bezpečnější jít studovat někam jinam – zvlášť pokud si věříte, že jednoho dne založíte nový Facebook a nechcete pak být podojeni kalifornským erárem, i kdyby místem vzniku firmy byl třeba Austin, Texas.

Texas nebyl zmíněn úplně náhodou. Je to častý cíl stěhování Kaliforňanů nespokojených s poměry ve staré vlasti. Nedávno se mezi ně zařadil i Elon Musk, majitel SpaceX a Tesly, čímž naplnil svoje slova z předešlé krátké, leč ilustrativní přestřelky s kalifornskou poslankyní Lorenou Gonzalez na Twitteru.

Jak už výše řečeno, tento návrh zákona nemá aktuálně velké vyhlídky na přijetí. Ale, stejně jako náš národní sprosťák Pepíček, i já rád sbírám duševní pochody. A duševní pochod legislativců, kteří si myslí, že šedesátidenní pobyt někoho někde je opravňuje k hrábnutí do jeho majetku o několik časových pásem vedle, patří mezi skvosty mé dosavadní sbírky.

Její celkovou cenu pro účely zdanění majetku si ovšem netroufám odhadnout.

Diskusní fórum k článku najdete zde.


Hudební epilog

Písnička o hotelu, kam se nastěhujete, ale už nemůžete ven, sedí k tématu naprosto perfektně.


P.S. Tento web funguje bez všelijakých vyskakovacích reklam, placené propagace apod. Důvody jsou mnohé, ale snaha o nezávislost na velkých hráčích je jedním z těch nejpodstatnějších. Až příliš mnoho lidí spoléhá na Facebook a pak se diví.

Zdejším základním principem je dobrovolná podpora od čtenářů. Nejjednodušším způsobem, jak tento blog můžete, milí čtenáři, podpořit, je přispět na Knihovní fond nebo koupit si knihy od jeho autora. Z tiskárny právě přišla zbrusu nová kniha – Zapomenuté příběhy 4.

Můžete si pořídit také Zapomenuté příběhy, Zapomenuté příběhy 2 či Zapomenuté příběhy 3 pro sebe, pro někoho jiného. Nebo USB disky s nahranými audioknihami či sbírku dystopických povídek Krvavé levandule

Pro lidi v karanténě nyní platí slevový kód darekdokaranteny, můžete jej využít i jako dárek pro někoho jiného, kdo dostal karanténu nařízenou. Je to sleva 30 % na všechno, včetně sad knih.

A pokud jsi sem, milý čtenáři, dorazil z Facebooku nebo Twitteru, zvaž registraci k odběru novinek e-mailem. To je nezávislý distribuční kanál. Jak to udělat? Třeba zde: