Spolkový ústavní soud zrušil zastropování nájemného v Berlíně.

Berlínský zákon o omezení nájemného, krátce německy Mietendeckel (v nějaké divoké české diskusi jsem viděl i Mietendackel; to proboha neříkejte, Dackel znamená jezevčík), vstoupil v platnost v únoru 2020 s tím, že samotná berlínská radnice už předem věděla, že jeho ústavnost je poněkud nejistá. Dokonce přímo na stránkách hlavního města Berlína radili nájemníkům, že si mezitím mají rozdíl mezi maximálním a reálně požadovaným nájemným raději odkládat stranou. Právě pro případ, že to před soudem projedou.

Podle berlínského zákona byly nájmy zmrazeny na úrovni července 2019 a dále směly stoupat jen o 1,3 % ročně. V říjnu 2020 nastoupila ještě druhá fáze, která přikazovala již existujícím vyšším nájmům klesnout do určitého pásma. Nikdo v Berlíně nesměl vybírat více než 20 % nad zákonem stanovenou hranic.

Výjimku měly nové budovy zkolaudované po roce 2014, kde omezení neplatila a u kterých i nadále fungoval trh.


284 spolkových poslanců za CDU a FDP podalo podnět k přezkoumání berlínského zákona v květnu 2020. Ústavní soud v Karlsruhe, známý svými dlouhými “výrobními lhůtami”, rozhodl tentokrát již za necelý rok. Podstatou zákona se ani nezabýval a potvrdil, že zákony o nájemním bydlení jsou ve výlučné jurisdikci spolku (federace) a jednotlivé země, mezi které Berlín patří, takové regulace zavádět nesmějí. Žádná jiná se o to také až dosud ani nepokusila. Tím tedy celý zákon padá.

Jedním z důsledků rozhodnutí ústavního soudu je, že majitelé domů a bytů teď mohou nezaplacenou část nájemného vymáhat zpět. Z německých zpráv jsem zatím nezjistil, s jakými úroky.

Mohou ještě nutně neznamená, že budou. Berlín se od většiny českých měst liší tím, že tam významnou roli hrají velké firmy vlastnící tisíce bytů (jediný podobný případ v ČR, který mě napadá, je ostravská aglomerace, kde hodně bytů k pronájmu vlastní švédská firma Heimstaden). Pozornost je tedy soustředěna hlavně na ně a na to, zda možnosti dobývat zpátky své peníze využijí. Zatím reagovaly jen dvě. Vonovia, firma, která pronajímá spíše levnější bydlení, už oznámila, že peníze vymáhat nebude. Zato Deutsche Wohnen, strašák místní levice, bude podle berlínské stanice RBB24 chtít peníze zpět. Rozdíl je nejspíš v tom, že Vonovia s jejími horšími byty o tolik prostředků nepřišla, kdežto Deutsche Wohnen ano.

V Berlíně se mají v září 2021 konat městské volby a dosavadní rudo-rudo-zelená koalice by si v nich podle průzkumů měla udržet pohodlnou většinu k dalšímu vládnutí. Tento prohraný proces ale přece jen primátorovi Müllerovi přichází nevhod. Poměry vevnitř koalice se mezitím proměnily a Zelení budou asi po volbách požadovat primátorské křeslo.


Delší článek na serveru Bloomberg popisuje efekty, kterých berlínské zmrazení nájmů dosáhlo: regulované byty téměř nepřicházejí na nájemní trh, ceny nájmů v nových, neregulovaných bytech vystřelily nahoru. (Původním zdrojem je publikace tří autorů z IFO Institutu.) Uvidíme, jak pomalu či rychle teď dojde k narovnání.

Mezitím běží sběr podpisů k vyvolání celoměstského referenda o vyvlastnění velkých nájemních koncernů. Iniciátoři musejí posbírat 170 tisíc podpisů; pokud se jim to podaří, budou berlínští voliči hlasovat o vyvlastnění velkých nájemních firem koncem září 2021, současně s volbami do berlínského senátu. Sběr podpisů je komplikován Covidem a striktními německými lockdowny, takže je možné, že cíle nebude dosaženo.

Pokud by bylo, teoreticky by Berlín skutečně mohl byty “znárodnit”, ale vzápětí by se rozhořela další bitva v Karlsruhe, a to o výši odškodnění. Německo přece jen není Venezuela ani Severní Korea, aby zelenorudá revoluční pěst mohla jen tak někomu sebrat majetek zdarma nebo za symbolické euro. Vesměs se vyžaduje odškodnění v tržní výši, které by v tomto případě bylo astronomické.

Čistě z ekonomického hlediska by asi dávalo lepší smysl, kdyby radnice nikoho nevyvlastňovala a raději postavila nějaké městské byty sama, asi podobně, jako to poměrně úspěšně už sto let dělají ve Vídni. Leč tuto myšlenku se v Berlíně nepodařilo realizovat, snad i proto, jak velkou roli hraje NIMBY sentiment.


Psal jsem si včera s jedním ze svých “agentů v Berlíně” (mám jich tam více), aby mi o situaci prozradil něco přímo z bojiště. Napsal mi toto, což s jeho svolením anonymně přetiskuji. (Přeloženo z němčiny.)

“Víš, problém v Berlíně je, že volič sám nezodpovídá za nic. Jsou tu lidi, kteří nesouhlasí s tím, aby se město roztahovalo do šířky, protože to je urban sprawl, hnusný americký jev. Jiní zase nesouhlasí s tím, aby se stavělo do výšky, protože to jsou zase mrakodrapy narvané lidmi, hnusný americký jev. Další bojují proti zástavbě bývalého letiště Tempelhof, protože je to park. Další bojují proti sanaci různých bývalých průmyslových ploch, protože pak by na tom vydělal nějaký developer. Další bojují proti výstavbě satelitních městeček kolem Berlína, protože tam žije žába čvachtalka nebo by ti lidi dokonce pak jezdili do města autem. A samozřejmě Refugees Welcome, jako kdyby ti připrchlíci taky nepotřebovali někde bydlet.”

“No a každý, kdo je proti něčemu, si to svoje “proti” taky prosadí, jenomže pak z toho vyjde kvadratura kruhu. Problém, který nemá řešení. Ale zdejší politici jsou takoví otroci veřejného mínění, hlavně na internetu, že nikdo se neodváží říct “tak si rozmyslete, co chcete, nemůžete přece mít všechno”. A cokoliv se po nich požaduje, vezmou si oficiálně za úkol. Nechcete developery, nebudete mít developery. Chcete levné nájmy, budete mít levné nájmy. Pak to všechno naráz nejde realizovat a musí se najít nepřítel, který to způsobil. Třeba nenažraní kapitalisti.”

“Toto je taky populismus, ale je to populismus pro voliče s vysokoškolským titulem (radši se nebudeme bavit o tom, z jakého oboru jej má), který ví všechno nejlíp. Tak se tomu tak samozřejmě neříká. Populismus je oficiálně jenom pro ty blbé.”

Jürgen anonym

Hm. Nemůžu ručit za Jürgena, ale té neochoty politiků říci lidem, že úplně všechno nejde, té jsem si všiml i u nás.

Ale u nás se to pak řeší nějakými zákulisními domluvami, kde vznikne kompromis, kdežto v tom Berlíně jsou asi větší idealisti – nebo snad fanatici – a opravdu se ty nereálné kombinace typu nízkých nájmů, vysokého přistěhovalectví a ořezané stavební činnosti snaží nějak uskutečnit.

A proti zrušení zákona už stihla proběhnout demonstrace, takže o dalšího vnějšího nepřítele, který kazí budování Utopie, je asi postaráno. (Hlavním terčem demonstrantů nebyl soud, ale CDU a FDP, které se na něj obrátily.)

Diskusní fórum k článku najdete zde.


Hudební epilog

Ráno poté … mívá člověk všelijaké myšlenky. Platí i pro soudy a referenda.

P.S. Tento web funguje bez všelijakých vyskakovacích reklam, placené propagace apod. Důvody jsou mnohé, ale snaha o nezávislost na velkých hráčích je jedním z těch nejpodstatnějších. Až příliš mnoho lidí spoléhá na Facebook a pak se diví.

Zdejším základním principem je dobrovolná podpora od čtenářů. Nejjednodušším způsobem, jak tento blog můžete, milí čtenáři, podpořit, je přispět na Knihovní fond nebo koupit si knihy od jeho autora. Z tiskárny právě přišla zbrusu nová kniha – Zapomenuté příběhy 4.

Můžete si pořídit také Zapomenuté příběhy, Zapomenuté příběhy 2 či Zapomenuté příběhy 3 pro sebe, pro někoho jiného. Nebo USB disky s nahranými audioknihami či sbírku dystopických povídek Krvavé levandule

Pro lidi v karanténě nyní platí slevový kód darekdokaranteny, můžete jej využít i jako dárek pro někoho jiného, kdo dostal karanténu nařízenou. Je to sleva 30 % na všechno, včetně sad knih.

A pokud jsi sem, milý čtenáři, dorazil z Facebooku nebo Twitteru, zvaž registraci k odběru novinek e-mailem. Opravdu a vážně, však vidíš ten vývoj.

P.S. Tento web funguje bez všelijakých vyskakovacích reklam, placené propagace apod. Důvody jsou mnohé, ale snaha o nezávislost na velkých hráčích je jedním z těch nejpodstatnějších. Až příliš mnoho lidí spoléhá na Facebook a pak se diví.

Zdejším základním principem je dobrovolná podpora od čtenářů. Nejjednodušším způsobem, jak tento blog můžete, milí čtenáři, podpořit, je přispět na Knihovní fond nebo koupit si knihy od jeho autora. Z tiskárny právě dorazily Zapomenuté příběhy 5 a sbírka textů “To nejlepší z blogu 2015-2020“.

Můžete si pořídit také Zapomenuté příběhy, Zapomenuté příběhy 2 či Zapomenuté příběhy 3 a Zapomenuté příběhy 4 pro sebe, pro někoho jiného. Nebo USB disky s nahranými audioknihami či sbírku dystopických povídek Krvavé levandule

Pro lidi v karanténě nyní platí slevový kód darekdokaranteny, můžete jej využít i jako dárek pro někoho jiného, kdo dostal karanténu nařízenou. Je to sleva 30 % na všechno, včetně sad knih.

A pokud jsi sem, milý čtenáři, dorazil z Facebooku nebo Twitteru, zvaž registraci k odběru novinek e-mailem. Opravdu a vážně, však vidíš ten vývoj.